Dekret kutnohorský
My kluci a holky, co jsme spolu chodili do školy před rokem 1989, si pamatujeme, že v roce 1409 vydal Václav IV. Dekret kutnohorský, čímž zasadil zdrcující ránu západoněmeckým revanšistům a sudeťáckému landsmanšaftu.
Určitě nejsem jediný, komu se už tehdy celá věc nezdála: jak se měly ty tři nečeské univerzitní národy podělit o svůj jediný hlas a proč měl naopak mít jeden národ hlasy hned tři, mi nebylo jasné – a hlavně mi tehdy unikalo, proč by takovou evidentní nespravedlnost vůbec kdo dělal. Protože však některé národní (či spíše nacionalistické) mýty mívají tuhý kořínek a protože Václav tento dekret vydal 18. ledna, stojí ta historie dnes, myslím, za připomenutí, a to nejen pro pamětníky socialistického školství, byť šestisté
Pondělí
Úterý patnácté výročí není úplně kulaté.
Je přitom potřeba začít od Adama, jímž je v tomto případě Karel, rozumí se Čtvrtý. Ten byl otcem nejenom vlasti, ale také pražského studia generale, které sice ustavil pro potřeby českého království i své širší říše, ale jako instituci univerzální, což zdůraznil i rozdělením studentů a profesorů do čtyř „národů“: českého, polského, saského a bavorského. Tyto národy ale byly fakticky pouze organizačními skupinami univerzitní samosprávy: do českého národa tak patřili i příchozí z Uher či Sedmihradska, k Sasům se počítali např. Švédové, bavorský národ zahrnoval i Italy atd. Každý národ měl při univerzitním rozhodování jeden hlas. A Karel byl i otcem pozdějšího krále Václava, jemuž ovšem soustavným rozmazlováním
Středa od kolébky zkazil život (nejznámější historka se týká chvíle, kdy Karel nechal svého teprve dvouletého syna korunovat na českého krále, což kronikář popisuje slovy „Když byl ve dvú letú, tehdy korunován jest na hradě a v té chvíli plakal náramně a zesral oltář svatého Mauricí…“). Když Václav po otcově smrti nastoupil na trůn, vládl tak, jak to (obrazně) odpovídalo oné korunovační události, a to nejen v Českém království, ale i jako král římský. Proto jej v roce 1400 říšská knížata zbavila koruny. Když se ji později snažil získat zpět, potřeboval pro to podporu pražské univerzity. S tím ale byli svolni jen čeští mistři, zatímco příslušníci ostatních univerzitních národů měli jiný názor, takže v univerzitě jako celku by hlasování dopadlo 3:1 ve Václavův neprospěch. Proto vydal Kutnohorský
Čtvrtek
Pátek
dekret, jímž poměr hlasů obrátil: český univerzitní národ měl hlasy tři, zatímco ostatní tři národy dohromady hlas jeden.
Jinými slovy, Dekret kutnohorský byl ukázková křivárna. A navíc zapůsobila přesně opačně: onu zdrcující ránu utrpěl zaprvé sám Václav, jehož prestiž v Evropě se po vydání dekretu ještě dále snížila, a zadruhé univerzita, z níž příslušníci oněch tří nečeských národů demonstrativně odešli a založili si slovutné vysoké učení v Lipsku, zatímco pražské studium generale pokleslo na staletí do provinční bezvýznamnosti.
KAREL OLIVA
Sobota