Dvě tváře Roberta Fica
Sotva se Fico chopil koncem října premiérování, svou rétoriku částečně změnil. Takže najednou se jeho předvolební „kategorické Ne“dalším vojenským dodávkám Ukrajině vztahovalo pouze na materiál ze státních zásob.
Včerejší příjezd slovenského premiéra Roberta Fica na Ukrajinu a jeho setkání s šéfem ukrajinské vlády Denysem Šmyhalem byly sledované s jistým napětím. Mohou za to dřívější Ficova vyjádření směrem k Ukrajině.
Začalo to už po ruském vpádu, kdy zpochybňoval, že jde ze strany Moskvy o agresi. Nepřímo naznačoval, že si za to Ukrajinci mohou sami, protože neměli Rusy provokovat. Během loňské předvolební kampaně pak Fico ostře kritizoval rozsáhlou vojenskou pomoc, kterou tehdejší slovenský kabinet Kyjevu poskytoval. Vyvrcholilo to jeho výrokem, že až znovu převezme vládu, „nepošle tam ani jeden jediný náboj“. I proto hlavně na Západě pohlíželi na Ficův úspěch s obavami.
Jenomže pak nastalo překvapení. Sotva se chopil koncem října premiérování, svou rétoriku částečně změnil. Takže najednou se jeho předvolební „kategorické Ne“dalším vojenským dodávkám vztahovalo pouze na materiál ze státních zásob, kterého tam už beztak moc nebylo. Soukromým
výrobcům a dodavatelům naopak ani nová vláda vyvážet na Ukrajinu vojenský materiál nebránila.
I v Bruselu si oddechli. Na obou unijních summitech, kterých se staronový slovenský premiér zatím zúčastnil, vystupoval docela konstruktivně. V prosinci dokonce zvedl ruku pro symbolické zahájení vstupních rozhovorů s Kyjevem. Býval by podpořil i vyplacení další finanční pomoci ve výši 50 miliard eur, pokud by ji Ficův ideový spojenec, maďarský premiér Viktor Orbán, nevetoval. Ten přitom vkládal do slovenského kolegy velké naděje a on je přiživoval nejrůznějšími výroky zpochybňujícími válku na Ukrajině. „Vy si fakt myslíte, že v Kyjevě je válka? To nemyslíte vážně. Jděte tam a zjistíte, že v tom městě je absolutně normální život,“prohlásil Fico krátce poté, co ukrajinskou metropoli zase jednou zasáhly ruské střely. A když už byl jednou v ráži, hned si přisadil, že Ukrajina prý od roku 2014 není suverénním státem, nýbrž zcela pod kontrolou USA.
Nebyla to sice úplně šťastná předehra pro setkání s ukrajinským premiérem, přesto bylo nakonec daleko konstruktivnější, než se čekalo. Fico slíbil humanitární pomoc, oba se dohodli na vojensko-technické spolupráci. Slovenský premiér dokonce bez zaváhání podpořil územní celistvost Ukrajiny v mezinárodně uznaných hranicích, takže včetně okupovaných částí Donbasu a Krymu.
Takže co z toho plyne? Třeba že Robert Fico je zjevně politikem dvou tváří: něco jiného říká doma, avšak jakmile vytáhne paty ze země, je schopný tvrdit pravý opak. Samozřejmě pokud zrovna nepřijel do Budapešti.