Oskar SChindlEr: anděl, nEbo gaunEr?
Oskar Schindler, nacista, který
Letos uplyne padesát let od smrti Oskara Schindlera – člena NSDAP a zároveň zachránce několika stovek Židů z koncentračních táborů. Před třiceti lety, krátce před českou premiérou filmu Schindlerův seznam, o tomto kontroverzním muži napsala pro Lidové noviny novinářka Jana Šmídová. z koncentračních táborů před jistou smrtí a jehož osud byl předlohou Spielbergova filmu Schindlerův seznam ,se narodil v dubnu roku 1908 v rodině německého pojišťovacího agenta ve Svitavách. Tady v převážně německém městě studoval na reálném gymnáziu, odkud byl vyloučen pro
falšování dokumentů.
Dobrodružná a kontroverzní životní dráha se začala odvíjet již za školních let – podle dobových svědectví mu spolužáci přezdívali Schindler–gauner.
Milovník peněz, krásných žen a rychlých strojů (vlastnil první motocykl ve Svitavách, a vyhrál dokonce stříbrnou medaili v automobilovém závodě Praha–Soběslav) se v roce 1928 oženil s venkovskou dívkou Emílií, vychovanou v klášteře. Stal se obchodním cestujícím, poznával nová místa, lidi a řadu půvabných žen. Za pár let vstupuje do NSDAP a odznak nacistické strany je pro něho klíčem k vlivným dveřím a lukrativním obchodům.
V duchu svého politického přesvědčení se údajně už tehdy stává agentem německé zpravodajské služby Abwehru. Podle dobových dokumentů shromažďoval informace o pohraničním opevnění, které u něj včetně plánů nalezla česká policie. Zatkla Schindlera ve svitavském hotelu Ungarn (nyní Slavia).
Právě zde trávil valnou část svého života, a jak žertem říká svitavský starosta Jiří Brýdl, pamětní
deska, již město svému rodákovi chystá, by se nejlépe vyjímala právě zde.
Rezident Abwehru
Po pár týdnech ve vězení odchází už jako rezident Abwehru – do Moravské Ostravy: některé zdroje naznačují, že se podílel na provokační akci německých tajných služeb Gliwitze, jíž začalo přepadení Polska. Ověřené stopy vedou do Krakova, kam Schindler dorazil s wehrmachtem a s jasnou vizí – zbohatnout na válce.
Stává se správcem a posléze i majitelem továrny na smaltované nádobí, kde zaměstnává levnou pracovní sílu – muže a ženy z krakovského ghetta, za osobu platí denně 15 marek. Výroba nádobí, díky níž Schindler proniká na černý trh, se rozšiřuje o válečnou zakázku – produkci součástek k ručním granátům.
Schindler žije jako král. Má luxusní byt, auto se šoférem a poté, co se jeho žena vrátila na Moravu, i oficiální atraktivní milenku. Štědrost, pohostinnost a výjimečné obchodní schopnosti mu pomáhají navázat kontakty s nacistickými špičkami. Seznamuje se i s velitelem nedalekého koncentračního tábora v Plaszowě Amonem
Goethem, který byl jako válečný zločinec odsouzen k trestu smrti.
Riziko jako droga?
Do té doby, přes všechny riskantní eskapády, Schindlerův život nevybočoval z mnoha podobných kariér. To, co následovalo, se však od nich zcela liší. Proč se začal starat o osudy těch, které jeho krajané a spolustraníci bez mrknutí oka posílali do plynových komor? Proč zachránil životy 1100 „Schindlerjuden“, jak se sami nazývají ti, jimž se díky Schindlerovi podařilo přežít? Odpověď můžeme hledat v děsivé atmosféře vyhlazovacích táborů, již důvěrně poznal i Schindler a jejíž vliv možná dal promluvit lepším stránkám jeho kontroverzní osobnosti. Jeden ze zachráněných, Moshe Bejski, dnes člen izraelského nejvyššího soudu v důchodu, vzpomíná na Schindlerův výrok: „Znal jsem lidi, kteří pro mě pracovali. A když je poznáte, musíte se k nim chovat jako k lidským bytostem.“
Vysvětlení ve své době naprosto výjimečných Schindlerových kroků se může skrývat i v jeho povaze dobrodruha a milovníka nebezpečí, muže, pro nějž riziko bylo svým způsobem drogou a jemuž nebyl proti mysli ani podraz tehdy všemocných pohlavárů. Či to byl chladný finanční kalkul, živený židovskými penězi? Jasnou odpověď nenajdeme ani ve filmu Stevena Spielberga Schindlerův seznam, který je horkým kandidátem na Oscara a který bude mít českou premiéru 9. března právě ve Svitavách.
