Nepíše se rok 2003. Jsme jinde

O přijetí eura by mělo být referendum. Jde spíše o politickou než odbornou otázku

Jednou ze zásadních otázek, kterou budeme v nejbližších letech řešit, je, zda přijmout, či nepřijmout společnou evropskou měnu – euro. Ostatně tuto otázku správně vyzvedl v novoročním projevu i prezident republiky Petr Pavel.

Osobně jsem prozatím proti jejímu přijetí, ale to nyní neřešíme. Jako právního pedagoga mne zde zaujala jiná věc.

Za mnohem závažnější nutno pokládat, zda lidé mají mít právo rozhodnout se o přijetí eura pro Česko v referendu. Mnozí experti nejen na sociálních sítích povýšeně mudrují, že slepé střevo si také nenecháte operovat od automechanika nebo pokladní z Lidlu. Takže by o přijetí či nepřijetí měli rozhodovat „odborníci“.

První relevantní problém spočívá v tom, že ani samotní odborníci nemají jasno v otázce, zda a hlavně kdy máme euro vlastně přijmout. Přijetí nebo naopak odsunutí eura je ze své prapodstaty spíše politická než odborná otázka. Shodneme se pouze a jen na tom, že nemá jasné správné expertní řešení.

Ekonomové jsou na tom podobně jako my dobrotiví právníci, pět jich má minimálně šest názorů a ty neustále mění a dolaďují. Skutečně tomu není tak, že přijetí eura je dobře nebo zásadně špatně. Jistě, eurohujeři nechápou, jak je možné nechtít euro, a kohorta euroskeptiků to vidí přesně naopak. A každý naslouchá těm svým odborníkům a odbornicím. Nalijme si čistého vína, mnozí na první pohled „nezávislí experti“jsou s různou mírou intenzity napojeni na jednu z obou názorových skupin. Takže od nich jasnou řeč opravdu nečekejme.

Dalším oblíbeným políčkem zastáncům referenda o přijetí eura je zde perfidní mlžení, že prý jsme s jeho přijetím souhlasili v rámci přístupového referenda v roce 2003. Sancta simplicitas!

Uběhlo již více než dvacet let od tohoto přístupového plebiscitu, mnozí, kteří tehdy hlasovali, dnes již, bohužel, nežijí. A jiní, kteří dnes jsou dospělí a pracují, v něm tehdy kvůli věku ještě nemohli hlasovat. Panta rhei.

Avšak hlavně se tehdy hlasovalo o přístupu k Evropské unii, ne o vstupu do měnové eurozóny. Nadto euro a celková hospodářská situace byla v památném roce 2003 vskutku jiná, než je dnes či bude v roce 2027.

Ergo kladívko, vyvozovat, že z referenda z roku 2003 plyne souhlas s přijetím eura například v roce 2026, 2027 nebo 2028, je opravdu hodně silná káva.

To je prachsprostě účelový extenzivní výklad, který nemá v právním demokratickém státě (rule of law) opravdu co pohledávat. Nechť se politici vzchopí a oblečou přesvědčovací kazajky a vysvětlí lidem, zda mají, či nemají hlasovat pro přijetí eura.

Opustit svou komfortní zónu Problémem právních pedagogů a akademických pracovníků leckdy je, že jejich texty končí často nemastně neslaně – ve stylu: nebude-li pršet, nezmokneme.

Autor z Brna však svůj dnešní text zakončí zcela jednoznačně – pokud si chceme říkat právní stát, kde jsou si lidé rovni, tak by referendum k přijetí eura mělo určitě proběhnout. I když věří, že mnoha politikům přivodí vrásky na čele a budou muset opustit svoji tzv. komfortní zónu.

Jednoduše si těch svých sto padesát i více tisíc (hrubého) měsíčně budou muset zasloužit a lidem důsledně a současně srozumitelně vysvětlit, proč mají v případném budoucím referendu hlasovat tak anebo jinak. Politik nebo politička, kteří se bojí názorů svých spoluobčanů, opravdu nemají ve vládě, ale ani v malostranských parlamentních palácích co pohledávat.

Jsme demokratická republika rovnoprávných a svobodných občanů, ostatně tak se to i autoritativně píše v naší normě norem – tedy v Ústavě ČR. Proto bychom měli mít nezadatelné právo vyjádřit se k přijetí eura ve všelidovém hlasování. Kde bude mít stejný rovný hlas ministr totožně jako ta pověstná prodavačka z Kauflandu, která je politikům častokrát dobrá pouze těsně před volbami.

Ekonomové jsou na tom podobně jako my právníci, pět jich má minimálně šest názorů a ty neustále mění a dolaďují. Skutečně tomu není tak, že přijetí eura je dobře, nebo zásadně špatně.