Davos se prý vrací doprava

Prosadí se v příštích letech na Světovém ekonomickém fóru ideologie trhů naplno?

Světové ekonomické fórum v Davosu (WEF) se v posledních letech stalo doménou různých levicových a pokrokářských konceptů. Od ideologizovaného boje s klimatickou změnou přes pravidla ESG (environmentální a sociální regulace, které ovládají finanční sektor) po „stakeholder capitalism“, což je idea, že firmy nemají sloužit akcionářům, ale vyšším a odpovědným kolektivistickým cílům.

Komentátor deníku The Wall Street Journal Walter Russell Mead, který do Davosu jezdí každý rok, ale dochází k závěru, že kyvadlo se pohnulo a Davos se opět otáčí doprava. Zatím jemně, ale je to prý zjevné.

Minimálně od globální finanční krize v letech 2008–2009 se „globální konverzace“mezi byznysem, politickými a společenskými lídry posouvaly směrem doleva. Elity začaly více věřit v plánování a méně v kouzlo trhu.

Přichází bod obratu

Byly pro to různé důvody. Čínský ekonomický úspěch byl dáván do souvislosti s plánováním a věřilo se, že masivní státní intervence pomohou efektivní tranzici k bezemisnímu světu. Finanční krize odhalila nedostatky amerického „kovbojského kapitalismu“. Zodpovědné investování skrze ESG vypadalo populárnější než staromódní trh. Byznysoví lídři se měli podřídit uvědomělému světu.

Zdálo se, že čínský ekonomický model funguje a vlády mohou plánovat úspěšnou zelenou tranzici za rozumnou cenu. Vypadalo to, že vzniká nový konsenzus o tom, že radikální sociální a ekologická agenda je dobrá i pro byznys.

Rok 2024 bude bodem obratu. Pochody na počest Adama Smithe se ještě nekonají a portréty a plakáty Miltona Friedmana ještě nikde v Davosu nevisí. Ale nový libertariánský argentinský prezident Javier Milei získal za svou bojovnou obranu svobodných trhů aplaus, který byl mnohem víc než zdvořilý. Milei zmiňoval kontrast období stagnace a zázrak pokroku moderní doby. Připomněl publiku, že kapitalismus a svobodný obchod nejsou zdrojem problémů, ale jediný instrument, který může ukončit hlad a chudobu na planetě.

Jeho slova rezonovala také proto, že základy etatistického přístupu se všude hroutí. Čínský zázrak je pryč. Peking prochází jedním ekonomickým šokem za druhým. Největší problémy jsou demografický pokles, realitní bublina, přeinvestování ve výrobě a obavy ze státních zásahů vůči zahraničnímu i domácímu byznysu. Státním plánům se v Číně zkrátka nedaří. A s tím, jak Čína stupňuje represi, její ekonomické problémy se jen zhoršují.

Evropské zaostávání za USA

Je patnáct let po finanční krizi a přísně regulovaná Evropa zaostává za USA. V roce 2008 bylo HDP Evropské unie na 81 procentech USA. V roce 2022 to bylo už jenom 73 procent. To určitě není argument pro to, že to přeregulovaná Evropa dělá dobře.

Globální energetické tranzici se nedaří. Američané se odvracejí od zelených ideologů a byrokratů a není to jenom důsledek masáže ze strany Fox News. Nizozemští, rumunští, němečtí a francouzští farmáři revoltují proti politickým změnám, které ohrožují jejich způsob života. Přitom tu byly doby, kde evropští farmáři víceméně podporovali evropskou zelenou politiku. Měli dojem, že je bude chránit před americkým průmyslovým zemědělstvím. Ale plány EU na klimatickou neutralitu v roce 2050 prodražují cenu paliv a hnojiv pro zemědělce.

Další zelené myšlenky, které v powerpointové prezentaci vypadají báječně, narážejí v reálném světě na problémy. Přechod na elektrická auta se stává noční můrou evropských automobilek. Nápad zelených přinutit německé domácnosti instalovat elektrická čerpadla narazil na velkou nevoli, když voliči zjistili, kolik to bude stát. A ceny energií v Evropě se dostávají na úrovně, které z Evropy vytlačí klíčový průmysl.

A na obou stranách Atlantiku začalo leckomu docházet, že ESG investice a „stakeholder capitalism“fungují možná v době, kdy jsou úroky nula, a ne v době, když už peníze na stromech nerostou. Firmy jako Anheuser-Busch a Disney zjistily, že vytrubování progresivních hodnot může vyjít dost draho.

Mnohé zelené myšlenky, které v powerpointové prezentaci vypadají báječně, narážejí v reálném světě na problémy

Americký leadership

A pak je tu ještě jedna věc. Válka na Ukrajině, válka na Blízkém východě a napětí na Dálném východě připomínají „Davosanům“, že nakonec vždycky záleží na americké moci a ochotě Američanů bránit společné dobro.

Davos je stále silně proti Trumpovi, ale pochybuje už o tom, že ho levicově liberální establishment udrží mimo Bílý dům nebo zastaví globální posun k chaosu a válce mocností. „Člověk z Davosu“si začíná být nepříjemně vědom toho, jak moc je globální systém závislý na leadershipu, který může poskytnout jenom prosperující a sebevědomá Amerika.

Ještě tam nejsme, ale kyvadlo davoského „konvenčního moudra“se vrací, i když se nostalgie po Ronaldu Reaganovi ve švýcarských Alpách ještě úplně neusadila.

Tolik reportáž a úvahy Waltera R. Meada. Snad jen dodejme, že jeden z rozdílů mezi západní a postkomunistickou Evropou je, že nadšení pro „stakeholder capitalism“, ESG a jiné budovatelské koncepty se „u nás“nikdy nerozšířilo, aspoň ne do té míry, že bychom to brali jako „obecné moudro“. Bylo to spíše trpěno či akceptováno s mávnutím ruky, protože přece jen chceme být součást Západu.

Třeba se v příštích letech vrátí do Davosu ideologie trhů naplno. Jestli ale není rozumnější tohle celé zrušit a založit něco nového a solidnějšího. K čemu je dobré fórum líbivých, povrchních a módních konceptů?