Schindlerův seznam
Faktem je, že v roce 1942 měla Schindlerova továrna už 550 lidí, z nichž mnozí díky Schindlerovi unikli ze smrtících rukou Amona Goetha. V té době už o „Andělovi ze Zablocie“věděla – patrně prostřednictvím jeho účetního Izaka Sterna (ve filmu ho ztělesňuje Ben Kingsley, u nás známý z role Gándhího), sionistická organizace Jewish Joint Distribution Committee v Budapešti. Schindler ji nejen informoval o dění v koncentrácích, ale dokonce se mu podařilo dva z jejích představitelů v roli „bratrských průmyslníků“přivést do továrny „na exkurzi“. Ti pak odjížděli s důkladnou fotodokumentací a svědectvím vězňů.
Rok nato bylo krakovské ghetto definitivně uzavřeno a jeho obyvatelé většinou deportováni či na místě zmasakrováni. Kromě „Schindlerových Židů“. Jejich ochránce vymohl na Goethovi povolení vybudovat vlastní tábor v Zablocie. Postup Rudé armády však záhy přinutil nacisty k likvidaci lágrů, příkaz k opuštění Zablocie dostal i Schindler. K tomu, aby přesunul továrnu i se zaměstnanci do Brněnce blízko rodných Svitav, však byly třeba další riskantní kroky. Tehdy vznikl „Schindlerův seznam“– soupis lidí, kteří dostali šanci přežít. Jeho sestavením ovšem ještě nebylo vyhráno. Do Brněnce dorazilo jen 800 mužů, ženy se ocitly před osvětimskou branou. I tehdy dokázal Schindler nemožné. Za pomoci telefonátů s nejvyššími představiteli a úplatků v podobě šunky, lihovin, ale prý i diamantů, se mu podařilo dostat do Brněnce i ženy…
zachránil více než tisícovku Židů
Kdo zachránil jeden lidský život, zachránil svět
Válka se chýlila ke konci a Schindler se na jedné straně obával, že ho SS přinutí k evakuaci, na druhé pak sovětské moci, jež by ho mohla popravit jako německého kapitalistu s vlivnými známostmi. Nic z toho se nestalo. Nakonec Schindlera a jeho ženu zachránilo svědectví „Schindlerjuden“, kteří mu věnovali prsten zhotovený ze zlatých zubů jednoho ze zaměstnanců továrny a opatřený citátem z Talmudu „Kdo zachránil jeden lidský život, zachránil svět“. Schindler se připojil k americké armádě, odcestoval do Švýcarska a poté do Argentiny, kde dodnes žije ve stísněných poměrech jeho manželka Emilie a kde se Schindler neúspěšně pokoušel farmařit.
Schindler se vrací do Německa, ale podnikatelské štěstí už ho nadobro opustilo. „Jako by nebyl schopen pracovat za normálních okolností,“vzpomíná Bejski. Když na tom byl nejhůř, jeho Židé z Izraele (dodnes jich tu žije na 150) pro něj vybrali peníze. „Poslali jsme tři čtyři tisíce dolarů, utratil je však za pár týdnů. A hned nám volal, že opět nemá ani vindru.“
V roce 1961 přijel Schindler na první ze sedmnácti návštěv Izraele. Jeho chráněnci ho nadšeně přivítali, neodpustili si však otázku: „Co se stalo s prstenem?“Vzácný host jen utrousil: „To víte, šnaps…“
Oskar Schindler zemřel v roce 1974. Předtím obdržel vysoká vyznamenání od prezidenta Spolkové republiky Německo a papeže, ve Spojených státech a v Izraeli jsou po něm nazvány ulice. Je pohřben v Jeruzalémě.