Čeká Čínu japonský osud?

Čínské oživení je slabší, než se čekalo. A přes pětiprocentní růst si lidé připadají jako v recesi

Čínská ekonomika podle agentury Reuters rostla v celém minulém roce o 5,2 procenta, což je o něco méně, než čekala většina analytiků a investorů. Prohlubují se deflační tlaky a rizika a poptávka zůstává slabá.

Kdo očekával, že druhá největší světová ekonomika zažije po pandemii covidu-19 silný boom, musí být zklamán. Důvěra čínských spotřebitelů a byznysmenů je nevelká. Rostou hory dluhů místních a regionálních vlád a je tu také slabý globální růst, který dopadá na zaměstnanost a investice.

Aby došlo k akceleraci růstu, musela by se prudce zvednout globální poptávka a změnit čínská vládní politika. Mezi dvěma čtvrtletími rostla čínská ekonomika jenom o procento. Krize na čínském nemovitostním trhu se prohlubuje navzdory pokusům vlády tento sektor povzbudit. Obchodní prodeje zpomalují, investice zůstávají slabé a zdrojem oživení je pouze rostoucí průmyslová výroba.

Čínská realitní krize je hlubší než obyčejná cyklická krize a snoubí se se strukturálními problémy. Vláda spoléhá na investice financované úvěry, ale nedaří se jí rozšířit a povzbudit spotřebu.

Jestli má čínská centrální vláda fiskální prostor k oživování ekonomiky je k diskusi, všichni jsou ale překvapeni, že čínská centrální banka nevyužívá prostor ke snižování úrokových měr. Možná by vláda mohla podporovat domácnosti přímo a povzbuzovat je tak ke spotřebě (na Západě známá teorie rozhazování peněz z vrtulníku), ale to je v Číně zatím tabu. Dluhem se financuje infrastruktura, energetika a některé průmyslové projekty.

Akcie v Číně jsou na pětiletém minimu, stejně jako v Hongkongu a čínská měna oslabuje.

Dlouhodobější faktory také nejsou zrovna dvakrát příznivé. Nezaměstnanost mezi mladými je 14,9 procenta, což je sice lepší než 21,3 procenta v červnu, ale pořád je to hodně. Druhý rok v řadě se také čínská populace zmenšuje. Loni ubyly dva miliony lidí, z celkové populace 1,409 miliardy. Je to rychlejší pokles než v předloňském roce.

Agentura Bloomberg upozorňuje, že ceny bytů klesly nejvíce od roku 2015 a útraty za nové stavby a vybavení domácností meziročně klesly o 7,8 procenta. Nových staveb bylo zahájeno o 20,9 procenta méně.

Tolik zpravodajství agentur. Zde některé naše závěry:

To zní z pohledu Evropy jako luxus. Letos je Evropa z velké části v recesi a obyčejně zde zaznamenáváme daleko

1. Růst přes 5 procent.

nižší tempo růstu. Jenže není růst jako růst. Jak bylo řečeno, čínský růst táhnou vládní investice do infrastruktury a v Číně je stále mnoho státních podniků, které vyrábějí zbytečnosti a nesmysly.

Když klesá spotřeba, ceny nemovitostí, je vysoká nezaměstnanost, tak pocitově si lidé připadají jako v recesi. A to je to, co se počítá.

2. Další otázka je, bude-li Čína následovat Japonsko ohledně stagnace a deflace.

V 70. a 80. letech minulého století japonská ekonomika zářila a rychle rostla. Japonsko vytvořilo nejen záviděníhodnou infrastrukturu (slavné rychlovlaky), ale bylo i centrem dynamických inovací, špičkových technologií, robotizace. Vyrábělo skvělá a cenově dostupná auta. V USA v 80. letech panovala z Japonska a japonské konkurence velká úzkost a panika.

V roce 1992 ale přišel pád burzy, pokles cen nemovitostí, deflace a stagnace. S poklesem cen a stagnací pak Japonsko zápasilo celé čtvrt století. To, co bylo vydáváno za japonskou přednost, bylo rázem zdrojem potíží. Třeba křížové vlastnictví podniků, které mělo být zárukou stability, se najednou ukázalo jako prokletí. Japonsko mělo a má i veliký demografický problém se stárnoucí populací.

Půjde Čína stejnou cestou? Je to nevyhnutelný osud každé východoasijské rychle rostoucí ekonomiky, jež začíná na velmi nízké úrovni? Možná ano, ale takovou Jižní Koreu postihla pouze jedna velká krize v druhé polovině 90. let.

3. Pokud se Čína potýká s deflací, bude to mít i příznivý cenový vliv na Evropu.

V určitém ohledu sice začne probíhat odpoutávání se od Číny a deglobalizace, na druhou stranu je provázanost světa s Čínou tak vysoká, že globalizace tu zůstane ještě desítky let.

Autor je předseda správní rady IPPS