Nesmělý svědek z Hradiště
Jednou z předností letošního 24. ročníku pardubického Grand festivalu smíchu, který skončil 29. ledna, bylo uvedení tří původních komedií. U publika zaznamenaly patřičný ohlas a jedna z nich nese název Třináctkrát za svědka. Hercům Slováckého divadla v Uh
Inscenace Třináckrát za svědka na pardubickém festivalu bodovala i u poroty – Zdeněk Trčálek, představitel Adama, asistenta režie v brněnské televizi, získal cenu za mužský herecký výkon. Reálie inteligentní komedie trochu připomínají oblíbený seriál Dobré jitro, Brno, kromě tvorby pro magickou skříňku drtivé většiny domácností v ní však jde ještě víc o vztahové peripetie. Adam je dlouhá léta důvěrníkem kamarádky Gábiny (Jitka Hlaváčová), farmaceutky z Uherského Hradiště, jíž už pomalu „ujíždí vlak“a která se svěřuje se svými nepodařenými, ba absurdními pokusy o seznámení.
Středoškolský učitel dějepisu se patologicky rozplývá nad jejími fyzickými půvaby a používá termín mňamňoule, jiný, konzervativně založený chlapík, který Gábinu pozve na rande na hřbitov, tvrdí mimo jiné: Do kina nechodím. Není tam k vidění nic jiného než sex a násilí, které natáčí nemravní lidé pro své zbohatnutí. A ten, jehož si Gábina těsně před koncem příběhu už málem vezme, se jí přizná, že mu máma stále dává kapesné.
Adamových pokusů (je to stejně jako jeho kamarádka singl čtyřicátník) bylo drasticky méně, o tom nejzávažnějším dává k lepšímu, že dotyčnou jel navštívit z Hradiště do Náchoda na kole, ona však byla v té době bohužel
u tety v Chebu. Podobnými roztomilostmi je komedie vyšperkována, důležitý zvrat fabule ovšem představuje příjezd energické režisérky z Prahy Terezy (Kateřina Michejdová), která má v Brně točit seriál. Komunikaci s její nesnadnou povahou zvládá ze všech spolupracovníků nejlépe právě Adam. I ona, stejně jako Gábina, se vplete do jeho citového života.
Břitký humor a výteční herci
Titul komedie odkazuje k tomu, že hlavní hrdina v sobě odhalí intuitivní schopnost spoluvytvářet partnerské vztahy, hodí se to při tvorbě seriálu v situaci, kdy nejsou finance na kompars – nově vzniklé dvojice jdou natáčet rády a zdarma, Adam jim jde později za svědka. Dokonce i řediteli televizní pobočky a jednomu osvětlovači, kteří si do té doby snad ani nepřiznávali svou menšinovou
orientaci. Hradišťský soubor disponuje kvalitními herci, Zdeněk Trčálek svého Adama vykresluje v podstatě minimalistickými prostředky, v jeho tváři se mísí smutek s empatií pro druhé, repliky pronáší s jakýmsi fatalismem, pointuje ovšem přesně. Energii s vnitřní rozbolavělostí mísí v obdobně přesvědčivé kreaci Jitka Hlaváčová, další z hvězd souboru. Stále nemohu zapomenout, jak před lety ještě pod dívčím příjmením Josková ztvárnila Lišku Bystroušku ve skvělé Pitínského inscenaci.
Epizodní party bizarních Gábininých nápadníků sází na jevišti jednoho za druhým David Vaculík, razantně, ale s mírou, nijak nepřehrává. Kvalitní výkony nabízejí ovšem také Kateřina Michejdová a herci ztvárňující stejně jako Vaculík množství postav i drobných figurek: Pavlína Hejcmanová,
Petra Staňková a Daniel Gajdoš. Inspirace provizoriem prostředí při televizní tvorbě přiměla nejspíš režiséra k až nadměrnému proměňování jevištního prostoru, často se v něm pohybují „kulisáci“s logem České televize na hrudi či zádech bílých triček. Diváckou koncentraci to poněkud rozptyluje. Účinněji funguje manipulace s velkými dvourozměrnými figurami, to když se jedná právě o nedostatku financí na kompars. Mizanscény jsou ovšem budovány přehledně. K nejzdařilejším patří „sestřih“ze svateb, které Adam svou empatií vlastně spunktoval, mezi různá svatební klišé i krátká přiznání svatebčanů, jak to všechno pěkně vyšlo, se vejde i úryvek proslulé novozákonní ódy na lásku z Pavlovy epištoly ke Korintským.
I když jde o text s velice břitkým humorem, stopáž inscenace dvě a půl hodiny se jeví jako přece jenom poněkud nadměrná, některé epizody by možná šlo v zájmu sevřenosti tvaru obětovat. Při četbě textu (měl jsem tu možnost) jsem se ovšem bavil po celou dobu.
Hradišťská produkce potěší v mnoha ohledech. Představuje stále výbornou úroveň zdejšího souboru a vypovídá trefně o podivných emocionálních labyrintech, ve kterých se často pohybujeme.
Jan Šotkovský: Třináctkrát za svědka
Režie: Lukáš Kopecký Výprava: Veronika Watzková Hudba: Mario Buzzi
Slovácké divadlo Uherské Hradiště, premiéra 4. 2. 2023, repríza Pardubice 25. 1.