Obstrukcím vstříc

Bude se slovenský Ústavní soud inspirovat v ČR?

Vminulých dnech jsme byli svědky zajímavého úkazu: V parlamentech v Česku a na Slovensku došlo k obstrukcím opozičních poslanců. V Praze se sváděla několikadenní bitva o korespondenční hlasování, kde se někteří řečníci jali překonat délku projevů Fidela Castra a jemu podobných. V Bratislavě zase šlo o novelu trestního zákona, která počítá mimo jiné se snížením trestů za korupci. Také ale se zrušením úřadu speciální prokuratury, která vyšetřovala případy, do nichž byli nápadně často namočeni lidé z okruhu vlády.

V obou případech si opozice stěžovala na procedurální triky ze strany vládní většiny – zkracování rozpravy, snahy protlačit sporné normy ve zrychlených řízeních. A jak v Česku, tak na Slovensku se nešetřilo velkými slovy, že aktuální obstrukce neslouží ničemu menšímu než obraně demokracie. Tu proti hypotetickým manipulacím s hlasovacími lístky odevzdanými mimo volební místnosti, tam proti nižším trestům za korupci.

V jednom je už ale Česko dál. Ústavní soud dal před týdnem najevo, že je legitimní, když vládní většina zkrátí parlamentní debatu. Na podobný výrok na Slovensku ještě čekají. I tam skončí změna trestního zákona před ústavními soudci. Bylo by velkým překvapením, pokud by se ve své argumentaci neinspirovali u svých českých kolegů. Z pohledu soudu jde o úzkou stezku, kde to chce udržet rovnováhu mezi oběma přístupy. Vláda, vzešlá z voleb, má konat a mít na to prostor. Opozice povinnost přicházet s protiargumenty, i za cenu, že když jí dojdou, přejde ke zdržovací taktice. Tento princip má platit pořád, bez ohledu, zda někomu jsou pohnutky jedné opozice sympatičtější než v případě té druhé.