Macronovi „revolucionáři“

Čerstvá vláda prezidenta Emmanuela Macrona má připravit Francii na novou generaci politiků. Přinést revoluční nádech a shrábnout hlasy pravicových voličů.

„Nechci ministry, kteří jsou jen správci. Chci ministry, kteří umějí jednat,“pronesl na prvním setkání s novou vládou francouzský prezident Emmanuel Macron. „Nechci manažery. Chci revolucionáře,“citovala ho agentura AFP.

Macron vstoupil do nového roku vehementně. Ustál boj o kontroverzní imigrační zákon a následně světu představil svou novou vládu. To, že bude obnovený kabinet směřovat více doprava, naznačila již zmíněná norma. A potvrdil to i samotný prezident, když se minulý týden na tiskové konferenci oháněl slovy jako „pořádek“či „respekt“. Požadoval, aby se na základních školách učila francouzská hymna La Marseillaise, a navrhl, aby se do výuky vrátily školní uniformy.

Šéf Elysejského paláce učinil ze školství takzvanou „vyhraněnou doménu“, tedy rozhodl se angažovat osobně. Chce prý zajistit, aby „Francie zůstala Francií“. K tomu mají pomoci hodiny občanské nauky i povinná komunitní služba pro teenagery. Oznámil také, že jeho vláda bude bojovat s nelegální migrací, posílí policejní přítomnost v ulicích a vyčistí je od drog.

„Macron v sobě osvobodil vnitřního de Gaulla,“konstatoval americký deník The New York Times. „Macronismus je mrtvý, ať žije sarkomacronismus,“napsal francouzský týdeník Le Point s odkazem na bývalého pravicového prezidenta Nicolase Sarkozyho.

Obrat doprava a zaměření na mladé lidi zmiňovaly již předem zdroje deníku Le Figaro z Elysejského paláce. Macron čelil výtkám, že jeho vláda nejedná a není svolná k reformám. A ani průzkumy popularity nevyznívaly nejlépe – dvě třetiny Francouzů považovaly jeho vládu za špatnou.

Nová krev

„Macron musel jednat,“konstatovali analytici z think-tanku The Atlantic Council. Navíc hlavní vyzyvatelkou Macronovy strany stále zůstává lídryně krajně pravicového Národního sdružení (Rassemblement National) Marine Le Penová, která si jako svého případného nástupce zvolila 28letého Jordana Bardellu.

A tak Macronovy „revolucionáře“povede v nové vládě premiér Gabriel Attal. Čtyřiatřicetiletý absolvent Sciences Po je vůbec prvním premiérem Francie, jenž se otevřeně hlásí k homosexualitě, a je nejmladším z páté republiky. Původně zastával post mluvčího vlády a následně pozici ministra školství.

Syn právníka a filmového producenta Yvese Attala, který pochází z židovské rodiny tuniského a alsaského původu, a filmové producentky Marie de Courissové, jejíž rodina má řecko-ruské kořeny, se v současnosti těší velké oblibě především u mladé generace Francouzů. A mohl by tak zvednout preference současné hlavy státu.

Že bude Macronovi důležitým spojencem ve vykonávání plánovaných změn ve školství, se zdá být zjevné. Attal totiž v době, kdy byl ministrem školství, prosadil zákaz nošení tradičních muslimských oděvů abája a khamí ve školách.

Jak naznačuje i deník Le Monde, samotná vláda je do značné míry mnohem pravicovější, než byly ty dřívější. Osm ministerstev z patnácti totiž budou řídit politici původně pocházející ze středopravé strany Republikáni. Vládu navíc opustili levicově smýšlející členové jako Rima Abdul Malaková (kultura), Clément Beaune (doprava) či Stanislas Guerini (veřejná správa).

Nově jmenovaní členové kabinetu – mimo jiné na ministerstvech vnitra, zahraničních věcí, obrany, genderové rovnosti a boje proti diskriminaci – jsou blízkými poradci Macrona, kteří přispěli k vybudování jeho strany Obnova (Renaissance), dříve známé jako Vpřed! (En Marche!). A o obměnu se budou snažit jak ve Francii, tak v Evropském parlamentu.

Letošní eurovolby totiž budou první zkouškou, zda se vládní „revolucionáři“osvědčili. A to, že se kabinet bude angažovat i v evropské politice, poodhalila již nominace Stéphana Séjourného do pozice ministra pro evropské a zahraniční záležitosti. Séjourné (mimochodem bývalý partner premiéra Attala) totiž působil v minulosti jako člen Evropského parlamentu a byl lídrem politické skupiny Renew Europe. V té je za Česko přítomné hnutí ANO.

Prezident Macron má před sebou vedle voleb ještě jednu zkoušku – letošní letní olympijské hry v Paříži. Jak se s tím vláda popasuje, se ukáže v nadcházejících měsících. Její obměna ale již nyní ukazuje, jaké dědictví po sobě chce Macron zanechat nejen své straně, ale i celé francouzské politice. Pomalu se začíná mluvit o tom, že příští prezidentské volby v roce 2027 budou soubojem mladých politiků. Současná hlava státu se jich už účastnit nemůže.

Deník The New York Times dodává, že Macronova politika „slouží i jako připomínka Američanům, že mladí lidé v politice také umějí podat výkony“. Odkazuje se tak na stáří hlavních prezidentských kandidátů v USA. Joe Bidenovi je 81 let a Donaldu Trumpovi bude v době voleb 78.

Šéf Elysejského paláce požadoval, aby se na základních školách učila francouzská hymna La Marseillaise, a navrhl, aby se do výuky vrátily školní uniformy