Téma s velkým Š

Žádný prezident nenechal Šumavu být, ani Pavel

Budou v Lánské oboře vlci? Toť otázka do pranice. Naplnil by se tak módní slogan, že vlci do středoevropské přírody patří. Ale co by udělali se zvířaty, která v oboře žijí, je jiná věc. A též se nezdůrazňuje, že třeba ve Švýcarsku či Sasku, prostě tam, kde se vlkům daří až příliš, se již vydávají povolení k regulovanému odstřelu. Není to téma ryze černobílé.

Kde se ta otázka vzala? Nadhodil ji prezident Petr Pavel při návštěvě Šumavy. V Srní, u návštěvnického centra parku, je vlčí výběh uspořádaný pro turisty. Tam vznikla inspirace pro Lány. Ale jde o cosi obecnějšího. Národní park Šumava je prezidentským tématem už třicet let. Žádný prezident ho nenechal být. Každý se tak či onak vyjadřoval k Šumavě, parku, jeho pojetí, bezzásahovosti, obraně před člověkem či naopak otevřenosti pro člověka. Tudíž se tématu chopil i Petr Pavel.

Co se vlků týče, to byla spíš jen okamžitá a nahodilá reakce na zážitek. Ale pak je tu téma, jež ztělesňuje spor o NPŠ v kostce. Prezident podpořil zpřístupnění Modrého sloupu. To místo je obyčejná křižovatka cest na česko-bavorské hranici. Široko daleko není žádná stavba, infrastruktura, jen les. Proč je tedy Modrý sloup tak sporný? Protože cesta k němu vede Luzenským údolím, kde žijí tetřevi. Proto je cesta uzavřena už 75 let (počítáno od uzávěry pohraničnické až po tu tetřeví). I když ji chtěl národní park otevřít. Proto působí prezidentův apel skoro revolučně.

Jistě, tetřevi jsou vzácní a v té oblasti skutečně žijí. Ale přijde-li člověk na Modrý sloup (třeba po hranici, tu nelze uzavřít), spatří české a německé cedule. Ty české působí nepřátelsky k lidem („Nevstupovat!“), ty německé spíš inkluzivně („Pohybujte se po značených cestách“). Odkud ten rozdíl, je-li příroda tady i tam stejná? Petru Pavlovi vadí, že na třicetikilometrovém úseku hranice není žádný přechod. Ale mohl by argumentovat i takto: proč to u nás musí působit nepřátelsky, když v Bavorsku to jde inkluzivně?