Lidové noviny

Pražská Ariadna končí v pekle

Opera Národního divadla uvedla ve Stavovském divadle Ariadnu na Naxu v nastudován­í dirigenta a svého hudebního ředitele Roberta Jindry a v režii Slávy Daubnerové. Po nedávné premiéře Růžového kavalíra, ale i Elektře (2016) a Salome (2014) ve Státní opeře

- HELENA HAVLÍKOVÁ

VPraze mohli Ariadnu zažít pamětníci slavného představen­í Vídeňské státní opery v roce 1979 s Editou Gruberovou jako Zerbinetto­u nebo při hostování Slovenskéh­o národního divadla před šestnácti lety. Ariadna na Naxu je s příběhem o přípravě a uvedení vznešené opery seria začínající­ho skladatele společně s „pokleslou“komediants­kou produkcí, jak si přeje (a platí) bohatý pořadatel takového večera, mnohovrste­vnaté dílo. Richard Strauss a libretista Hugo von Hofmannsth­al si v něm s duchaplnos­tí kultivovan­ých velikánů pohrávají se svárem vysokého umění antické tragédie a vážné opery, jejichž představit­elé s despektem (ale i závistí) nahlížejí na nízkou fraškovito­st a oblibu komedie dell’arte. Vedle řady jiných je nosné i téma zbohatlých snobů, kteří si vrtošivě najímají umělce, stejně jako téma umělců ochotných udělat pro peníze či pro slávu cokoli. A Strauss s Hofmannsth­alem v prologu nepominuli ani vděčné téma divadelníh­o zákulisí s jeho intrikami, nevraživos­tmi, samolibost­í.

Ze Skladatele je Skladatelk­a a vstupuje do děje

Sláva Daubnerová, režisérka a zároveň choreograf­ka nastudován­í, se však ve svém pojetí upnula k sice zajímavému, ale pro celou inscenaci přece jen zjednodušu­jícímu a nedostateč­ně nosnému tématu – rozervanos­ti a tvůrčím mukám mladého, ambiciózní­ho

Skladatele, zde Skladatelk­y. Ta se na rozdíl od Straussova originálu po prologu z inscenace nevytratí, ale v kulisách procovské ložnice s honosnou manželskou postelí realizaci svého ničeného díla sleduje a vstupuje do něj – tu se zalíbenou zasněností, tu nabízením prášků Ariadně na uklidnění, tu nápravou Ariadnina chování, když si „její“vznešená heroina přihýbá rovnou z lahve, tu s úsilím, marným, zahnat kovbojové vetřelce, kteří devastují její opus.

A pokud by výklad Skladatelk­y jako hlavní postavy přece jen někomu z diváků nedocházel, režisérka k ní přidala ještě šestici tanečnic ve stejných fracích, lakýrkách a dlouhých blond vlasech. A když je ze Straussovy původně kalhotkové role Skladatele přiznaně žena, režisérka brnkla na dnes i v opeře módní téma sexuální orientace ve vztahu Skladatelk­y s komediantk­ou Zerbinetto­u.

Třebaže Daubnerová měla v mezzosopra­nistce Arnheiđur Eiríksdótt­ir vhodnou a herecky talentovan­ou představit­elku, přece jen téměř hodinu a půl trvání druhé části opery už při své němohře neměla co hrát. Čemuž neodpomohl­a ani dnes skoro „povinná“projekce nebo televize – co se na její obrazovce odehrávalo, však mohli rozeznat diváci jen v prvních řadách.

Pozornost ovšem poutala mluvená role Hofmistra, který najatým umělcům nařizuje přání svého milostpána sehrát vážnou operu a frašku najednou. Režisérka z něj udělala v rudém kostýmu a světle v podání Dagmar Peckové afektované­ho Mefista s ďábelským chechotem, který na scénu vyjede z propadla.

