Potřebných minerálů ve stravě ubývá

Nejen železo, i jiné minerální prvky jsou pro tělo nepostradatelné. „Nejlepší je přijímat tyto minerály v běžné pestré stravě. Suplementovat je pomocí doplňků stravy moc nefunguje,“potvrzuje docent Miroslav Tomíška z Hematologické a onkologické kliniky FN

Jaké minerální látky jsou pro to tělo nejdůležitější?

LN

Minerálních látek, které jsou pro lidský organismus nezbytné, je nejméně patnáct. Dělíme je podle celkového obsahu ve stravě na mikroprvky nebo také stopové prvky, kdy je denní příjem ve stravě menší než sto miligramů. Sem patří železo, zinek, jód, selen a další. A pak jsou to makroprvky, jejichž denní příjem je nad sto miligramů, a sem patří sodík, draslík, vápník, fosfor, hořčík a síra.

Ale to, že jsou nějaké minerální látky potřebné jen ve stopovém množství, jejich důležitost pro organismus nezmenšuje, že?

LN

To vůbec ne. Důležité jsou všechny, které jsem vyjmenoval. A pokud některý chybí nebo je jich v těle málo, vede to ke zpomalení a porušenému fungování řady metabolických pochodů.

Minerální látky jsou obsažené ve stravě, ale je jich dost? Stačí jejich příjem touto cestou?

LN

Pokud je strava pestrá a kvalitní, tak ano. Ovšem velká část populace, a to jak mezi zdravými, tak zejména u nemocných lidí, dostatečně pestrou stravu nemá. Týká se to především nejrůznějších diet, z nichž téměř všechny s sebou nesou určitá omezení. A to se týká i minerálních látek. U některých je riziko nedostatku větší, u jiných menší, ale v podstatě všechny vyjmenované přijímat musíme.

LN Minerální látky se ale ovlivňují i navzájem, je tomu tak?

Ano, spolupracují mezi sebou. Většinou není dobré, když si někdo sám zvolí suplementaci jedné minerální látky, protože se tím velmi snadno může dostat do nerovnováhy s jinými látkami. Uvedu to na příkladu hořčíku a draslíku. Tyto dva prvky jsou vzájemně velmi provázané a při nedostatku hořčíku se velmi snadno vyvine i nedostatek draslíku. Tento nedostatek se ale nedaří upravit zvýšeným příjmem draslíku, dokud se neupraví příjem hořčíku.

Nebo jiný příklad – zinek a železo. Pokud přijímáme hodně zinku, potlačujeme vstřebávání železa a naopak, jestliže přijímáme hodně železa, potlačujeme vstřebávání zinku. Čili intenzivní a dlouhodobé doplňování jen jednoho prvku může být nevýhodné pro jiný prvek. Na to pozor.

Co se týče suplementace, můžeme si uškodit i nějak jinak?

LN

Ano. Například selen – v našich podmínkách je ho obecně málo. Tedy spoustě lidí chybí a ti ho dorovnávají pomocí doplňků stravy. Ale pokud je to doplňování intenzitní, vysokými dávkami a dlouhodobé, může se v organismu nahromadit a škodit.

To se týká i zinku nebo železa. A také sodíku a draslíku – pokud člověk přijímá hodně sodíku ve formě nadměrně slaných potravin a přitom má méně draslíku, může dojít ke zvýšení krevního tlaku.

Pokud naopak sníží příjem sodíku a zvýší příjem draslíku, může to léčbě hypertenze prospět.

Vy osobně nedoručujete doplňovat (suplementovat) minerální látky pomocí potravinových doplňků, proč?

LN

Pro zdravé lidi je suplementace zbytečná, mnohem důležitější je pestrá, vyvážená a kvalitní strava obsahující všechny vitaminy a minerální látky, které různým způsobem při metabolických pochodech spolupracují a jsou v rovnováze. Takové doporučení vychází z výsledků různých studií, které z velké většiny vyznívají pro suplementaci negativně, tedy že si „umělým“doplňováním jednoho prvku nijak nepomůžeme.

Na druhou stranu strava v civilizovaných zemích je na minerální látky v poslední době chudší, než bývala, především kvůli vysoce průmyslově zpracovávaným potravinám. Proto mluvím o kvalitní stravě, tedy snažit se jíst co nejvíce přirozených potravin, jako je ovoce a zelenina, maso, mléčné výrobky či luštěniny v co nejméně zpracované formě. Ale bohužel i v ovoci a zelenině, přestože nijak zpracované nejsou, minerálních látek ubývá, za což může zrychlený způsob pěstování, nepřirozené hnojení, ale také dlouhá přeprava a skladování.

Každopádně co se týče přípravy ovoce a zeleniny, nemusí se jíst v syrovém stavu, tepelná úprava minerální látky, na rozdíl od vitaminů, neničí. A pro tělo je i lépe stravitelná vařená zelenina než syrová. Suplementace ve formě doplňků stravy by měla být vyhrazena na případy prokázaného nedostatku některých minerálních látek a na případy nezbytných dietních omezení, která není možno řešit jinými přirozenými zdroji těchto látek.

A co vegetariáni? Ti sice ovoce a zeleninu přijímají hojně, ale chybí jim maso.

LN

Vegetariánská strava bohatá na minerální látky je, ale nemusí v ní být obsažené všechny. Například maso je velkým zdrojem železa, draslíku i hořčíku, a když se ze stravy vynechá, měly by být tyto minerální látky do těla dopraveny ideálně jinou potravinou.