A teď něco úplně jiného
Temný případ má potenciál být jednou z opor značky HBO v zostřujícím se konkurenčním boji televizních stanic a streamovacích platforem. Čtvrtá řada detektivní antologie se do bitvy o zájem diváků vydala bez tvůrčí účasti zakladatele Nika Pizzolata, zato s
První Temný případ měl premiéru před deseti lety – v lednu roku 2014. Přinesl atraktivní a solidně vystavěný detektivní příběh (pomineme-li, že vrahem byl zahradník) zasazený do prostředí louisianského venkova prodchnutého beznadějí. Hlavní kvalita série však spočívala v uhrančivém zobrazení životem pošramocených vyšetřovatelů – proto se také série v originále jmenuje True Detective. Zároveň byl Temný případ mimořádným dílem i z hlediska procesu svého vzniku a výsledné podoby.
Čas je placatej kruh
„Když čtrnáct hodin v kuse civíte na mrtvý těla, napadaj vás tyhle věci... Díváte se jim do očí, i když jen na fotce. Je jedno, jestli jsou mrtví, nebo živí. Pořád jim v nich čtete. A víte, co vidíte? Oni to uvítali. Ne hned, ale až v úplně poslední chvíli. Čiší z nich úleva. Protože se báli, ale teď úplně poprvý uviděli, jak snadný je prostě odejít. V poslední nanosekundě uviděli, čím vlastně byli. Že vy, vaše já, tohle celý velký drama nebylo nikdy ničím jiným než snůškou smyšlenek a přiblblý vůle. A že můžou klidně odejít. Konečně poznali, že tu nemusí na ničem tolik lpět. Uvědomili si, že celej jejich život, jejich láska, jejich nenávist, jejich vzpomínky, jejich bolest, že to všechno bylo jedno a to samý. Stejnej sen, kterej se vám zdál uvnitř zamčenýho pokoje. Sen o tom, že jste osoba. A stejně jako v mnoha jinejch snech byla na jeho konci nestvůra.“To je jen jeden z monologů, jimiž v prvním Temném případu bývalý policista Rust Cohle častuje své nástupce, kteří se po letech pokoušejí najít souvislosti mezi dávným a novým případem podivné rituální vraždy. A nedá se říct, že by je přitom zaléval optimismem: „V tomhle světě není nikdy nic vyřešený. Někdo mně jednou řek: čas je placatej kruh. Všechno, co jsme kdy udělali, budem dělat pořád dokola, znova a znova.“Lze se divit, že pak Rusta dost dlouho považují za vraha?
Vlastně trochu s podivem je spíš to, jak obrovskou oblibu si série s nihilistickým hrdinou, jehož myšlenkové pochody mohly občas unikat nejen policistům, získala: finále Temného případu dovedlo platformu HBO Go ke kolapsu a celkově se série stala do té doby nejúspěšnějším novým seriálem HBO.
Krize bílých heterosexuálů
Klíčů k takovému úspěchu bylo několik, tím hlavním však byl bezpochyby autor Nic Pizzolato (*1975). Před Temným případem udělal jen krátkou scenáristickou zkušenost na seriálu Zločin, do té doby byl především vysokoškolským učitelem literatury a příležitostným spisovatelem – svůj první román Galveston, později také zfilmovaný, vydal v roce 2010. Také Temný případ měl mít nejprve literární podobu, pak se ale Pizzolatovi podařil mimořádný kousek: přesvědčil HBO, aby od něj objednala nejen námět, ale rovnou celý projekt, kde si Pizzolato udrží plnou tvůrčí kontrolu a výhradní autorství scénářů. Nadšení a výrazná vize jednoho tvůrce tu oslavily zřetelné vítězství nad nivelizujícím systémem kolektivního psaní.
Zároveň tu nicméně byla druhá klíčová osoba, jejíž význam se ještě zřetelněji ukázal, když v dalších sezonách Temný případ opustila: japonsko-americký režisér Cary Joji Fukunaga (* 1977) přišel k Temnému případu vybaven zkušeností z mexického thrilleru o uprchlících směřujících do USA Sin nombre z roku 2009. (Ale také z Jany Eyrové z roku 2011; později měl mj. tu čest uzavřít sérii bondovek s Danielem Craigem filmem Není čas zemřít z roku 2021.) Temný případ Fukunaga natočil na 35milimetrový film a hypnotická atmosféra první řady je z velké části právě jeho zásluhou.