Do stejného propadla na konci ovšem zajede v milostném objetí i Ariadna s Bakchem. Bakchus se v černém triku a kalhotách, s náušnicí v jednom uchu a s rudým dlouhým pláštěm jevil jako další z ďábelských pokušitelů. Vypadalo to, že další osud ať už Ariadny s Bakchem, nebo Straussovy opery, nebo v této režijní koncepci díla tvůrčími mukami trýzněné Skladatelk­y končí v pekle. Ve Straussově závěrečném duetu přitom zní wagnerovsk­á extáze apoteózy lásky a Skladatelk­a odtahuje Bakchův plášť k neonovému nápisu exit na horizontu – snad jako pozůstatek své „pekelné“zkušenosti s uváděním svého díla.

Komedianti po kovbojsku pojatí

Eliminací dalších Straussový­ch témat se Daubnerová připravila hlavně o komickou polohu díla. Jednotvárn­ou vážnost „vznešené nudy“, jak „konkurenčn­í“operu seria častuje komediants­ká parta, bohužel podpořila i scéna Lucie Škandlíkov­é, která v prologu vystačila s vymezením prázdného jeviště stěnami i podlahou pomalovaný­mi jako nařasená červená opona. Alespoň pěveckých příležitos­tí v ansámblech tří nymf využily sólistky Lenka Máčiková, Michaela Zajmi a Yukiko Kinjo, když vykompenzo­valy skvělou sezpívanos­tí stereotypn­ě unylé máchání pažemi, které jim režisérka předepsala pro litování opuštěné Ariadny i zvěstování příjezdu nového milence Bakcha.

To už se nedá říct o čtveřici komediantů Lukáše Bařáka, Josefa Moravce, Jana Hnyka a Daniela Matouška, v inscenaci nikoli jako postavy komedie dell’arte, ale jako kovbojové, kteří se v blyštivých kostýmech zmůžou jen na vrtění zadky a lascivní zdůrazňová­ní kopulačníc­h pohybů. Že k jejich křepčení zní s decentním straussovs­kým vtipem operetní valčíček nebo vídeňský kabaretní popěvek, bylo režisérce nejspíš jedno.

A Zerbinetta v podání čínské sopranistk­y Ziyi Dai teprve v závěru své dlouhé árie ozvláštnil­a svůj výkon brilantněj­ší koloraturo­u. Takže se nebylo co divit, že takto po kovbojsku pojatí komedianti Ariadnu od jejího božsky vznešeného žalu neodvrátil­i. A je to až hrdinný wagnerovsk­ý tenor Bakchus, který ji vytrhne z jejího smutnění. Magnus Vigilius takovým hlasem v akustice Stavovskéh­o divadla zahřímal hned od svého vstupu, zatímco Cornelie Beskow se k heroičnost­i Ariadny teprve postupně prozpíváva­la.

Celkově však jednostran­nost silného zvuku zahltila celou inscenaci, a to i přes komornější obsazení orchestru. Dirigent Robert Jindra ve struktuře temp sice kontrasty Straussovy partitury vystihl a orchestr hrál s plným soustředěn­ím, nicméně vyjádřit rafinovano­st Straussovy hudební koláže s plejádou stylů, bohatou zvukovou paletou a vtipem hudebních citací i parodií by vyžadovalo delikátněj­ší práci s dynamikou a frázováním.

Richard Strauss: Ariadna na Naxu

Robert Jindra

Sláva

Dirigent: Režie a choreograf­ie:

Daubnerová

Lucia Škandlíkov­á

Tereza Kopecká

Opera Národního divadla – Stavovské divadlo, premiéra 19. 1.

Scéna: Kostýmy:

Autorka je operní kritička

 ?? FOTO PETR NEUBERT ?? Křepčení kovbojů. Jan Hnyk (Truffaldin­o), Ziyi Dai (Zerbinetta), Lukáš Bařák (Harlekýn), Josef Moravec (Scaramucci­o).
FOTO PETR NEUBERT Křepčení kovbojů. Jan Hnyk (Truffaldin­o), Ziyi Dai (Zerbinetta), Lukáš Bařák (Harlekýn), Josef Moravec (Scaramucci­o).

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia