Stát jako faktor nejistoty v ČEZ

Hláška „blbej nebo navedenej“se říkávala, když mnozí z nás byli teprve výrostci. Jestli ji běžně užívají mladší generace, nevíme. Když si ale zhodnotíme výroky ministra vnitra Víta Rakušana na setkání s občany Sokolova o plném zestátnění energetické společnosti ČEZ, nemůžeme logicky dojít k jinému závěru, než je tato otázka.

Sami si ale nejsme jisti odpovědí a možná si není jist ani ministr vnitra Rakušan. Je možné obojí?

Místopředseda vlády, ministr vnitra a lídr hnutí STAN je členem Bezpečnostní rady státu a leckdo uvažuje především tak, že pan ministr prozradil něco tajného, co má vláda nějak za lubem či připravené, ale ještě se neohlásilo, kdy a jak se to řekne a spustí. Mnozí se tedy zabývají otázkou, zda se ministr dopustil nějakého přestupku či porušení zákona v oblasti nakládání s tajnými informacemi.

Obávám se ale, že takhle to není. Firma ČEZ je veřejně obchodovatelná obchodní korporace. Pokud má stát jako většinový akcionář s firmou nějaký záměr – například její úplné ovládnutí či rozdělení –, je povinen tento plán veřejně definovat a oznámit včetně časového harmonogramu a jeho závazného plnění.

Představa, že se něco takového připravuje tajně či že už je to dokonce připraveno a domluveno a pořád se to tají, zavání pletichou, nebo to dokonce už pleticha je.

Model Francie

Podobný model jako v případě ČEZ existoval ve Francii. Firma

Électricité de France (EdF) byla veřejně obchodovatelná, většinu ovládal stát. Uprostřed energetické krize a po vypuknutí války na Ukrajině se francouzská vláda rozhodla, že bude lepší, když v turbulentních dobách bude firmu plně kontrolovat stát, protože se tak budou lépe připravovat nejrůznější strategická rozhodnutí a investice, které sahají za mnohem delší horizont, než je normální tržní návratnost.

Ve Francii bylo předem oznámeno, kdy se tak stane, a minoritní akcionáři byli vykoupeni podle francouzských i evropských zákonů, transparentně a podle platných regulí kapitálového trhu. Cena byla dána prognózami cen elektřiny, nabídkou a poptávkou, nikoli tím, že stát záměrně na trhu vytváří chaos a nejistotu. Francouzskou vládu to něco stálo, ale je jasné, že na příští desítky let se to více než vyplatí.

V České republice se tváříme, že něco takového neumíme. Tradice tohoto počínání se vztahuje do 90. let a k tomu, jak se tady vztahujeme ke kapitálovému trhu. Normální kapitálový trh je místo, kam si firmy chodí pro kapitál na investice a kde lidé investují volný kapitál, aby se jim zhodnotil.

Dědictvím kuponové privatizace a hlavně postkuponového divokého západu v České republice je, že kapitálový trh je chápán jako místo sloužící k tomu, že zde jeden přechytračí a „přečurá“druhého nebo s ním takzvaně „zamete“či „vymete“.

Toto vnímání trhu akceptuje i využívá současná vláda. Chápe, že strategické investice do jádra může dělat jenom stát, ale na akcionáře se dívá jako na obtížný hmyz, který je třeba plašit a stresovat.

Dokonce i zahraniční banky vydávající doporučení pro tituly na českém kapitálovém trhu uvádějí nejasné záměry státu jako faktor snižující cenu akcií společnosti ČEZ. Je to skandální, protože je to přece stát, kdo má narýsovat a držet jasná pravidla hry a ne vytvářet pletichy někde za scénou.

Popírání snah o zestátnění

S tím souvisí i připravovaný zákon o přeměnách obchodních společností, který byl schválen v takzvaném prvním čtení a leží ve výborech sněmovny (viz jiný text na stránce). Ministerstvo spravedlnosti v návrhu požaduje, aby k rozdělení akciové společnosti stačilo 75 procent akcionářů přítomných na valné hromadě a ne 90 procent všech akcionářů. Všichni vědí, že to je návrh zákona připravený pro rozdělení a zestátnění ČEZ, ale vláda to pořád dokola popírá. Tvrdí, že to je obecný zákon. Návrh zákona je podle všeho protiústavní a nakonec schválen (asi) nebude, má ale sloužit jako stresující faktor vůči akcionářům.

Minoritní akcionáři společnosti ČEZ však nejsou žádní dobrodruzi, piráti či nájezdníci. Do akcií ČEZ investovaly v dobré víře desetitisíce českých rodin (či statisíce lidí) a většinou jde o střední třídu. Velké zahraniční fondy a banky, které také investovaly do ČEZ, rovněž detailně sledují a dobře vnímají reputaci České republiky.

Mimochodem: bez titulu ČEZ kapitálový trh v Česku de facto zanikne. A když se zamyslíme nad příčinami depresivního stavu české ekonomiky, tak tady je jedna z nich. Kapitálový trh je jedním z faktorů, který má dodávat ekonomikám pružnost a potřebnou dynamiku.