A pak samozřejmě herecké obsazení: Temným případem se naplno rozzářila hvězda Matthewa McConaugheyho. Nebylo to zadarmo, pro roli Rusta, o niž si sám řekl (původně měl hrát jeho „spořádaného“parťáka Martyho Harta), si prý vytvořil více než čtyřsetstránkovou analýzu „čtyř stadií Rusta Cohlea“, aby své postavě dokonale porozuměl. Woody Harrelson, jemuž nakonec připadla role méně komplikovaného Martyho, to měl o něco snazší, ale také on předvedl vynikající výkon v několika časových rovinách a ani jeho postava nepostrádá pohnutý příběh a přesvědčivý vývoj.
Totiž před deseti lety také ještě nebyly krize heterosexuálních bílých mužů ve středním věku automaticky diskvalifikovány jako irelevantní fňukání: proto se jim mohlo v osmi epizodách Temného případu dostat tolik pozornosti. Nechyběl v tom odstín ironie, po velkou část úvodní série Temného případu si noví, elegantní a vyrovnaní černí detektivové nechávají od svých bílých předchůdců líčit trapné detaily jejich rozbitých životů a kariér. A samozřejmě se při té příležitosti dost řeklo také o ženách, které musí s nejistými a bloudícími muži sdílet svět.
Druhou řadu Temného případu uvedla HBO hned další rok a bylo to překvapení: Nic Pizzolato, který zůstal výhradním autorem, totiž přišel s úplně jiným příběhem, byť některé základní styčné body, především pošramocení detektivové a spiknutí „těch nahoře“, se našly. Řady hlavních postav se v příběhu situovaném do Kalifornie rozšířily, mimo jiné o amerického mafiána (Vince Vaughn), jehož podnikání i život ruinují bezskrupulózní vetřelci z východní Evropy.
Detektivy představovali Colin Farrel, Rachel McAdamsová a také Taylor Kitsch, jenž sehrál policistu Paula Woodrugha skrývajícího svou homosexualitu. Snaha vymanit Temný případ ze světa heterosexuálních mužů byla evidentní, přesto se rozhodně nedalo říct, že by hlavním hnacím motorem druhého Temného případu byl aktivismus.
Totéž platilo o třetí řadě z roku 2019, kde byl v hlavní úloze černý policista
Wayne Hays, jehož v rozpětí úctyhodných pětatřiceti let skvěle ztvárnil Mahershala Ali. Příběh, který se začal odvíjet v roce 1980, se nevyhýbal otázkám rasismu, individuálního ani systémového, ale pojmenovával je v kontextu životní spletitosti, nejednoznačností a paradoxů. Kupříkladu: kdo je oběť společenského systému v případě, kdy černý detektiv v zájmu vyšetřování (a snahy zavděčit se zavedenému pořádku) drsně zastrašuje bílého teenagera? Možná oba.
Každopádně byl třetí Temný případ, zacílený na zápas stárnoucího muže s mizejícími vzpomínkami, také holdem kostrbatému přátelství černého policisty s jeho bílým parťákem (Stephen Dorff) a podobně jako v první řadě tesknou omluvou za to, jak se muži chovají k ženám. V některých ohledech byl třetí Temný případ dokonce věrohodněji napsaný než ten první, jeho strhující atmosféře se však vyrovnat nedokázal. Jak dopadne ten aktuální?
Mužům soucit nepatří
Pizzolato, který byl ve třetí řadě dvakrát i režisérem, původně plánoval také čtvrtou autorskou účast, nakonec je ale nyní v titulcích jen coby producent a zakladatel celého projektu. Autorsky i režijně tentokrát Temný případ cele převzala mexická filmařka Issa Lópezová (*1971), z jejíž tvorby si zatím největší uznání vysloužila hororová pohádka Vuelven z roku 2017, situovaná do žhavého prostředí války latinskoamerických drogových kartelů.
