Záhada jménem PISA

Překvapivé výsledky mezinárodního srovnání studentů mají mnoho možných důvodů

Před Vánoci roku 2023 vzbudily pozornost výsledky mezinárodního srovnání PISA (Programme for International Student Assessment). Jde o globální hodnocení, ve kterém jsou testovány schopnosti a znalosti patnáctiletých studentů z různých zemí, především v oblastech přírodních věd, čtení a matematiky. Testy PISA nejsou zaměřeny na memorování faktů, ale vyžadují od studentů uplatnění schopností řešit reálné problémy.

Posledního publikovaného testu se zúčastnilo 85 zemí. Mnohé z nich byly výsledky nepříjemně překvapeny.

„Výsledky PISA pro Německo se blíží katastrofě,“píše například Christian Odendahl, ekonomický redaktor časopisu The Economist pro Evropu. „Jedná se o nejhorší výsledky USA v historii matematického testu PISA počínaje jeho startem v roce 2003,“uvádí Patrick Collison, generální ředitel platební společnosti Stripe. „Ministerstvo školství a kultury charakterizovalo celkovou situaci jako velmi znepokojivou, přestože výsledky vzdělávání se značně zhoršily v rámci celé skupiny OECD,“napsal finský list Helsinki Times. „Zhoršování matematických znalostí patnáctiletých žáků pokračuje ve Finsku od roku 2006. Podíl žáků s nedostatečnými matematickými znalostmi vyskočil ze sedmi procent na počátku roku 2000 na 25 procent v roce 2022, zatímco podíl žáků s výbornými výsledky se snížil.“

Finský deník dále uvádí, že průměrný výsledek patnáctiletých finských žáků v matematické gramotnosti se oproti roku 2018 snížil o 23 bodů na 484 bodů, což je o 12 bodů více než průměrný výsledek žáků v celé OECD. Ten se zhoršil ve všech členských zemích, s výjimkou Japonska a Jižní Koreje.

Hypotézy

Pro srovnání, čeští žáci dosáhli o chlup lepšího výsledku než mladí Finové: 487 bodů. Ale i zde se jedná o propad. V roce 2019 dosáhli čeští žáci v matematice skóre 499 bodů, v roce 2003 dokonce 516 bodů. Zhoršily se i výsledky v přírodních vědách (pokles z 513 bodů v roce 2003 na 498 bodů). V disciplíně „čtení a pochopení textu“výsledky zůstávají víceméně stabilní.

Dlouhodobý trendový pokles výkonnosti žáků v matematice (ale nejen v ní) je globální problém. Týká se velké většiny zemí se západní kulturou: od USA po Slovensko, od Islandu po Nový Zéland, od Kanady po Švýcarsko. Netýká se (nebo jen okrajově) baltských států, Tchaj-wanu, Izraele, Bulharska a některých arabských zemí. Katar si například od roku 2003 polepšil ze skóre 318 bodů na 414 (ačkoli stále je hluboce pod úrovní vyspělých zemí). Výrazně se zlepšuje i Turecko. V Číně nebyl průzkum proveden, známe jen výsledky pro Hongkong (zhoršení) a Macao (zlepšení).

Rozdílné trendy v těchto zemích mimochodem vyvracejí první hypotézu, která člověka napadne: že za zhoršením stojí covid. Za prvé, jde většinou o dlouhodobé trendy začínající již před pandemickým rokem 2020. Za druhé, výsledky se zlepšují (nebo aspoň nezhoršují) i v některých zemích, které prováděly přísný lockdown.

Další hypotézou může být vliv imigrace. Jenže fakta ji nepodporují. Statistiky sice hovoří o tom, že žáci zahraničního původu mívají obvykle horší výsledky než domácí, avšak tento rozdíl zdaleka nestačí pro plné vysvětlení trendového propadu. Kromě toho výkonnost rodilých Finů poklesla ve větší míře než výsledky žáků zahraničního původu. A děti imigrantů na Novém Zélandě mají dokonce o 12 bodů lepší výsledky v matematice než domácí.

Ještě jiná hypotéza by mohla zahrnovat změkčování standardů. Osnovy jsou stále mírnější, učitelé benevolentnější a žáci stále línější. To by snad mohla být pravda, nicméně potvrzení této hypotézy by vyžadovalo důkladnější mezinárodní studii, kterou zatím nikdo neprovedl.

Digitální demence

Proveden byl však průzkum, co děti při vyučování ruší. Zpráva PISA:

„V roce 2022 přibližně 23 procent žáků v České republice uvedlo, že nemohou dobře pracovat ve většině vyučovacích hodin nebo dokonce nikdy; 35 procent žáků neposlouchá, co učitel říká; 31 procent žáků se rozptyluje používáním digitálních zařízení; 29 procent žáků se rozptyluje jinými žáky, kteří používají digitální zařízení.“

A je to tady: digitální demence. Máme stále chytřejší počítače, ale hloupější děti.

Nakonec jeden důležitý poznatek ke zcela jinému tématu:

„V Palestinské samosprávě téměř žádný žák nedosáhl ve čtení úrovně pět nebo vyšší (průměr OECD: sedm procent). Tito žáci nejsou schopni porozumět dlouhým textům, zabývat se abstraktními nebo neintuitivními pojmy a rozlišovat mezi fakty a názory na základě implicitních signálů týkajících se obsahu nebo zdroje informací.“

Zde je vysvětlení, proč Palestinci dávají přednost nesmyslnému teroru před budováním mírové prosperující ekonomiky. Je možné, aby lidé neschopní rozlišovat mezi fakty a názory úspěšně řídili vlastní stát? Dosavadní zkušenosti jasně hovoří o tom, že to možné není. Přesto mezinárodní společenství naléhá, aby Izrael přistoupil na existenci samostatného palestinského státu. Za daných okolností je to ovšem cesta k trvalému konfliktu. Zní to tvrdě, ale fakta jsou fakta.

Rozdílné trendy v různých zemích vyvracejí první hypotézu, která člověka napadne: že za zhoršením stojí covid