Švýcarský sen

Referendum je dobrý sluha a zlý pán

Tento týden se má konat mimořádná schůze Poslanecké sněmovny o návrhu na zavedení celostátního referenda. Dosud u nás jsou jen referenda na obecní nebo krajské úrovni. Mělo by smysl zavést i referendum celostátní?

Technicky tomu nic nebrání. V ústavě existence celostátního referenda zakotvena je a náš politický systém s ním počítá. Ovšem spíš jako s mimořádnou událostí. Konání referenda musí být upraveno ústavním zákonem a to musí schválit tři pětiny poslanců a tři pětiny senátorů. Zatím se to podařilo jen s referendem o vstupu do Evropské unie v roce 2003.

Ale už od roku 1993, tedy fakticky od začátku existence samostatné České republiky, se objevují návrhy na zavedení „normálního referenda“. Vždy byly zamítnuty. Odpůrci referenda tvrdí, že jde o problematický nástroj, jenž umožňuje schválení změn, které by normálně neprošly, a hlasování může být hnáno okamžitými emocemi. Historicky byla referenda používaná k legitimizaci nedemokratických opatření a autoritativních režimů. Navíc možnost vypsání referenda svádí k tomu, že se používá i pro složité věci, jenže v referendu jsou možnosti volby dost omezeny a většinou se hlasuje jen ano, nebo ne. Zkrátka na mnoho věcí se referendum nehodí a mnoho věcí se s ním dá pokazit.

Na druhou stranu referendum je určitý odraz vyspělosti demokracie. Jak argumentuje šéf ANO Andrej Babiš, jehož hnutí chce celostátní referendum zavést a iniciovalo kvůli tomu mimořádnou schůzi, ve Švýcarsku to funguje a Švýcarsko je dle něj nejlepší demokracií na světě.

Argument Švýcarskem je častý. Ovšem demokracie a veřejná hlasování mají ve Švýcarsku osm staletí dlouhou tradici a Švýcaři se byli schopni z problematických referend v historii poučit. Jen málokdy tam projdou návrhy typu snižovat daně a nesnižovat výdaje. Navíc opakovaná referenda lépe zapadají do tamního politického systému. Švýcarsko ale bohužel nejsme a nějakou dobu ani nebudeme.