Ostravský Falstaff
Minulý týden zemřel herec Norbert Lichý, dlouholetý člen ostravského Divadla Petra Bezruče, a jeden ze zpravodajských serverů se svou zprávou o jeho úmrtí skutečně vyznamenal, když vydal nekrolog s titulkem Zemřel herec Norbert Lichý, nepřehlédnutelný mistr malých rolí. Jakých malých rolí, proboha? Takže když to autor píše z Prahy, bere v potaz jen to, co viděl v televizi (a ani tam Lichý nehrál žádné malé role). Ve svém domovském divadle byl víc než čtvrt století jedním z nejobsazovanějších herců a ztvárňoval vesměs hlavní postavy, na něm se stavěl repertoár.
Když se ostravská divadla začala od roku 1999 prezentovat na festivalu Ost-ra-var, byli jsme uhranuti jeho všestranností, v jednom z prvních ročníků třeba brilantně zahrál zpívajícího kocoura Bělovouse Zrzundu v pohádce Kocourek Modroočko i mocí se stravujícího Claudia v Hamletovi, v téže inscenaci zazářil i mladičký Richard Krajčo. Bylo zajímavé sledovat, jak se oba herci dál vyvíjeli, Krajčo se od divadla, které mu tak šlo, víceméně odtrhl a Lichý vyzrál v mimořádně disponovaného charakterního herce. V posledních letech šel z role do role i ve filmu, televizi, hodně pracoval v rozhlase, skládal hudbu. Ještě na počátku milénia si sice v rozhovoru pro LN stěžoval, že v Ostravě je málo mimodivadelních příležitostí, ale už v závěru desetiletí začal být v televizi a filmu velmi žádaný, jen za poslední rok hrál ve třech seriálech.
Samozřejmě že těžištěm jeho práce zůstávalo divadlo, jeho Divadlo Petra Bezruče, z kterého nikdy neodešel, i když přiznal, že měl nabídky a uvažoval o nich. „Od čtyř let jsem se chodil dívat na hry pro dospělé, a i když jsem byl jinde, vždycky to bylo moje divadlo, kam patřím.“V té době divadlo už přestálo devadesátkové snahy o své rušení, nabíralo znovu dech a začalo se dařit. Norbert říkal, že nejprve o divadlo ani nestál, chtěl dělat bigbít, ale nakonec ho nic jiného nenapadlo, a tak se jako dítě z divadelní rodiny přihlásil na JAMU, kam ho pro nedostatek talentu nevzali. Šel jako elév do Šumperka a odtud zpět do Ostravy k loutkám a pak k Bezručům.
Norbert Lichý – múzický člověk a samorost
Rolí tu sehrál kvanta, tak jen menší výčet od konce 90. let, třeba Stalin v Klimszově Mladé gardě v letech jungle, titulní role v Tartuffovi, Švejk v Švejkovi off, Rogožin v Idiotovi, ředitel ve Vůjtkových Pestrých vrstvách, Mendel Singer v Jobovi, Harpagon v Lakomci, Helge v Rodinné slavnosti, Sádlo v Kolečkově hře Láska, vole, titulní role v Králi Learovi, Štěpán Kilián v Petrolejových lampách, Estragon v Čekání na Godota, Roman Kopfrkingl ve Spalovači mrtvol… Poslední jeho rolí byl André v Zellerově hře Otec, která měla premiéru loni v květnu. A u drtivé většiny inscenací, v nichž hrál, byl i autorem hudby. Pro mě zůstane jednou z jeho nejniternějších a nejdojemnějších rolí postava faráře v Demlově Zapomenutém světle (2018, režie: Janka Ryšánek Schmiedtová). Byl překvapivě nepoddajný, útočný a plný sarkasmu. Stále rozpolcený. Demlovy štiplavě ironické glosy v jeho pojetí skrývaly prožitou bolest duše a jeho nesnesitelnost byla hluboce lidská. Zapomenuté světlo byla inscenace o smrti, ale také o víře, morálce, naději, o životních rozporech přinášejících trýzeň. Pojetí, které diváka přirozeně vtahovalo do úvah o smyslu i marnosti života.
Norbert Lichý byl múzický člověk a také samorost, který dělal to, co uznal za vhodné. Také jako Deml, kterého tak výtečně ztvárnil, měl své běsy, ale to byla jeho věc. Přesto některé grafomany jeho odchod podnítil ke kázání o zdravé životosprávě, v Česku rádi vychováváme druhé. Jeho životní propojení s Ostravou zase vybudilo poezii jako ránu do zubů, když jeden kolega usoudil, že v osobě Norberta Lichého Ostrava ztratila těžařskou věž, jež vydolovala tuny divadelního uhlí, jehož žárem zásobovala celé Česko. Jelikož si jako Rudolf Hrušínský zahrál rovněž Kopfrkingla ve Spalovači mrtvol, začal být k němu přirovnáván. Jistě je spojovalo hlasové mistrovství, ale mně připadá, že byl spíš následovník jiného skvělého a všestranného herce – Jana Libíčka, který také odešel předčasně. Škoda že si na rozdíl od něj Lichý nezahrál Falstaffa, to by byla role pro něj, postava, za jejíž bezstarostností a komickou poživačností se skrývá zranitelnost a deziluze.