Když žaloby pomáhají

Republikánský kandidát Donald Trump triumfuje i díky soudním procesům

Bývalý americký prezident Donald Trump čelí hned několika žalobám na státní i federální úrovni. Rozebírat je tu v detailu nemá smysl. Sluší se snad říct, že některé hojně medializované výroky soudů jsou ve skutečnosti poměrně kosmetickými záležitostmi. Například odmítavé stanovisko odvolacího soudu ve Washingtonu, které před dvěma týdny vzbudilo takovou pozornost médií, se týkalo pouze výsostně teoretického, ústavněprávního sporu, zda může být prezident USA vůbec za něco žalován. Na meritus věci – tedy zda Trump skutečně podněcoval spiknutí – zatím vůbec nedošlo.

Gró věci leží úplně jinde. Všechny tyto procesy totiž mají jednu věc společnou. Nakonec o nich bude rozhodovat federální Nejvyšší soud, který je nadřazený jak odvolacím soudům, tak nejvyšším soudům jednotlivých amerických států. A federální Nejvyšší soud je momentálně konzervativní poměrem 6:3 a latentně protrumpovský. To rozhodně neznamená, že by tamní soudci byli ochotni ve prospěch někdejšího prezidenta obracet zákon. Jistě ale jakoukoli žalobu na něj podrobí nejpřísnějším standardům. A ty trumpovské procesy – kulantně řečeno – nesplňují. Střelba do vlastní nohy

Například Nejvyšší soud státu Colorado Trumpa v půli prosince diskvalifikoval z republikánských primárek s odůvodněním, že se podílel na ozbrojené vzpouře. Jako argument použil soud 14. dodatek americké ústavy, která zrádcům a spiklencům zakazuje zastávat jakékoli veřejné úřady. Problém je v tom, že zatímco 14. dodatek ústavy se zrodil kvůli jednání jedné specifické skupiny lidí, tedy představitelů otrokářského Jihu za americké občanské války, Trump je zrádcem pouze na základě rozhodnutí soudu v Coloradu. To u washingtonských mužů a žen v talárech obstojí jen sotva.

Lze předpokládat, že jako v každém demokratickém státě nechá Nejvyšší soud rozhodnutí o Trumpovi na voličích. Pokud je Trump nehodný toho, aby zastával jakoukoli veřejnou funkci, musela by o tom být přesvědčená drtivá většina Američanů,

tedy by Trump musel zcela propadnout ve volbách. To se ale zatím zcela prokazatelně neděje, poněvadž republikánské primárky někdejší šéf Bílého domu opanoval ještě přesvědčivěji, než se čekalo.

Dá se tak dojít ke snadnému závěru, který někteří předpovídali již před rokem. Všechny soudní procesy Trumpovi ve skutečnosti pomáhají, poněvadž posilují jeho obraz mučedníka u republikánské základny a naopak znevýhodňují jeho rozumnější oponenty, jako jsou floridský guvernér Ron DeSantis či někdejší velvyslankyně USA u Spojených národů Nikki Haleyová. Zdaleka nejumírněnější republikán Chris Christie, který si jako jediný Trumpa dovolil otevřeně kritizovat, už to dokonce zabalil úplně. Proti takto posílenému Trumpovi je prostě nelehké soupeřit.

Pokračuje tak trend amerických liberálů ve střelbě do vlastní nohy. Místo toho, aby Trumpovým voličům nabídli alternativu a ukázali, že ve své vizi americké společnosti mají místo i pro ně, spílají jim do dezolátů, „deplorables“a podobně. Logickým prodloužením takového uvažování je to, že největšího miláčka těchto „zlořádů“Trumpa považují za ztělesnění ďábla a jakýmikoli prostředky se ho snaží diskvalifikovat z politického kolbiště, ergo z demokratické společnosti. Ne, to nebude ta správná cesta.

Volba z rozumu

Naprostá většina Američanů, kteří jdou volit Trumpa, je si palčivě vědoma jeho charakterových nedostatků. Nelze si jich nevšimnout: Trump je nevzdělaný, ignorantský a v mnoha smyslech směšný. Ztělesněním fašisty, bílého supremacisty, zrádce a desperáda ale zcela jistě není, a čím víc ho těmito nálepkami bude americká levice častovat, tím více si ho budou brát za symbol ti, kteří se dominantní liberální kulturou cítí zcela přehlíženi.

To v sobě zahrnuje prakticky celé americké vnitrozemí, kterému se na pobřežích velmi příznačně přezdívá „flyover country“, tedy ta část země, přes kterou se létá z Kalifornie do New Yorku a zpátky. Neměli bychom ale zapomínat ani na významnou menšinu, která žije právě v těchto liberálních pobřežních státech, byť tato do prezidentského klání kvůli volitelskému systému promluví jen přes celkový počet hlasů.

Nyní se zdá, že jakákoli republikánská alternativa k Trumpovi je zcela nemyslitelná – alespoň prozatím. Amerika je tak postavena před nelehkou volbu: ignorant Trump, který má slabost pro konspirační teorie, a uvadající pragmatik moci Biden, jenž je pro setrvání v úřadu ochotný ustupovat totalitním praktikám progresivní levice.

Jakýkoli pravicový nebo konzervativní Američan tak s přimhouřením obou očí hodí svůj hlas Trumpovi, byť o tom radši nikde nebude mluvit. Bude přitom myslet primárně na své děti, které jsou pro něj to nejcennější, co má. A než aby je ve škole indoktrinovali pseudonaukou o desítkách pohlaví a učili je latentně nenávidět vlastní zemi a její kulturu, to ať raději v Bílém domě sedí narcistický macho s blonďatou čupřinou.

Liberálové místo toho, aby Trumpovým voličům ukázali, že ve své vizi americké společnosti mají místo i pro ně, jim spílají do dezolátů