Ve Spartě mám ještě dost práce
Tomáš Rosický i o nabídce z velkoklubu: Odmítl jsem, ale moje uvažování se změnilo
Ačkoliv mluvil především o svém působení v Arsenalu či vleklých zraněních, v jedné pasáži zbystřili i fanoušci v Česku.
Když se Tomáš Rosický dostal ke své současné roli sportovního ředitele ve Spartě, zmínil mimo jiné: „V momentě, kdy jsem do funkce nastoupil, jsem neměl žádnou ambici pracovat kdekoli jinde. Všechno vycházelo z čisté lásky ke klubu, ve kterém jsem začínal. I tohle se ovšem vyvíjí.“
„Pozvali mě třeba na pohovor kvůli pozici v jednom velkoklubu. Odmítl jsem, protože vím, že na Letné mám před sebou pořád ještě spoustu nedokončené práce. Moje uvažování to však poněkud změnilo,“přiznal Rosický v exkluzivním rozhovoru pro server The Athletic.
Zásadní sdělení? „Teď máme všichni společný cíl tady na Letné: chceme vrátit Spartu zpátky do Ligy mistrů,“ujistil vzápětí.
Pokud se to však Rosickému a spol. podaří, buďte si jisti, že zájem o fotbalové know-how bývalého reprezentanta s bohatými zkušenostmi z bundesligy a Premier League v cizině jen zesílí.
Stejně jako o úspěšného dánského kouče Briana Priskeho, kterého si do Sparty vybral.
„Jsem hrdý na to, čeho jsme v klubu dosáhli, i když to rozhodně nebylo vždycky jednoduché,“říká dnes třiačtyřicetiletý Rosický z pozice sportovního ředitele.
I jeho to přitom v minulosti táhlo spíš k trénování.
„Vzpomínám na poslední rok v Arsenalu, kdy jsem už skoro nehrál. Tehdy jsem dokonce dělal individuální videorozbory se spoluhráčem Héctorem Bellerínem. Když potom bylo jasné, že odejdu, manažer Arsene Wenger mi nabízel pozici u rezervy s tím, že mi klub pomůže s dokončením licence...“vzpomíná.
Jenže Rosický se tenkrát chtěl vrátit do Česka.
„Odjakživa to byl můj plán. Skončit tam, kde všechno začalo,“popisuje.
Než kariéru v sedmatřiceti letech definitivně uzavřel, stihl ještě navzdory pokračujícím zdravotním problémům dvanáct zápasů v české lize.
A hned nato nastoupil na Letné do vedení klubu. „Čím víc se konec blížil, tím víc mě zajímalo všechno kolem. Dlouhodobé plány, strategie, co se děje v zákulisí,“líčí.
„Ztratili jsme identitu“
Zkraje roku 2018 se Rosický začal učit od tehdejšího sportovního ředitele Zdeňka Ščasného, po dalších jedenácti měsících do funkce vplul naplno.
„A nebylo to pro mě vůbec jednoduché,“připouští. „Rychle jsem se musel přeorientovat a rozhodně byly záležitosti, které jsem si vůbec neužíval. Třeba klukům, se kterými jsem sdílel jednu kabinu a hráli jsme spolu třeba i za nároďák, jsem musel říct: Už vás nechceme, nejste dost dobří.“
V prvních letech se navíc Rosický s kolegy musel vypořádávat s pozůstatky megalomanské éry pod italským koučem Andreou Stramaccionim.
Čistil kádr, hledal trenéry, snažil se najít správný směr, ale s výjimkou jediného triumfu v domácím poháru (2020) úspěchy nepřicházely. „Úplně jsme ztratili vlastní identitu. Proto jsme se chtěli vrátit ke sparťanskému jádru, k mladším hráčům a k většímu propojení s akademií. Potřebovali jsme do týmu zase dostat touhu po vítězství, nezlomnost, intenzitu.“
„I proto jsme lidem na začátku řekli: Potřebujeme tři roky, než znovu začneme vyhrávat tituly,“vzpomíná. „Ale dovedete si představit, že není jednoduché říct vlastním fanouškům de facto: Tři roky nic nevyhrajeme.“
Když pak Sparta v květnu 2022 padla ve finále poháru na Slovácku (1:3) a znovu výrazně zaostala v lize za Slavií a Plzní, Rosický nabídl rezignaci, kterou šéf Daniel Křetínský odmítl se slovy: „Tomáš není příčinou problému, ale naopak bude jeho řešením.“
„Věřil mému nastavení i naší filozofii,“oceňuje Rosický. „Já nic měnit nechtěl, protože jsem věřil, že plán je správný. Řekl mi, abych našel nového trenéra a pokračoval.“Rosický ukázal na Briana Priskeho, se kterým konečně dokázal Spartu nastartovat.
V minulé sezoně ukončil historicky nejúspěšnější český klub devítileté čekání na domácí titul, teď cílí na obhajobu a účast v Lize mistrů. A dál?