Felliniho herečka i láska Sandra Milo
Vdevadesáti letech zemřela v Římě herečka Sandra Milo, která se proslavila ve filmech Federica Felliniho Osm a půl a Giulietta a duchové. S režisérem ji léta pojil intimní vztah, s čímž prý byla jeho manželka Giulietta Masina srozuměná.
Smyslně působící Sandra Milo byla zejména ve své blonďaté verzi tak trochu cirkusová kráska a Fellini měl přesně pro takové ženy slabost. Narodila se v Tunisu jako Elena Greco a v patnácti letech se provdala za šlechtice Cesara Rodighiera, od něj však po pár dnech utekla kvůli jeho násilnickému chování. Ve filmu debutovala v roce 1955, ale k významnější práci se dostala až díky producentu Ergasovi, který ji prosadil do snímku Generál della Rovere, hrála také v komediích Antonia Pietrangeliho (Adua a její družky). Velkou příležitost dostala v historickém dramatu Vanina Vanini podle Stendhala, který však u kritiky propadl a Milo byla za svůj výkon zesměšňovaná. Zapřísahala se, že už hrát nebude, ale pak ji Ennio Flaiano přivedl k Fellinimu. Režiséra okouzlila a v Osm a půl jí svěřil roli Carly, milenky hlavní postavy. Pod jeho vedením se přerodila ve skutečnou herečku a za svůj výkon také získala ocenění.
Milo to po letech nevydržela a o vztahu s Fellinim napsala ve svých pamětech a knihu poslala i Giuliettě Masině, čímž si to u Felliniho navždy rozlila. V pamětech vylíčila své nepřeberné vztahové eskapády. Co se týče Felliniho, tvrdila, že ji přemlouval, aby svůj vztah zveřejnili – s tím, že se s ní ožení, ona ale odmítla. Giuliettu prý měla ráda, vážila si její inteligence a taktu, nežárlily na sebe a vlastně žili ve třech, prý to byla společná domluva.
Giulietta a duchové, druhý snímek, který s Fellinim natočila, nevznikal lehce. Není snadný k pochopení, je plný přízraků, sen se mísí s realitou, nejspíš se v něm odráží i psychedelická inspirace (Fellini tehdy experimentoval s LSD). Jeho základem je příběh Giulietty, podváděné manželky, ženy ve středním věku, která neví, co si má počít se životem. Masina tu hraje sama sebe a ani nepřekvapuje, že milenku jejího muže (Suzi-Iris) ztvárnila právě Milo.
Měla hrát Gradiscu v Amarcordu, ale to jí zatrhnul další žárlivý manžel. V následujících letech hrála v průměrných filmech italské a francouzské provenience, koncem 60. let přestala točit, věnovala se dětem. K filmu se vrátila v roce 1979 a v posledních letech hrála i v divadle. List Corriere della Sera napsal, že část života prožila na útěku před nepředvídanými událostmi všeho druhu včetně účasti na realitních podvodech, z nichž se zodpovídala před soudem.