Nedělejme z ÚOHS všemocného strážce

Na konci uplynulého roku jsme byli svědky až podezřele jednohlasné shody politiků na tom, která instituce by měla ochránit Čechy před dopady inflace v cenách potravin. Velmi často je do role cenového strážce pasován Úřad pro ochranu hospodářské soutěže neboli ÚOHS. Právě na tento úřad politici odkazují jako na někoho, kdo by si měl na „nepoctivé“prodejce nebo výrobce potravin došlápnout.

Nepochybně nelze nikomu upírat právo kritizovat úřady, ÚOHS nevyjímaje, za způsob, jakým vykonávají své pravomoci. Ostatně i já jsem často k protimonopolnímu úřadu kritický, ať už hovořím sám za sebe, nebo z pozice advokáta svých klientů, které před tímto úřadem reprezentuji. Vždy se však snažím, aby tato kritika byla informovaná a věcná. Poslední doba ale ukazuje, že řada kritických hlasů nemá přesnou představu o kompetencích úřadu, případně od něj rovnou očekávají cenovou regulaci. Nepřesný pohled na kompetence jde často ruku v ruce s poněkud zmatenou představou o pojmech, jako jsou zneužití dominance, kartel nebo monopol. Před kritikou, která postrádá informovanost, je ale třeba se mít na pozoru, protože může vytvářet falešná očekávání.

Rolí protimonopolních úřadů napříč Evropou je především boj proti kartelovým dohodám (například tajným dohodám konkurentů o tom, kdo a za kolik má vyhrát jakou zakázku) a zneužití dominantního postavení (například blokováním připojení k elektrické síti, která je v daném místě vždy jen jedna a nemůžete si vybrat alternativu). Ochranu před monopolizací zajišťují soutěžní úřady také tím, že posuzují a povolují nákupy konkurenčních firem mezi sebou navzájem. Před vysokými cenami chrání zákazníky právě těmito nepřímými způsoby. Bez postihu totiž vedou kartely, monopolizace nebo zneužití dominantního postavení takřka s pravidelností právě ke zdražení. Nezbytným předpokladem úspěchu protimonopolních úřadů je jejich nezávislost na vládní struktuře a politických představitelích, vyžadovaná evropskou legislativou. Boj proti zmíněným praktikám je pak extrémně důležitý proto, aby si trhy zachovaly zdravé konkurenční prostředí a schopnost samoregulace bez toho, aby státy musely direktivně zasahovat do tržní ekonomiky. Nelze ale po ÚOHS chtít, aby se vypořádal se všemi příčinami růstu cen, jako jsou inflace vstupních komodit nebo zvyšování mezd, případně aby sám diktoval, za kolik má kdo prodávat své zboží.

ÚOHS se přitom cenám potravin věnoval na jaře loňského roku rozsáhlým šetřením, kde analyzoval skladbu cen, ziskovost a strukturu konkurence u klíčových potravinářských komodit. Již na svém počátku toto šetření vyvolalo značnou mediální pozornost. Tím spíše tak kdokoli mohl zaslat na ÚOHS informace o svých podezřeních na konkrétní kartelová jednání. Výsledek šetření však žádné kartelové praktiky neodhalil a poukázal na jiné příčiny růstu cen (hlavně růst cen vstupů).

ÚOHS jistě mohl řadu věcí přehlédnout. Neočekávám ale, že by se několik měsíců po skončení posledního šetření potravinářského sektoru měla situace dramaticky změnit a trh měl být najednou „prorostlý“kartely. Současná mediální výměna mě tak znepokojuje. Úřad dostihla odvrácená strana jeho nezávislosti. Pro řadu politiků totiž může být pohodlné házet vinu na situaci, která extrémně trápí jejich voliče, na úřad, který není spojen s jejich stranou a odpovědností právě vůči voličům. Kritika, která zaznívá na adresu ÚOHS, tak není vždy konstruktivní, ale často poněkud alibistická. Pevně doufám, že soutěžní sekce ÚOHS kritice tohoto druhu odolá a bude moci své zdroje využít k plnění své zákonné role, nikoli veřejné obhajobě svých kompetencí v mediální výměně.

Nelze po ÚOHS chtít, aby se vypořádal se všemi příčinami růstu cen, případně aby sám diktoval, za kolik má kdo prodávat své zboží

Autor je advokát Rowan Legal zabývající se právem hospodářské soutěže