Tvoříme slovní zásobu

Odvozování, skládání, zkratky a další způsoby

Dnes se budeme věnovat tématu, které v češtině souvisí jednak s procesy tvorby nových slov nazývanými jako odvozování, skládání, zkracování, jednak s přejímáním slov či přenášením významu.

Jako první si představme odvozování, jímž vznikají od základového slova za pomoci předpon, které se kladou před základové slovo, či přípon, které se kladou za základové slovo, slova nová, jež jsou nazývána jako slova odvozená. Ze základového slova den tak vzniká příponou -ík odvozené slovo deník, od slova deník můžeme následně příponou -ov a použitím koncovky vytvořit slovo deníkový. Všechna tři uvedená slova můžeme současně označit jako slova příbuzná, neboť mají společný kořen. Kořenem slova rozumíme nejmenší a dále nedělitelnou část slova, která nese věcný význam (klíč, klíč-ek, klíč-enka). Mysleme zároveň na to, že kořen může mít proměnlivé podoby – jako v případě slov světélko (svět- )a svíčka

(svíč-).

Připomeňme si ještě, že podmínkou pro to, abychom slova mohli označit jako příbuzná, je, že musí mít stejný kořen, který nese stejný věcný význam. Slova letec a letadlo jsou příbuzná, neboť mají týž kořen let, který označuje pohyb ve vzduchu, ale slovo letní, které má také kořen

let, s nimi příbuzné není, neboť ten se svým významem týká ročního období.

U některých z uváděných slov jste si jistě všimli výskytu tzv. koncovky. Ta je sice jednou z částí slova, ale až na ojedinělé případy není prostředkem odvozování, je „pouze“částí, která se mění při ohýbání a která mění tvar slov – vydra, (bez) vydry, (k) vydře.

Jako druhý způsob tvorby nových slov si uveďme skládání, jímž vznikají slova složená, tedy slova obsahující dva či více kořenů – kolotoč, přírodopis, čarodějka.

Další způsob, zkracování , je procesem, na jehož konci vznikají specifická slova – zkratky. Prosté

zkratky zapisujeme malými písmeny a v případě, že končí souhláskou, za nimi píšeme tečku (a tak dále – atd., firma – fa). Vedle nich se můžeme setkat se zkratkami iniciálovými, které jsou zapisovány velkými písmeny a bez tečky (či teček). Vznikají z iniciál, tedy počátečních písmen jednotlivých slov víceslovných názvů. Příkladem může být Česká televize – ČT, Evropská unie – EU. Zkracováním vznikají ještě také zkratková slova . Ta jsou utvářena z prvních slabik či písmen víceslovných názvů a chovají se jako plnohodnotná slova, např. se ohýbají (Krkonošský národní park – KRNAP, (bez) KRNAPU).

Prostřednictvím přejímání slov vznikají slova přejatá, slova cizího původu. Do češtiny přicházejí nejčastěji s cílem pojmenovat jev, který název ještě nemá. Některý z cizích jazyků již tímto pojmenováním ale disponuje, proto je toto pojmenování přejato a použito i v češtině. Přejímání se současně nemusí týkat pouze jednotlivých slov, ale také celých sousloví či frází.

Většina přejatých slov má svůj základ v latině (princ, kostel). Jedná se hlavně o slova spojená s oblastí umění, kultury a vědy. Vzhledem k blízkému a intenzivnímu kulturnímu kontaktu se sousedním Německem má mnoho slov původ v němčině (knedlík, flaška). Po revoluci roku 1989 se stala hlavním zdrojem pro přejímání slov angličtina, a to hlavně pro oblasti vědy, IT, médií, kultury a sportu (internet).

Dalším způsobem obohacování slovní zásoby je přenesení významu slov. Pojmenování tak vznikají na základě podobnosti původního jevu a jevu nově pojmenovaného. Slova se tedy stávají mnohoznačnými, neboť pojmenovávají vícero jevů, mezi kterými je určitá souvislost, podobnost. Tou může být například vzhledová podobnost v případě slova ucho (ucho lidské hlavy, ucho hrnce).

Na závěr si uveďme proces, jímž vznikají sousloví. Jde o takový