Ruskou TV opanoval kult síly
Příběh o mladých ruských gangsterech, který ukazuje odvrácenou tvář Sovětského svazu, se vloni stal v Rusku nejúspěšnějším televizním seriálem. Autoři seriálu Slovo chlapa těží z těžké nostalgie, jíž je ruská společnost nasáklá, i z oficiální propagandy.
MOSKVA Televizní seriál přiměl Rusy zavzpomínat na odvrácenou tvář pozdního Sovětského svazu – a je z toho hit. Slovo pacana (Slovo chlapa), osmidílná série režiséra Žory Kryžovnikova, se odehrává v kriminálním podsvětí ruského Tatarstánu. Jeho metropole Kazaň platila v 80. a 90. letech minulého století za epicentrum organizovaného zločinu nejen tohoto regionu, ale celé země. Gangy mladých výtržníků bojovaly o nadvládu nad částmi města a sovětské úřady na ně byly dlouho krátké.
Sovětská tematika je poslední dvě dekády nedílnou součástí ruské televizní tvorby. Autoři těží z těžké nostalgie, jíž je ruská společnost nasáklá, i z oficiální propagandy vykreslující sovětskou éru jako nejúspěšnější období v dějinách Ruska.
Ruští diváci tak mohli sledovat třeba příběh Reginy Zbarské, modelky a jedné z nejkrásnějších žen SSSR, dramatické osudy personálu a hostů hotelu Rossija, který kdysi hyzdil centrum Moskvy, nebo seriál o pionýrech sajících krev během moskevské olympiády. A také nespočet telenovel se sovětskou atmosférou.
Kritika se ovšem nevyhnula ani „sovětským“seriálům. Například seriálu Optimisté, vyprávějící o práci sovětských diplomatů v 60. letech, bylo vyčítáno, že sovětskou diplomacii karikuje. Ruské Literární noviny v recenzi uvedly, že „scénář museli psát experti z FBK (Fond boje s korupcí Alexeje Navalného – pozn. red.), kteří žijí v zahraničí, nenávidí Rusko, ale vydělat si mohou pouze
spekulacemi o jeho dějinách“. Nicméně ministr zahraničí Sergej Lavrov se o seriálu vyjádřil vesměs kladně, takže Optimisty z vysílání nestáhli, ale naopak dostali ještě druhou řadu a navíc i televizní ocenění Zlatý orel.
Konec sovětské idyly
Slovo pacana sovětskou idylku boří a snaží se popisovat realitu SSSR ještě před jeho implozí. O to překvapivější může být, že podle výročního dotazování nezávislé sociologické agentury Levada Centr se Slovo pacana stalo nejpopulárnějším ruským seriálem roku 2023.
„Když nad tím teď přemýšlím, tak jo, bylo to drsný. Ale tehdy to pro nás bylo jako hra. Byli jsme ještě děti, 13 a víc,“popisuje realitu Kazaně 80. let Vasilij Jermolov, uživatel fóra Kazaňský fenomén na ruské sociální síti VK. „Mladí (slangově členové gangu ve věku 17 až 19 let, kteří patří k širšímu vedení – pozn. red.) se nájezdů neúčastnili, ale mladší supeři (členové gangu ve věku 14 až 16 let) ano. Mladí a staří (vůdci gangu ve věku 20 až 35 let) vysedávali s nepřáteli v hospodách, zatímco prďolové umírali. Taková byla realita.“
Fórum založil spisovatel Robert Garajev, autor knihy Slovo pacana, Podsvětí Tatarstánu 1970 až 2010, z níž seriál přímo vychází. Skupinu sleduje přes 91 tisíc uživatelů. Dělí se tam o příběhy z mládí či o fotografie z divokých let, kdy gangy naháněly hrůzu v Tatarstánu i za jeho hranicemi.
Garajev spočítal, že v tehdy milionové působilo přinejmenším 146 gangů, které se následně buď rozpadly, spojily, rozprášila je milice, nebo přerostly do organizovaných zločineckých skupin operujících až v tisíce kilometrů vzdálených Moskvě a Petrohradu.
Legendárním gangem byl Ťap Ljap, který do jisté míry tehdy odstartoval boom kazaňských gangů. Ťap Ljap vznikl v první polovině 70. let na jižní periferii města, na sídlišti přiléhající k továrně Těplokontrol. Kromě rozšiřování sféry vlivu o další čtvrti se gang zabýval krádežemi i vyděračstvím.
Do povědomí celého Sovětského svazu se zapsal akcí z konce srpna 1978. Tehdy Ťap Ljap podnikl trestnou výpravu proti svým konkurentům ze čtvrtě Novo-tatarskaja Sloboda. Několik desítek jeho členů vrhlo s punčochami na hlavách na nepřátelské území a útočili na všechny, na koho narazili. Kromě obvyklých pouličních zbraní, kovových tyčí a pilníků, se vyzbrojili i pistolemi a brokovnicemi. Jen díky šťastné náhodě neexplodoval granát, který vhodili mezi lidi. I tak si jejich řádění tehdy vyžádalo jednoho mrtvého a nejméně deset zraněných.
Přitažlivost kultu síly
Gangy nabízely svým členům hodnoty, které jim byly bližší než ty školní. Jde o kult síly, který dříve platil především v kriminálním podsvětí, ale nyní se široce rozšířil.
LJUBOV AGEJEVOVÁ novinářka, autorka knihy Kazaňský fenomén
V dubnu 1980 proběhl soud s 28 členy gangu Ťap Ljap. Byli obviněni z účasti v organizované zločinecké skupině, z 36 loupeží, čtyř vražd a 15 pokusů o vraždu. Zavdat Chantimirov, jeden z vůdců Ťap Ljapu, dostal trest smrti. Potlačení Ťap Ljapu však paradoxně odstartovalo éru kazaňských zločineckých skupin.
„Cíle kazaňských gangů jsou pro každého normálního člověka absurdní, ale pro mladistvé má obrana svého území, boj o sféru vlivu, pomsta kamaráda velký smysl... Některé ‚firmy‘ vznikaly jako čistě obranné, aby kluci mohli bránit sebe a své území před ‚cizáky‘. Jejich sociální nebezpečí není vysoké. Druhou skupinou jsou agresivní ‚firmy‘ podnikající pravidelné nájezdy na jiná sídliště, které se prosazují rvačkami a násilím,“vysvětluje Ljubov Agejevová ve své knize Kazaňský fenomén. Ta vyšla v roce 1991 a novinářka se už tehdy pokusila najít odpověď na otázku, proč se tatarstánská metropole topila v násilí.
„Na jednu stranu gangy rozšiřovaly svůj vliv dokonce na prvňáky. Na druhou stranu polovina ‚gopniků‘ byli dospělí, některým bylo okolo 30 let... ‚Firma‘ jim nabízela hodnoty, který jim byly bližší než ty školní. Jde o kult síly, který dříve platil především v kriminálním podsvětí, ale nyní se široce rozšířil,“napsala Agejevová.
Přestože seriál Slovo pacana popisuje události staré čtyři dekády, duch kazaňských gangů se nikam nevytratil. Organizované skupiny mladých výtržníků stále lákají mladé Rusy. Za neformální centrum delikventní mládeže nyní dlouhodobě platí východní Sibiř, konkrétně Zabajkalský kraj, jeden z nejdepresivnějších regionů země.