Štědroň aneb chju chju chrrr

Miloš Štědroň je renesanční osobnost, stojí na záložce jeho memoáru, knižní koláže, jejímž autorem je dokumentarista a spisovatel Jiří Kamen. Štědroň je ale daleko víc a hlavně mimo jakékoli klišé. Je to všestranně a hlubinně vzdělaný typ, praktik i teoretik umění a kultury na nejrůznějších frontách a k tomu ideálně harmonizovaná duše s tělem. A taky člověk se solidně rozvinutým smyslem pro komiku, nejčastěji té finální, absurdní ražby – pro jisté šibalství, čtveráctví, taškářství.

Dada, Boulez, Husa

Čtenáře o tom přesvědčuje hned obálka. Štědroň v černém na ní po čertovsku vyplazuje jazyk. A pod tím zářivě oranžový titul: Bandita pro brněnskou baladu. Jednak je tu na hlavu postavený název úspěšné divadelní inscenace, kterou napsal Štědroň v tandemu s Milanem Uhdem (1975) a která přešla později (1979) do filmu, jednak je tu demonstrována autorská sympatie pro jistou míru tvůrčí podvratnosti, mystifikace, skoro až dadaistického střihu. Tomu odpovídá celkové žánrové ladění knihy: žádný lineárně rozvíjený rozhovor, ale živá, až živelná diskuse plná odboček a střihů, komentářů a vsuvek, návratů a dozvuků. Jiří Kamen (* 1951) tady skvěle zúročuje svou mnohaletou zkušenost rozhlasového redaktora, autora především komponovaných pořadů, výstupů typu skládačky, puzzle. Štědroňovi (* 1942) ta vnějšková různost zjevně konvenuje. Až to místy vypadá, že ochotně převrátil archiv na ruby, aby ještě něco přidal, dodal, doplnil. Třeba báseň, dramolet, libreto, scénář.

Východisko i úběžník jsou přitom jasné: hudba. Vážná i méně vážná. V první i poslední řadě Leoš Janáček. A pak Morava. V první i poslední řadě Brno. A pak lačnost po dalším vzdělání, všemožných souvislostech, jakémkoli vědění po horizontále i vertikále: divadlo, literatura, obecně kultura, a to zejména nejrůznější avantgardy přelomu 19. a 20. století a jejich otisky a odlesky v československém prostředí. Štědroň je ve svém vzpomínkovém vyprávění světák, veltman i tulák po hvězdách. V jeho rodinné linii jsou souvislosti s Černou Horou a Íránem. V 60. letech měl možnost studovat v západoněmeckém Darmstadtu, vývojovém středisku takzvané nové hudby, kde poznal ty největší z největších, jako Bouleze, Stockhausena, Ligetiho. V 70. a 80. letech krmil svou nápaditou kreativitou legendární brněnskou Husu na provázku. Po devětaosmdesátém pak naplno rozvinul svou akademickou práci, v roce 1994 byl na Masarykově univerzitě jmenován profesorem.

Se Scherhauferem na zádech

Jenže profesorství, akademičnost, vážnost a odměřenost nemají v téhle knize místo. Ani výrazově, ani myšlenkou. Štědroň je totiž v základě jako ten Janáček: někde v průsečíku moderní hudby a folkloru. Tedy budoucího a tradičního, intelektuálního a lidového, vysokého a nízkého. Dokáže mluvit o atonalitě nebo strukturalismu stejně chytlavě, zábavně a podnětně jako o svých procházkách a setkáních. Dokáže vytáhnout z dějin na jeviště současného světa nejrůznější velikány, známé i zapomenuté, a všecky je stejnou měrou polidštit, oživit, počínaje vizovickým skladatelem Aloisem Hábou přes lingvistu Jakobsona, básníka Skácela a spisovatele Haška nebo Kunderu (a to jak Milana, tak jeho bratrance Ludvíka) až po kumpány z takzvané brněnské bohémy, například Kocourka, Kocmana, Řezníčka a Fuksu. Jako by všechno mělo v jistém bodě stejný význam, jako by neexistovalo méně a více důležité, jako by všecko rotovalo kolem Štědroně na společné orbitě.

A to včetně zkušeností a zájmů výjimečných a specifických. Štědroně učil ruštinu krymský Tatar Fedor Ajvaz, otec magického realisty Michala Ajvaze. Štědroň je víc než čtyři dekády aktivním členem Společnosti saunařů. Štědroň otvírá svůj den karatistickou rozcvičkou (při jedné z nich běhal s Peterem Scherhauferem na zádech). Štědroň je vegetarián a sympatizant buddhismu. Štědroň je překladatel Shakespeara do „centrální hanáčtiny“. Štědroň je každodenní rychlochodec Brnem a přilehlým okolím. A tak dále a tak podobně. Prostě jedinečný člověk ve svém jedinečném světě.

Jiřímu Kamenovi se tentokrát povedla skvělá práce: po upovídaném, spíš průměrném portrétu filmového dokumentaristy Karla Fuksy (Bůh je z Brna, 2022) realizoval živý, skoro přeludný obraz. Dílo inspirativní a zábavné. Minimálně stejně jako replika psa Čipery ze Štědroňova operního libreta Věc Cage: „Jajajaja, chju chju chrrr, chmchm…“

Jiří Kamen: Bandita pro brněnskou baladu

Miloš Štědroň – skladatel a muzikolog o Divadle Husa na provázku, humoru, hudbě a svém životě

Mladá fronta, Praha 2023

Autor je literární a výtvarný kritik