Co Rakušan prořekl

Vláda popřela, že by chystala zestátnění ČEZ. Přitom předložila zákon, který to umožní

Ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) se v pondělí večer uřekl, že doufá, že ještě současná vláda stihne plně ovládnout společnost ČEZ. Byl rychle pokárán a ještě před půlnocí vše popřel. Prý šlo o něco, co už dávno není pravda. V úterý s vyjádřením přišel i premiér Petr Fiala (ODS). Zestátnění ČEZ nepopřel, Rakušanovi v podstatě vytkl vyjadřování bez předchozí dohody a nezodpovědnost při komentování společnosti na burze. „Osobně preferuji volný trh a kapitalismus a případné státní zásahy musí mít ekonomickou logiku a musí být řádně připraveny a včas oznámeny,“řekl premiér.

Zestátnění, nebo dělení

Ministerstvo financí, které má akcie společnosti ČEZ na starost, na dotaz, zda se chystá ovládnutí či rozdělení firmy, reagovalo bez jasné odpovědi: „S ohledem na fakt, že ČEZ je společnost kótovaná na burze a jakékoliv informace, které se jí týkají, jsou kurzotvorné, se k věci nebudeme vyjadřovat,“uvedl mluvčí resortu Stefan Fous.

Zapeklitost jednotlivých výroků leží v tom, co to konkrétně zestátnění je. Vláda pravděpodobně vůbec nechystá vykoupení podílů minoritních akcionářů. V této věci ani neudělala žádné kroky. Proto i Rakušanovo dementování, že se chystá stoprocentní ovládnutí energetické společnosti ČEZ, může být pravdivé, byť k něčemu se přece jen schyluje. Kroky se dělají v jiném směru.

Včera bylo ono zestátnění ČEZ znovu tématem debaty právního výboru sněmovny. Novela zákona o přeměně obchodních společností a družstev se zasekla jen na formulaci věty, jež státu usnadní převzít libovolnou část tohoto energetického obra. A to rozdělením na to, co stát chce jen pro sebe, a na to, kde mohou zůstat minoritní akcionáři.

Dle navrhovaného znění by k takovému rozdělení stačil na valné hromadě jen hlas ministerstva financí, jež ovládá 70 procent akcií firmy. Dokonce i zpravodaj zákona Karel Haas (ODS) o návrhu hovoří jako o „lex ČEZ“, navzdory tomu, že formálně nemá s touto firmou nic společného a z důvodové zprávy postupně zmizely všechny zmínky, které na ČEZ nepřímo odkazovaly. Zákon jako takový se ale tváří, že jde o obecné podmínky fungování obchodních společností v Česku. Na žádnou jinou přitom daná formulace nepasuje.

Na pasáži v textu se dál lpí

Ve sněmovním ústavně-právním výboru „visí“návrh už půl roku, včera – už popáté – jeho projednání odložil. Spor se vede stále a pouze jen o přesné znění oné zmíněné pasáže. Ta je dle některých názorů protiústavní, upozorňuje na to třeba někdejší člen Legislativní rady vlády Petr Bezouška.

V principu by schválení dle uvedené formulace znamenalo, že akcionáři firmy – a mezi nimi jsou i penzijní fondy – mohou po valné hromadě zjistit, že nově mají akcie jen části skupiny. A že místo mixu od fotovoltaik po jádro a od prodeje přes distribuci až po energetické služby získají „jen“podíl ve firmě, jež bude dělat jen část z toho. Přitom hodnota akcií klesla už poté, co se návrh zákona objevil.

Poslanci opozice Milan Feranec a Zuzana Ožanová (oba ANO) včera připomínali, že novela obsahuje stovky změn, z nich jednu spornou. Doporučovali ji vypustit. Poslanec ODS Marek Benda ale navrhl odročení jednání „na neurčito“. Na pasáži se tak evidentně lpí. I proto to vypadá, že cílem opravdu je rozdělení ČEZ či přinejmenším možnost k němu přistoupit v momentě, kdy bude dávat smysl.

Ukazuje to i na obavu z reakce minoritních akcionářů – rozdělení firmy je možné i za stávajících zákonů, jen by k němu bylo nutné přesvědčit i část minoritářů. Ti jsou ve strategických zájmech státu překážkou v několika oblastech. Tam, kde hraje roli státní podpora, a ve všem, kde má stát jiný zájem než minoritní akcionáři.

Evropská komise stále neposvětila způsob, jakým chce Česko financovat budování svých jaderných zdrojů. V době, kdy běží obří jaderný tendr, se tak neví, zda vůbec bude možné stavby financovat podle původního plánu. Stát chce garantovat, že veškerou vyrobenou elektřinu za předem stanovenou cenu vykoupí. Akcionáři ČEZ tak případnou výstavbou nových bloků prakticky nic neriskují a je jim garantován přiměřený zisk. Pokud by byl ČEZ plně ve státních rukou, bylo by to se státní pomocí jednodušší – a část této pomoci by nekončila v soukromých rukou.

Různé zájmy

Dalším důvodem, proč dává smysl přinejmenším část ČEZ plně zestátnit, je uhelná energetika. Firmě už v dohledné době nemusí tento zdroj elektřiny dávat ekonomický smysl a z pohledu řádného hospodáře s ním bude končit. To však může vést v lepším případě k vyšším cenám elektřiny, v horším k jejímu nedostatku. Zájmy státu a polosoukromé firmy se rozcházejí. Jde nastavit kompenzační mechanismy a provozovatelům uhelných elektráren platit za to, že je udržují v chodu. Jenže je tu ještě jeden problém – zelené závazky ČEZ. Aby si společnost mohla levněji půjčovat a aby o její akcie investiční fondy vůbec stály, stanovila si zelené cíle a těch se musí držet. Firma tak může být ve složité situaci, pokud by stát vyžadoval prodloužení provozu uhelných zdrojů.

Podobné je to u zvažovaných plynových zdrojů, které mají být zálohou pro nevyzpytatelnou sluneční a větrnou energii. I zde může být ČEZ omezen svými zelenými cíli i ekonomickou rentabilitou investice. Dojde-li například k rozvoji bateriových úložišť, mohou ztratit smysl, omezit je mohou i klimatické plány Evropy.