Kdo si počká, ten se dočká. Svého konce
Lidovci svého šéfa Jurečku neodvolali a nic neřeší
Přepřahat za jízdy, nebo ne? Tohle dilema řešili před pár dny lidovci, když jejich celostátní výbor rozhodoval o vyjádření důvěry jejich šéfovi Marianu Jurečkovi. KDU-ČSL se nakonec rozhodla pokračovat v jízdě s Jurečkou. Jenže je to zároveň jízda směřující k minimální podpoře ze strany voličů a možná i k zániku strany.
O Jurečkovi rozhodovali jeho straníci kvůli tomu, že neukončil vánoční večírek na ministerstvu, které řídí, poté, co se dozvěděl o tragédii na filozofické fakultě, a jak říkají jeho spolustraníci, chybně komunikoval s médii. Tedy lhal. Jenže to byla jen záminka. Nespokojenost s Jurečkou ve straně rostla dlouho a důvodem jsou padající voličské preference. Pro lidovce by hlasovala zhruba dvě procenta voličů, což je hodně pod pětiprocentní hranicí nutnou pro vstup do parlamentu. Část straníků v některých místních organizacích má oprávněný dojem, že vedení strany personifikované Jurečkou nedělá dost pro oslovení voličů. Nebo dokonce že se odklání od tradičních lidoveckých příznivců a hodnot. A začali volat po odstřelu Jurečky.
Má to ale dva zádrhele. Zaprvé nebylo jasné, kým Jurečku nahradit a jak by mohl změnit orientaci strany. Nikdo nebo skoro nikdo totiž nechtěl Jurečku odvolat ani z postu místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí. Ovšem představa, že se někdo stane předsedou měnícím politiku strany a zároveň bude mít na ministerstvu podřízeného, který nebude v tomto směru dělat nic, nebo dokonce sabotovat tuto linii, není vůbec lákavá.
Navíc strana jako celek ani neví, kdo jsou její potenciální voliči, a komu se tedy věnovat. V KDU-ČSL jsou dvě křídla: konzervativní, zaměřené více na katolické hodnoty a důchodce, a pak liberálnější, zaměřené více na mladé a podporující třeba zelenou politiku. Reprezentují dvě skupiny lidoveckých voličů. Kterou ale zvolit? Podle starších průzkumů jsou obě podobně velké a strana potřebuje pro vstup do parlamentu získat obě.
U lidovců navíc chybí nápad, co by šlo pro tyto voliče udělat na ministerstvech, které má KDU-ČSL ve vládě k dispozici, a nepotopit přitom vládu. Lidovecké ministerstvo práce a sociálních věcí je tak nyní známo hlavně jako ministerstvo brzdící růst důchodů a dávek a lidovecké ministerstvo životního prostředí jako rozdavač dotací, jež je ale složité získat. Možná je to nespravedlivé, ale je to tak a voliče to odpuzuje.
Vedení lidovců tak nezbývalo nic jiného než Jurečku podpořit, což se také stalo. U některých členů vedení KDU-ČSL za tím stál evidentně kalkul, že se na Jurečku svezou případné neúspěchy ve volbách do Evropského parlamentu a v krajských volbách a teprve pak přijde čas mu podtrhnout nohy. Zároveň je ale jeho setrvání i pobídkou k tomu pokračovat ve stávající politice, která moc voličů nepřitahuje. A když se ukáže, že evropské volby byly docela úspěšné, protože do nich jde KDU-ČSL v koalici s ODS a TOP 09 a má jistá místa, povede to k úvahám, zda nebude lepší jít v koalici s jednou z těchto stran i do českých parlamentních voleb. Lidovci pak v takovém spojenectví budou velmi juniorním partnerem a může to vést k jejich sloučení s větší stranou. Podobně jako kdysi skončila KDS ve smrtícím objetí ODS.
V KDU-ČSL jsou dvě křídla: konzervativní, zaměřené více na katolické hodnoty a důchodce, a liberálnější, zaměřené více na mladé a podporující třeba zelenou politiku. Jaké upřednostnit? Podle průzkumů jsou obě podobně velká.