Brouk Pytlík slovenské politiky
Psát o šéfovi Slovenské národní strany (SNS) Andreji Dankovi vyžaduje hodně místa. Současný místopředseda slovenského parlamentu je totiž nejenom autorem mnoha nápadů, hlavně ale zdrojem příběhů, které jsou zpravidla hodně bizarní. Jemu to ovšem nevadí, protože je přesvědčený, že je nepostradatelný. On i jeho strana řadu let těží z toho, že jsou vyhledávaným vládním partnerem, který se hodí do počtu.
Dankova politická kariéra by se dala přirovnat k horské dráze: sotva se ocitne nahoře, následuje strmý pád. Znamená to, že voliči ho z vládních výšin vykatapultovali rovnou mimo parlament a po čtyřleté pauze zase vrátili přímo do vlády. Několikaletá absence v prvních řadách slovenského politického divadla je možná důvodem, proč má Danko potřebu se pořád ke všemu vyjadřovat, čehož si zjevně užívá. Činí tak z pozice někoho, kdo všechno ví a všemu rozumí. Chtělo by se říct, že tak trochu připomíná postavu brouka Pytlíka z příběhů Ferdy Mravence od Ondřeje Sekory.
S Andrejem Dankem se vážou story, které zanechávají člověka bezradným. Jako když se nechal před lety ministrem obrany, členem své politické strany, povýšit do hodnosti kapitána v záloze. Čelil také podezření, že podváděl při psaní své rigorózní práce.
Do zmíněné kategorie patří i dopravní nehoda, která už pár dní hýbe Slovenskem. Způsobil ji před týdnem v noci, kdy se svým vozem v Bratislavě porazil sloup se semaforem. Od místa činu ujel, zůstala tam ale poznávací značka jeho vozu, takže nebylo těžké dopátrat se, komu patřila. Policie ho nejprve marně sháněla, aby mohla provést dechovou zkoušku. Když se jí to konečně podařilo, uběhlo od incidentu patnáct hodin, takže politik byl čistý. Nad tím vším lze asi mávnout rukou, možná se i pousmát, jak se Danko při vysvětlování okolností nehody kroutil a protiřečil si.
V souvislosti s šéfem SNS jsou ovšem momenty, které nejenomže budí rozpaky, ale jsou i přímo nechutné. Třeba narážky na osobní život šéfa parlamentu Petra Pellegrihino, který je nejvážnějším uchazečem o nástupnictví Zuzany Čaputové v jarních prezidentských volbách. „O kandidátovi na prezidenta by měli občané vědět všechno, včetně jeho orientace, chování, finanční hotovosti,“nechal se Danko slyšet. A aby bylo jasno, jak to myslel, dodal: „Také s kým žije, koho má rád.“
Pár dní po havárii oznámil mimochodem i Andrej Danko, že bude kandidovat na prezidenta. Jeho šance na zvolení jsou sice minimální. Pokud by se ovšem mělo i v jeho případě postupovat podle stejné logiky a transparentnosti, jakou požadoval od Pellegriniho, potom by voliči měli mít právo vědět, kolik toho Danko před bouračkou vypil.
Několikaletá absence v prvních řadách slovenského politického divadla je možná důvodem, proč má Andrej Danko potřebu se pořád ke všemu vyjadřovat, čehož si zjevně užívá. Činí tak z pozice někoho, kdo všechno ví a všemu rozumí.