Soud penze „hodil do mlhy“

Z patnácti ústavních soudců se vymezili proti výroku většiny. Mluví o tom, že vláda mohla na inflaci reagovat dřív, stejně tak měla zohlednit dopady na důchodce. Objevil se i názor, že roli sehrála také prezidentská volba.

„Kde je Jan Svatoň? Nebojte se, není zamčený ve sklepě ani nebojkotuje vyhlášení nálezu. Docent Svatoň má dlouhodobě naplánovanou zahraniční dovolenou,“uklidnil předseda Ústavního soudu Josef Baxa na brífinku po zveřejnění verdiktu.

Jde o původního soudce zpravodaje, který měl přijít s návrhem usnesení. Svatoň původně navrhoval zrušení snížené valorizace. Plénum patnácti soudců ale nenašlo pro její zrušení kvalifikovanou většinu devíti hlasů. Proto jej Baxa musel minulý týden nahradit soudcem Vojtěchem Šimíčkem, který ve středu četl odůvodnění verdiktu.

„Opozičník“Svatoň alespoň zanechal disentní posudek, tedy alternativní názor na projednávanou matérii. Stejně jako dva další soudci, kteří se se stanoviskem většiny neztotožnili, Josef Fiala a Pavel Šámal. Tři alternativní názory proti dvanáctičlenné většině.

1. Schvalování ve stavu legislativní nouze

„V prvé řadě se nemohu ztotožnit s názorem, že podmínky projednání napadených zákonů ve stavu legislativní nouze byly naplněny, naopak mám za to, že naplněny nebyly,“uvedl v takzvaném disentu Svatoň. Tedy že vláda nemusela návrh na nižší nárůst důchodů se záměrem uspořit 20 miliard tlačit na sílu ve zrychleném sněmovním řízení. Podobný názor na většinou přijatý verdikt sepsal i Šámal.

2. Podstatu většina hodila „do mlhy“

„Většina pléna se skutečnému vážení vzájemně proti sobě stojících hodnot vyhnula a posouzení podstaty návrhu příslovečně ‚hodila do mlhy‘. Úkolem Ústavního soudu je dbát na dodržování základních pravidel při naplňování politické vůle vládnoucí většiny. Přijatý nález umožňuje veřejné moci schovat svá pochybení za závoj politických motivací, a jinak jistě chvályhodný účel stability a vyrovnanosti státního rozpočtu, kterého však stále ani zdaleka nedosahujeme, a ozdravení veřejných financí,“přidal se ve stanovisku soudce Šámal.

3. Dopad na peněženky penzistů

„Smyslem zákonem předpokládané valorizace bylo zajistit, aby výše důchodu odrážela i míru inflace, a nedocházelo tak k propadu reálných důchodů. Úhradu valorizovaných důchodů, nota bene tzv. zranitelným osobám, nelze ztotožňovat se škodou ani v tom nejširším smyslu. Jde pouze o mandatorní výdaj ze státního rozpočtu,“popsal Svatoň ve svém disentním stanovisku.

Polemizoval tedy s názorem, že vláda postupovala hospodárně směrem k dopadům na rozpočet a že nedošlo k zásadnímu dopadu na příjmy českých penzistů. Tak by se dal přeložit názor většiny ústavních soudců.

4. Váhala vláda kvůli volbě prezidenta?

Dalším problematickým bodem bylo i to – což naznačil i zástupce většiny v Ústavním soudu Šimíček – že kabinet mohl reagovat rychleji. Soudce Josef Fiala naznačuje, že to mělo i politický podtext. Že nechtěla rozviřovat citlivé téma v době, kdy o přízeň voličů ve volbě hlavy státu v lednu loňského roku bojovali Petr Pavel a Andrej Babiš.

„Nebylo třeba žádných odborných prognóz nebo speciálního vzdělání, na jejichž základě vláda mohla a měla včas připravit redukci mimořádné valorizace. Zůstala-li

nečinná, nelze se divit, že ve veřejném prostoru byly publikovány úvahy o důvodech její nečinnosti – obavy z výsledku prezidentské volby,“uvedl ve svém stanovisku Fiala.

5. A příští vlády budou nečinné?

Svatoň se vymezil i vůči předpokladu, že plná valorizace by byla devastující pro budoucí výdaje státu: „Nemohu ani souhlasit s poukazem většiny na kumulaci důchodových výdajů v dalších letech (ve výši až 400 mld. Kč), neboť je založen na neopodstatněném předpokladu budoucí nečinnosti této vlády a vlád příštích, tj. předpokladu neodpovídajícím politické realitě (a v podstatě ani ekonomickým možnostem státu). Pro přijetí opatření, aby k rapidnímu zvyšování deficitu na důchodovém účtu nedocházelo, měla a nadále má vláda časový prostor, přičemž sama dlouhodobě deklaruje, že její prioritou je stabilizace veřejných financí zahrnující důchodový systém.“