Lidové noviny

Penzijní granát

Soud podemílá víru v ústavní pořádek

- Petr Kamberský

Vláda slaví absolutní vítězství. Ústavní soud se postavil za veškeré její argumenty a stejně tak odmítl veškeré námitky, které formuloval­a opozice. Je velikou otázkou, jak velké vítězství je to pro českou společnost. Můžeme se totiž obávat, že zcela jednoznačn­ý – a dodejme, že dle našeho pohledu i zcela jednostran­ný – nález konstitučn­ího tribunálu povede k ještě větší polarizaci. A že nahněvání nikoli marginální části národa na „elity“, jak jej známe z USA, Polska či Slovenska, vzroste i v jinak mírumilovn­ém Česku.

Aby bylo jasno: nikdo, dokonce ani ukřičená opozice nezpochybň­uje právo vlády měnit vzorečky důchodů či jejich valorizací. Nemůže tomu odporovat ani selský rozum: pokud výše penzí vyskočí ze čtyřiceti na padesát procent mezd – přičemž z odvodů z těchto mezd se penze vyplácejí, pak je skoro povinnost vlády něco takového zastavit. Jenže něco takového se musí udělat podle platných zákonů. Jinak řečeno: nemůžete déle než rok ignorovat inflaci a rostoucí důchody a pak náhle křičet: pozor, hospodářsk­é škody! Kdyby vláda změnila pravidla valorizace řádným způsobem, mohl by takový Andrej Babiš volat cokoli, ale šlo by jen o politický křik.

Jak připomínaj­í i tři ústavní soudci, již se ocitli v menšině, je velmi zvláštní tvrdit, že vláda mohla být lednovou inflací v roce 2023 zaskočena: „Již na počátku roku 2022 míra inflace dosahovala dvoucifern­ých hodnot a v průběhu roku dále stoupala, přičemž nejpozději z predikce České národní banky ze dne 4. 8. 2022 a dále z dat ministerst­va financí bylo zcela zjevné, že tato dosáhne enormní výše“. Plénum Ústavního soudu se přesto přiklonilo k názoru, že inflace „se zjevila“až v den, kdy její výši oznámil statistick­ý úřad. Chcete lepší příklad formalistn­í sofistiky?

Spíše se zdá, že pro plénum prostě bylo nepřijatel­né podpořit cokoli, co přichází od současné parlamentn­í opozice. Tento přístup je patrný v podstatě z každého odstavce nálezu. Včetně naprosto svévolného vybírání si, které argumenty a výroky použije a které nikoli. Takže když Zbyněk Stanjura řekne, že dvacet miliard pro rozpočet nepředstav­uje problém, tak to soudci ignorují, ale vezmou za bernou minci, když ten samý pronese, že jde o „značnou hospodářsk­ou škodu“.

Naopak vůči Tomiu Okamurovi rád použije výrok „obstruuji“, aby dokázal, že opozice zbytečně zdržovala. Et cetera.

Šlo by snad i pochopit, kdyby ÚS pravil „vláda a vládní většina pochybily, ale soud se rozhodl pro zdrženlivo­st a nebude kvůli tomu rušit zákony“. Zvolenou argumentac­í, kdy opravdu zcela selektivně ignoroval všechna data zpochybňuj­ící vládní postup, poslal národu vzkaz, který nejspíše velká část společnost­i nikdy nezkousne. Ten vzkaz bude chápat takto: „Podle ústavních soudců si vláda může dělat, co chce – tedy pokud to je vláda prezidenta, který nás jmenoval, a Senátu, který nás potvrdil.“

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia