Zastavme Green Deal, dokud je čas
Klimatické regulace plošně snižují naši životní úroveň. Pokračování v tzv. Zeleném údělu pro Evropu může ohrozit svobodu a demokracii
Společný projekt zemí Západu na snížení emisí oxidu uhličitého (CO2), v Evropě známý jako Green Deal (GD), zasahuje čím dál negativněji do našich životů. Neexistuje proto důležitější úkol než hledat způsoby, jak jej při zachování demokracie a svobody zvrátit.
GD představuje bezpečnostní riziko, oslabuje státy Evropské unie i celý Západ takovým způsobem, že se přímo nabízí, aby se staly ekonomickou kořistí pro Čínu nebo vojenskou kořistí pro Rusko. To proti nám vede „polohorkou“válku. Nelze ale úspěšně bojovat na více frontách, notabene když celý GD je finančně nákladnější, než by byl přímý vojenský střet s Putinem. Západ se místo soustředění sil na porážku autoritářských režimů vysiluje stavěním bezúčelných, zbytečných a pro ekonomiku i společnost zničujících „klimatických pyramid“.
Technologie, na kterých má být založený GD, se nachází za horizontem současné reality, a to z pohledu technického vývoje, provozních nákladů i fyzického rozšíření. Současně závisí na dodávkách surovin od našich nepřátel. Jako kdyby lidstvo v roce 1890 přijalo závazek, že za deset let postřílí koně a parní stroje půjdou do šrotu s tím, že se od tohoto data budou používat spalovací motory a elektromotory. Bujné fantazie jsou dnes vydávány i ve zdánlivě seriózních médiích za něco reálného, běžného, okamžitě použitelného.
Když nesvítí slunce a nefouká
Občasné zdroje elektřiny (OZE) slouží v podstatě jako reklamní šidítko GD. Jsme ohromováni čísly instalovaného výkonu, ale ten skutečný, využitelný se pohybuje v jeho zlomcích. Ještě ke všemu je v čase naprosto nahodilý, proto musí být v celé své kapacitě zálohován normálními zdroji. Jedině ty zajistí elektřinu (dosavadní baterie nic zásadního neřeší), když nesvítí slunce a nefouká vítr. Ani jejich skalní fandové nejsou ochotni se odpojit od sítě a žít na uzavřeném energetickém ostrově. Všichni
chtějí mít elektřinu kdykoliv k dispozici. Shrnuto, stát rozdává z peněz daňových poplatníků dotace na vznik větrných a fotovoltaických elektráren. Tím zvyšuje náklady na technické a provozní posilování stability energetické sítě, což všem zdražuje elektřinu.
Jak se blíží milníky GD (např. rok 2035 – zákaz registrace nových aut se spalovacími motory), rozpadá se struktura současného světa. Automobilky omezují vývoj normálních aut, rafinerie neplánují zvyšování svých kapacit ani modernizace. Těžařům plynu a ropy chybí výhled na získání dlouhodobých kontraktů, což zhoršuje jistotu dodávek i ceny. Čas pracuje proti nám.
Pod záminkou udržitelnosti a ochrany životního prostředí se neudržitelně ničí flóra i fauna a plundruje půda výrobou tzv. biopaliv. V tomto ohledu se lidské chování zcela vymklo z morálních kloubů. Maminka každý bochník chleba jako boží dar před rozkrojením pokřižovala. A dnes? Zemědělské produkty, které mohly být jídlem, zvráceně spalujeme v autech a bioplynových stanicích.
Klimatické regulace přinášejí energetickou a mobilní chudobu (neschopnost pořídit si individuální dopravní prostředek) a plošně snižují naši životní úroveň. To vede k obrovskému napětí mezi „nevěřícími“postiženými dopady GD a společenskými elitami ovládanými vírou v nutnost omezování oxidu uhličitého nebo z konformity předstírajícími tuto víru. Míříme k opakování toho, co zažila Výmarská republika s Adolfem Hitlerem. Střední třída zděšená ze
zelených komunistů hlásajících „nerůst“(návrat zpět na stromy) a vyhrožujících posledním soudem (hnutí tzv. poslední generace) dá volební hlasy neofašistům. K moci se dostanou lidé slibující zrušení zelených regulací. Jenže téma uchopili nepřátelé svobody, demokracie, Evropské unie i NATO. Je dopředu jasné, co volič vybere, když se bude rozhodovat mezi používáním normálního auta a členstvím v Unii.
Komunismus v roce 1989 padl, protože jsme se chtěli mít lépe. Pokud současné společenské uspořádání bude překážkou růstu životní úrovně, skončí stejně a žádná „ekoideologie“tomu nezabrání.
V Deklaraci nezávislosti Spojených států amerických (1776) nalezneme větu: „… Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí“. Uskutečňování GD je s tímto v přímém rozporu.
Někteří lidé si položí otázku „Jak bychom měli proti změnám klimatu bojovat?“. Odpověď zní „Nijak“. Slunci, větru, dešti, ale hlavně lidem se nedá poručit. Musíme případným klimatickým změnám přizpůsobit ostrahu hranic schengenského prostoru, právní řád (na ochranu před přilepovači, polévači a blokádníky), stejně jako naše domy, města, zemědělství.
Začněme opuštěním tmářství ve vztahu ke genetickým modifikacím. Buď si planeta Země i lidstvo s emisemi CO2, resp. jeho zvýšeným obsahem v atmosféře poradí, nebo si s nimi neporadí. Je lepší přestat s lyžováním a lední medvědy pozorovat v zoologické zahradě než sledovat, jak naše města hoří v důsledku občanské války nebo ruské speciální operace.
Král je nahý!
A naše domnělá odpovědnost za Zemi? Západ nemá vojenskou a ekonomickou sílu vést „křížové“výpravy, kterými by jiným zemím vnutil víru v redukci CO2. Čína, Rusko, Indie a další státy třetího světa se dobrovolně neomezí. Zprávy o uskutečněných opatřeních ke snižování emisí CO2, které nám nalhávají, sliby na toto téma, závěry klimatických konferencí, to vše jsou dezinformace, kterým Západ věří, protože je chce slyšet. Vývoz demokracie skončil neslavně, tak se nesnažme exportovat ideologii snižování CO2. Státy třetího světa se necítí reálně (sic!) odpovědné za jeho emise a současně se nehodlají angažovat v tom, co trápí nás, tedy v porážce Ruska na Ukrajině. Neexistuje tedy důvod, aby Západ řešil problémy třetího světa a cítil odpovědnost za to, že na pláních Indie bude 50 °C a území Tuvalu či Bangladéše zatopí zvyšující se hladina oceánu.
Pokračování v Green Dealu má pouze dvě alternativy. Konec svobody i demokracie v důsledku jeho prosazování, nebo instalace diktatury na základě slibu jeho zastavení. Nejvyšší čas, aby standardní politické strany začaly řešit ukončení GD. Jinak ve volbách prohrají s populisty a extrémisty, my samozřejmě s nimi.
Podle dosavadních náznaků panuje v Unii očekávání, kdo první zvolá „král je nahý“, přesněji „Green Deal je nesmysl“. V zájmu západní civilizace, směle do toho.
Komunismus padl, protože jsme se chtěli mít lépe. Bude-li dnešní společenské uspořádání překážkou růstu životní úrovně, skončí stejně.