Ženy bez zastání?

Istanbulskou úmluvu podrazila hlavně ideologie

Cítí se teď ženy ohroženější než do čtvrtka? Takový pocit budí jisté reakce na to, že Senátem neprošla Istanbulská úmluva proti násilí na ženách. To téma by nikdo neměl zlehčovat. Násilí na ženách je problém v oblasti trestního práva i společenské atmosféry. Je ale otázka, nakolik ten problém může ovlivnit právě Istanbulská úmluva.

Například z pohledu Pirátů má roli zásadní: „Piráti budou proti domácímu a sexualizovanému násilí dál bojovat,“stojí v titulku jejich zprávy. To jako že ženy po čtvrtku ztratily veškerou oporu a musí se obávat beztrestných útoků? Že mohou spoléhat pouze na Piráty? To jistě ne. Vidíme na tom ale, jak se debata vyhrotila.

Blíže k realitě má postřeh, že nikdo soudný násilí na ženách nebagatelizuje. A přispělo-li něco k neúspěchu vládního návrhu v Senátu, nebyl to nezájem, ale rétorika, která to téma převáděla na rovinu společenské převýchovy. Třeba když senátor Hilšer hovořil o násilných projevech patriarchátu. Vzniká-li dojem, že se musí změnit uspořádání společnosti, že něco, co se běžně vyvíjí po desítky let, má vyřešit či implantovat jedna úmluva, není divu, že mnozí v tom vidí nahrávku na smeč opatrnosti, ba zdrženlivosti.

Kořeny odmítnutí úmluvy lze hledat i v tom, co napsal europoslanec Vondra na síť X: „Proč někdy hlasujeme v rozporu s hezky znějícím názvem rezoluce? Většina lidí by se divila, co v nich lze objevit. Chcete podpořit rezoluci k výročí Deklarace práv dětí? Musíte zkontrolovat, jestli v ní náhodou není výzva k repatriaci rodin bojovníků Islámského státu.“V jádru je to předběžná opatrnost, kterou jindy progresivisté milují.

Podle senátora Rabase přijetí úmluvy rozhoduje, zda kulturně patříme do západní Evropy, či na Východ. Na tom něco je, ale. Jsme na té straně barikády, jež se nehlásí deklarativně ke genderismu. Ale zároveň na té straně barikády, jež nezápolí s ženskou obřízkou, vraždami ze cti, nucenými sňatky, vlnou antisemitismu. Upřímně, co je lepší?