K migraci: každému podle jeho gusta

Komentátora Financial Times Gideona Rachmana zlobí zvedající se odpor proti masové migraci v západní Evropě i v Americe a rozhodl se jí provokativně zastat.

V Německu narůstá popularita AfD, která zvažuje masové deportace migrantů. Donald Trump si stěžuje, že ilegální migranti „otravují krev“národa. A britská vláda připravuje deportaci žadatelů o azyl do Rwandy.

Idea, že masová migrace byla chyba, která nyní roztrhává na kusy kohezi západních společností, je podle Rachmana nesmysl ze dvou důvodů.

Za prvé je nesmysl myšlenka, že etnická homogenita garantuje sociální smír. A za druhé sociální a ekonomické náklady drsného omezování migrace by byly enormní. A mnoho lidí, kteří si stěžují na příliš mnoho migrantů, by byli první, kdo se vytočí, jak je všechno drahé, když by bylo migrantů moc málo.

Rachman nepopírá, že masová migrace vytváří tenze a problémy. K tomu vede každá sociální změna.

Napětí kolem migrace často vzroste po nějakých teroristických útocích jako v roce 2015 v Paříži.

Když Rachman v 70. letech vyrůstal, byl terorismus v Británii velkou hrozbou. Ale bomby rozmísťovali bílí chlapíci ze Severního Irska. Celá evropská historie před masovou migrací je plná krveprolití a otřesů. Anglie, Francie, Španělsko i Rusko se zmítaly v hrůzných občanských válkách dávno před masovou migrací. Tolik k těm skvělým starým dobrým časům bez masové migrace.

Leckdo na Západě pokukuje po Japonsku nebo Jižní Koreji, kde je přístup k migraci velmi restriktivní a společnosti jsou v důsledku toho etnicky homogenní. Tyto země to ale neuchránilo od politického násilí. Bývalý japonský premiér Šinzó Abe byl zavražděn v roce 2022. A Jihokorejci žijí ve stínu jaderné hrozby od svého etnického bratra na severu.

Japonsko a Jižní Korea mají také jednu z nejnižších porodností na světě, jejich populace se zmenšuje a rychle stárne, což bude vytvářet enormní ekonomické a sociální tlaky.

Leckdo má nápady, jak podporovat porodnost, ale jsou zatím velmi neúspěšné. Když si někdo stěžuje, že polovina sociálního bydlení v Londýně je využívána lidmi narozenými mimo Británii, tak to je logické, když se mimo Británii narodilo 41 procent obyvatel Londýna. Přitom je Londýn pořád prosperitní a dynamické město, daleko napřed před zbytkem Británie. Londýnské školy plné migrantů jsou stále daleko nejlepší v celé Británii.

Podle Rachmana je migrace jednou z příčin londýnského úspěchu. Kdybyste odvezli migranty z Londýna, město přestane fungovat. Sám komentátor se nedávno nechal ráno ostříhat syrským holičem a pak odjel Uberem, který řídil Nigerijec. V nemocnici ho rentgenovali dva Španělé a pak odjel k specialistovi, který pocházel z Indie. A vůbec: 35 procent doktorů britského NHS jsou cizinci. Kdyby se přidali britští občané cizího původu, je to číslo ještě mnohem vyšší.

Tolik Rachman. Začněme u termínů. Možná leckomu tolik nevadí masová migrace – na kterou je Británie asi zvyklá –, ale migrace ilegální, nezdokumentovaná a v určitém smyslu nároková. Současný obrat veřejné nálady na Západě souvisí také s tím, že lidé mají oprávněný pocit, že jim pokrokové elity zakazují o něčem vůbec diskutovat a přít se. Z hlediska fungování státu migrace možná nevadí, ale musí to být migrace zúřadovaná podle legálních pravidel. A pokud někdo přiletí na turistické vízum a zůstane, alespoň – když nic jiného – je jeho vstup do země zdokumentován.

Jednotlivé státy mají a musí si udržet také své právo vybírat si. V Londýně mají svoje Nigerijce a Pákistánce apod., Češi zase mají své pracovité Vietnamce a Ukrajince, na které jsou zvyklí. Bez Vietnamců by se dnes zastavil maloobchod na vesnicích a v menších městech a bez Ukrajinců a Ukrajinek celé české stavebnictví a úklid.

Češi jsou obezřetní vůči muslimům, ale Britům zase tolik nevoní Slované či lidé z východu EU. Když se říkalo, že jednou z příčin brexitu byl problém migrace, měli Britové na mysli polského instalatéra a litevského řidiče kamionu, ne lidi z Afriky či Asie. Otázku, jak to souvisí s dědictvím kolonialismu a potřebou brát lidi z bývalých kolonií pod jakýsi patronát, si nechme na někdy příště. Typické ale je, že třeba Poláka ve svém výčtu onoho „hezkého dne s migranty“Rachman nemá.

Autor je předsedou správní rady IPPS