Americká břidlicová revoluce
USA odvedly kus práce na zajištění levných, stabilních a bezpečných zdrojů energie, a staly se tak energeticky soběstačnými
Zatímco v Evropě prožíváme druhou zimu v řadě v zajetí vysokých cen energií, Spojené státy žádná energetická krize netrápila ani netrápí. Cena plynu je oproti Evropě přibližně šestinová, a v některých oblastech dokonce záporná. Zemního plynu se jednoduše těží až příliš vzhledem k dostupným přepravním kapacitám, a proto často dochází k jeho řízenému spalování. Masivní těžba se však netýká jen zemního plynu, ale také surové ropy. V obou případech jde o důsledek americké břidlicové revoluce, jež vedle levnějších energií přinesla zásadní posílení americké energetické bezpečnosti.
Od terminálního úpadku k masivnímu boomu
Amerika se na začátku 21. století nacházela v nepříjemné situaci. Vojenská angažovanost na Blízkém východě šla ruku v ruce s útlumem domácí produkce ropy a obavami o narůstající závislost na zahraničních dodávkách. Vše ale změnila těžba z břidlic. Během posledních patnácti let se americká produkce ropy více než zdvojnásobila na současných 13 milionů barelů denně – nikdo v historii netěžil tolik ropy jako dnes Spojené státy. Ty se staly po pěti dekádách opět největším producentem na světě, s významným náskokem před tradičními ropnými velmocemi Ruskem a Saúdskou Arábií.
Břidlicová revoluce je ztělesněním toho nejlepšího, čeho je Amerika schopná. Rozsáhlé zásoby uhlovodíků se sice nacházejí i v jiných regionech, Evropu nevyjímaje, k jejich komerční těžbě však došlo téměř výhradně v USA. Jejich konkurenční výhodou je na jedné straně fakt, že se zásoby ropy a plynu typicky nacházejí v řídce obydlených oblastech. Na druhé straně těžbu usnadňuje
specifický model vlastnického práva, kdy je s vlastnictvím půdy spojeno i nerostné bohatství pod jejím povrchem.
Zásadní byl však technologický průlom v oblasti horizontálních vrtů a hydraulického štěpení, tzv. frakování, které společně umožnily profitabilní těžbu ropy. Oproti konvenční těžbě jsou totiž molekuly ropy vázány v podlouhlých břidlicovitých útvarech, které je potřeba narušit frakováním. V neposlední řadě břidlicový boom živily dva příznivé finanční faktory. Za prvé, vysoká cena ropy, které se na přelomu nultých a desátých let držela pohodlně nad 100 dolary za barel. Za druhé, prostředí superlevných peněz neboli extrémně nízkých úrokových sazeb. Ty umožnily financovat kapitálově extrémně náročnou těžbu a po více relativně dlouhou dobu ignorovat ztrátovost celého sektoru.
Razantní nástup amerických „břidlicářů“obrátil globální ropný trh vzhůru nohama způsobem, který by se dal přirovnat ke vzniku kartelu OPEC na začátku
60. let. Poprvé v historii se totiž na trhu objevil extrémně flexibilní zdroj produkce, který dokáže na změny cen reagovat nikoli v řádu let, ale několika měsíců.
Levnější energie a příznivější geopolitika
Právě velmi pružná reakce na změnu tržních podmínek přispěla ke kolapsu cen ropy v letech 2014–2016. A nejen to, američtí těžaři byli díky rapidnímu růstu produkce schopni ukotvit mezinárodní cenu ropy poblíž svých mezních nákladů (tj. náklad na těžbu dodatečného barelu), díky čemuž stála ve druhé polovině minulé dekády ropa v průměru méně než 70 dolarů za barel.
S nástupem pandemie a následným skokovým růstem úrokových sazeb se ale mnohé změnilo. Investorskou mantru „růst produkce za každou cenu“vystřídal daleko větší důraz na profitabilitu a dlouhodobou udržitelnost. K tomu se navíc přidal odklon kapitálu k zelenějším formám investic v kombinaci s přísnější regulací Bidenovy administrativy. Tlak úřadů však zatím není zvláště svazující. A přestože růst produkce již nedosahuje čísel z minulé dekády, celý břidlicový sektor dále expanduje. Americká vláda si totiž uvědomuje, že vedle pozitivních dopadů do ekonomiky jí renesance domácí produkce přináší také podstatně větší manévrovací prostor v mezinárodní politice.
Toho jsme ostatně byli svědky již během vlády prezidenta Trumpa, který fakt, že se USA staly čistým vývozcem ropy a rafinerských produktů, využíval v daleko asertivnějším přístupu na Blízkém východě. Zcela konkrétně nastartovala nižší závislost na dovozech ropy postupné oslabování vztahu mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií, který byl v posledních dekádách založen na implicitní dohodě „bezpečí za ropu“. Podobně důležitým artiklem je také břidlicový plyn, jehož exportem vytvářejí Spojené státy důležitou a stabilní protiváhu vůči zemím, jako jsou Rusko nebo Katar.
Hrozba skanzenizace Evropy
Rozsáhlé zásoby uhlovodíků se sice nacházejí i jinde, k jejich komerční těžbě však došlo téměř výhradně v USA
Shrnuto, podtrženo, Spojené státy v posledních patnácti letech odvedly kus práce na zajištění levných, stabilních a bezpečných zdrojů energie. I díky tomu Ameriku nezasáhl energetický šok tak drtivě jako Evropu. Ta sice dokázala zastavit tepenné krvácení a cenu plynu srazila z více než 300 eur/MWh na aktuálních 40 eur/MWh. Stále jde ale o trojnásobek předpandemické úrovně, což pro energeticky náročná odvětví průmyslu představuje tvrdý zásah do konkurenceschopnosti. K zajištění dlouhodobě dostupnějších zdrojů energie, které budou navíc v rámci možnosti udržitelné, vede ještě dlouhá cesta. Každý dodatečný kilometr je však extrémně nákladný a zvyšuje riziko plíživé skanzenizace Evropy.