Čtvrtý Temný případ, poprvé opatřený také podtitulem (Noční krajina) a zkrácený na šest epizod, se ovšem odehrává na úplně jiném místě amerického kontinentu: na Aljašce, daleko za polárním kruhem, kde 17. prosince zapadne slunce a toho roku už nikdy nevyjde. Vyšetřování vedou ženy: Liz Danversová (Jodie Fosterová), šéfka policie v městečku Ennis (to ve skutečnosti neexistuje, ostatně celou Aljašku tu ztvárnil Island) a její kolegyně s kořeny mezi původními obyvateli Evangeline Navarrová (Kali Reisová). A úvodními oběťmi jsou muži: obyvatelé poněkud záhadné polární výzkumné stanice, kteří beze stopy zmizí. Vyprávění má tentokrát nádech sci-fi thrilleru, což je nakonec v souladu s montypythonovským principem „a teď něco úplně jiného“, který na další řady své antologie aplikoval už Nic Pizzolato.
Issa Lópezová nicméně svůj projekt také už předem avizovala jako „zrcadlo“slavné první řady – to v mnoha ohledech opravdu platí. Odkazy na první řadu tou novou průběžně probleskují (ostatně Rust Cohle byl původně z Aljašky) a zároveň tu vůči ní panuje zřetelný odboj, ba výsměch. Výrazně mužský pohled byl vystřídán výrazně ženským, a to třeba i pokud jde o zobrazení nahoty. Včetně jejích zvrhlých podob: původní Temný případ nabídl v úvodní epizodě šokující pohled na ženské tělo podrobené podivně estetizujícímu posmrtnému rituálu. Snaha o efekt tu byla nepochybná, ale znepokojivý obraz zároveň nebrání divákům v soucitu s obětí.
Závěr první epizody nové řady také ukazuje šokující výjev: muži z výzkumné stanice jsou nalezeni zamrzlí v ledu, nazí a s tvářemi zrůzněnými děsem. Obraz je to tentokrát přepjatě hororový a bezmála groteskní, což je v dalších epizodách ještě umocněno tím, jak se s bizarním „artefaktem“zachází. Soucit v tomto zobrazení nemá místo – muži si ho zjevně nezaslouží. Na rozdíl od jiné oběti z minula, jež se také dostává do hry – ženy inuitského původu, porodní asistentky a aktivistky bojující proti důlní společnosti, která zamořuje místní prostředí...
Takto jsou v Noční krajině rozdány karty a dodejme, že až příliš přehledně. I v tom je totiž nová řada vůči té první zrcadlová – tam, kde Pizzolato nabídl hloubku a složitost (nebo je aspoň velmi úspěšně imitoval), Lópezová přichází se zkratkovitými hesly. Hrdinky jsou vnitřně rozpolcené a nesou si šrámy z minulosti, ale v podstatě jde hlavně o to, že potřebují být ještě lepšími a vnímavějšími ženami – „skeptická“Danversová má za úkol opustit mužské vzorce, pochopit svou nevlastní dceru a přiznat jí právo na inuitské tetování. „Spirituální“Navarrová musí najít své inuitské jméno a důsledněji přijmout svou identitu. Obě budou šťastnější, když se napojí na vlnu původních aljašských obyvatelek a pomohou jim v boji proti znečišťovatelům.
Nová řada je až příliš zjevným produktem éry, v níž tvůrci očekávají body od diváků i kritiků z velké části za to, jak zřetelně se přihlásí k boji za pokrokové hodnoty – etnickou identitu, životní prostředí, práva žen a minorit. I v tomto kontextu je možné rozvinout napínavý příběh, což se minimálně v první epizodě Lópezové daří. I obě herečky v rámci úkolu dokážou dodat svým postavám přiměřenou plasticitu a věrohodnost.
Přesvědčivě uzavřít detektivku, v níž musí dojít exemplárního ocenění ty pravé hodnoty, je ovšem zatraceně těžké. Těžší než se zamýšlet nad hvězdným nebem a spekulovat, jestli temnota vítězí, nebo prohrává.
Seriálový fenomén
Závěr první epizody nové série přijde s šokujícím výjevem: pohřešovaní muži z výzkumné stanice jsou nalezeni zamrzlí v ledu, nazí a s tvářemi zrůzněnými děsem