Pellegrini vs. Korčok

Význam volby slovenského prezidenta roste s napětím mezi Ficovou vládou a jeho kritiky

Nejdůležitější politická událost letošního roku na Slovensku, tedy volba prezidenta, dostala přesnější kontury. V úterý o půlnoci se uzavřely seznamy prezidentských kandidátů, kteří se rozhodli zúčastnit letošního klání.

Do voleb hlavy státu, které proběhnou koncem března, potažmo začátkem dubna, půjde jedenáct kandidátů. Už dnes se ale dá říct, kteří dva mají největší šance postoupit do případného druhého kola. Podle průzkumu agentury Focus by současný šéf slovenského parlamentu a zároveň předseda strany Hlas – sociální demokracie Peter Pellegrini získal 38 procent hlasů. Na druhém místě by skončil bývalý ministr zahraničí Ivan Korčok, toho by podpořilo téměř 36 procent voličů. Ve druhém kole by byl jejich rozdíl větší, Pellegrini by oslovil 54 procent, Korčok 46 procent. Zároveň platí, že Pellegrini byl ve zvažovaném duelu s Korčokem favoritem už v dobách, kdy ani jeden z nich ještě kandidaturu oficiálně nevyhlásil.

Navzdory nevelkým kompetencím

O Petrovi Pellegrinim se dá říct, že je stálicí slovenské politiky posledních let. Od roku byl 2006 poslancem Národní rady Slovenské republiky za stranu Směr – sociální demokracie premiéra Roberta Fica. Do širšího povědomí veřejnosti se dostal v roce 2018 během celospolečenské krize, kterou vyvolala vražda novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. V této situaci se stal Pellegrini po Ficovi premiérem.

Po dvou letech ve funkci a po prohraných parlamentních volbách odešel ze strany Směr a založil si vlastní politický subjekt, stranu Hlas. I když několikrát zopakoval, že kvůli osobním neshodám jeho další spolupráce s Robertem Ficem není možná, nakonec po loňských zářijových parlamentních volbách uzavřel právě s Ficovou stranou a Slovenskou národní stranou (SNS) Andreje Danka vládní koalici. Pellegriniho příznivci oceňují jeho umírněnost a vůli ke kompromisům. Naopak kritici mu vyčítají nevýraznost, absenci vlastního názoru, proto si kvůli tomu vysloužil přezdívku „podržtaška“.

Naproti tomu Ivan Korčok je v politice relativně nový. Třicet let působil v diplomatických službách. Jako velvyslanec v Německu, při Evropské unii nebo také ve Spojených státech amerických. V roce 2020 se stal ministrem zahraničních věcí Slovenska. Korčok vždy deklaroval svůj jasný proevropský a prozápadní postoj, který ve funkci ministra také potvrzoval. Právě to vadí jeho kritikům, včetně hlasů z dezinformační scény, které v něm vidí agenta amerických zájmů. Jeho příznivci na něm naopak oceňují jeho slušnost, kultivovanost, přehled, schopnost mluvit několika světovými jazyky.

I když slovenský prezident nemá velké kompetence, volba příští slovenské hlavy státu nabývá na významu v souvislosti s dosavadním působením Ficovy vlády. Možná bude prohlašovat opak, ale Pellegrini bude považován za kandidáta vládní koalice, bez ohledu na to, jestli bude mít její oficiální podporu. Kroky Ficovy vlády svojí razancí zatím nepřispívají k uklidnění celospolečenské situace, naopak, vyvolávají další protesty občanů. Proto je i Pellegriniho kandidatura spojena s rizikem, že se to negativně odrazí na jeho podpoře. Jako předseda parlamentu zatím Pellegrini neprokázal, že má od vlády odstup. Naopak, je ochotným vykonavatelem její vůle, jak se ukázalo při projednávání návrhu na zrušení speciální prokuratury. Sliboval, že nezkrátí rozpravu v Národní radě, ale nakonec to stejně udělal. I proto už některé průzkumy naznačují, že by se mohly začít síly mezi Pellegrinim a Korčokem vyrovnávat.

O co víc bude současná vláda neústupná a neschopná jakéhokoli dialogu, o to víc může Pellegrini ztrácet. Naopak čím početnější budou protivládní protesty, tím se může zvyšovat ochota voličů podpořit protivládního kandidáta.

Pellegrini je ochotným vykonavatelem vůle Ficovy vlády, jak se ukázalo při projednávání návrhu na zrušení speciální prokuratury

Kampaň klidná nebude

Pellegrini i Korčok deklarují snahu o slušnou předvolební kampaň. Už teď se ale musejí potýkat s dezinformacemi, které se šíří hlavně na sociálních sítích. A i proto se dá očekávat předvolební kampaň, která klidná patrně nebude. Poslední parlamentní volby totiž prohloubily rozdělení slovenské společnosti a to bude pokračovat.

Kuriozitou prezidentských voleb může být ještě jeden kandidát, již zmiňovaný Andrej Danko. Ten se podle posledního průzkumu těší podpoře jen tří procent voličů, volby tedy podle všeho zásadně neovlivní. Dankova strana SNS by za normálních okolností měla podpořit Pellegriniho jako koaličního kandidáta. Andrej Danko má ale s Pellegrinim neshody, a jak kdysi uvedl, „nešel jsem do vlády proto, aby byl Pellegrini prezidentem“. Dankovi má údajně vadit Pellegriniho umírněnost. Pokud ovšem dojde na druhé kolo, stejně ho nakonec podpoří. Jen za to bude něco chtít a můžeme spekulovat co. Další ministerstvo? Nebo se bude chtít stát namísto Pellegriniho šéfem parlamentu? Nic z toho se nedá vyloučit. Stejně tak, že výsledky slovenských prezidentských voleb mohou být znovu překvapením. To se stalo už v letech 2014 a 2019. Anebo počítal tehdy někdo s vítězstvím outsiderů Andreje Kisky a Zuzany Čaputové?