Milostná aféra s Trumpem

V Iowě vyhrál republikánský maskot odporu proti levicovým a progresivistickým elitám

Republikánská volební shromáždění ve státě Iowa, tzv. kaukusy (demokraté je letos vynechali), žádná překvapení nepřinesla. Průměry průzkumů věštily tento výsledek: Donald Trump 52,5 %, Nikki Haleyová 19 %, Ron DeSantis 16 %. Výsledek? Trump 51 %, DeSantis 21%, Haleyová 19 %.

Jednoznačná dominance Donalda Trumpa mezi kandidáty se potvrdila. Od druhého v pořadí ho dělilo až 30 procentních bodů. To je na volební shromáždění v Iowě historický rekord, nikdy předtím žádný kandidát žádné strany takhle drtivým způsobem v Iowě nezvítězil. Trump je tak na cestě stát se nekorunovaným králem Republikánské strany, pokud jím už není. Nejspíš je.

Iowa ne vždy vybrala jako prvního toho, kdo nakonec nominaci strany získal. U demokratů tam v roce 1992 zvítězil Tom Harkin, ale nominaci získal Bill Clinton. A v roce 2020 tam Joe Biden skončil až jako čtvrtý. U republikánů tam v roce 1980 vyhrál Bush starší, ale nominaci získal Reagan. V roce 1988 byl vítězem v Iowě Bob Dole, nominaci získal Bush starší. A v roce 2016 v Iowě vyhrál Ted Cruz, leč nominaci si ve většině ostatních států vybojoval Donald Trump.

Škoda vynikajících vyzývatelů

Iowa vždy podpořila stávajícího prezidenta. A Trumpa mnozí republikáni vnímají jako svého stávajícího prezidenta – Joe Biden je pro ně jen interregnum. To je jeden důvod, proč Trump tak suverénně vyhrál. A druhý, důležitější, je ten, že Trump nyní už není republikánskou členskou základnou vnímán jako člověk a politik z masa a kostí, s chybami i přednostmi, ale jako symbol, maskot a totem – odporu proti levicově-liberálním a progresivním elitám v USA. Už ho nehodnotí racionálně, nýbrž čistě nekriticky. Je to taková milostná aféra běžných republikánů s Trumpem.

Což je jistě škoda, protože DeSantis i Haleyová by byli vynikajícími prezidenty. On je v současnosti nejúspěšnější republikánský guvernér v USA, mistr na politiku v obou smyslech toho slova: jak ji prosazovat a co konkrétně prosazovat. Elitní právník (Harvard), sloužil v armádě v Iráku (u právníků). Nikki Haleyová je americký příběh úspěchu. Dcera indických, konkrétně sikhských, rodičů, nakonec guvernérka státu Jižní Karolína, pak (za Trumpa) velvyslankyně u OSN. Navíc žena, mírně tmavší než bílé barvy pleti – ne že by jakémukoli rozumnému člověku na tom záleželo, ale mnoha lidem v dnešní ne tak úplně rozumné době na tom záleží. Manžel Michael je majorem Národní gardy; momentálně v Džibuti (boj proti somálským pirátům i jemenským Hútíům). Oba by byli skvělými prezidenty. V roce 2024 mají smůlu.

Takže největším překvapením je to, že dynamika posledních týdnů – Haleyová předběhne DeSantise a skončí druhá – se nenaplnila. On do Iowy investoval nejvíc. Jako jediný osobně navštívil všech jejích 99 okresů. Chtěl optimálně vyhrát, nebo alespoň skončit těsně druhý za Trumpem, aby měl vůbec šanci dál. Kdyby skončil třetí, končí. Takto skončil sice druhý, ale s takovým odstupem za Trumpem, že už prakticky nemá smysl dál pokračovat. Proč tento úspěšný guvernér Floridy selhal? Řadoví republikáni ho vnímali jako korunního prince Trumpa; kam se však cpe, když Trump je ještě králem? A pak, on je introvert, což je v demokratickém věku hendikep, a nemá smysl pro humor, nenavázal s voliči emocionální pouto. Na druhé straně Trump je bavič a je vtipný, byť občas je to humor šibeniční.

Příklad: na dotaz trumpistického redaktora jménem Sean Hannity, jestli bude jako prezident diktátorem, jak se obávají demokraté – a očekávanou odpovědí bylo jednoznačné ne –, Trump odpověděl, že ne, kromě prvního dne v úřadu, kdy diktátorem bude – vyhostí všechny ilegální imigranty a začne ve velkém těžit fosilní paliva – a pak už diktátorem nebude. Byl to vtip, nebo to myslel vážně? Každopádně řadoví republikáni se opět dobře bavili, jak zase vytočil progresivce…

Krása amerického systému

Nikki Haleyová potřebovala být druhá, aby si vylepšila šance pro primárky v New Hampshire 23. ledna. Tam se nejvíce dotahuje na Trumpa a má šanci ho porazit. Nynější průzkumy tam ukazují, že Trump má 43,5 %, Haleyová 29 %, Christie 11 % (který už ale odstoupil a jeho sympatizanti mohou jít k Haleyové) a DeSantis 6,5 %. Pokud Trump zvítězí i tam, už je nezastavitelný. Pokud ho Haleyová porazí, zajímavé budou primárky v Jižní Karolíně 24. února. Na jedné straně je to její domovský stát, na straně druhé je to stát jižanský, tedy u republikánů silně pro Trumpa. Vyhraje-li tam Trump suverénně, je konec, pak už vyhraje primárky jednoznačně.

Tyto první tři státy jsou populací i mentalitou velice odlišné (jako Litva, Nizozemsko a Itálie v Evropě). Krása amerického federálního systému je ta, že nestačí získat numerickou většinu hlasů. To by kandidáti na prezidenta trávili čas jen ve velkoměstech. Oni však potřebují svoji většinu poskládat z většin místních, lokálních a státních. Musejí usilovat o hlasy voličů různých a na různých místech. To je krása federálního systému.

Řadoví republikáni vnímali DeSantise jako korunního prince Trumpa. Kam se však cpe, když Trump je ještě králem?