Chaos v nabíjení elektroaut

Pokud by řidič potřeboval například do pelhřimovské nemocnice a navigace ho nasměrovala ke stojanu u ní, zaplatil by tam za stejné množství elektřiny dokonce až 1947 korun. Náklady na každý kilometr ujetý elektromobilem jsou pak násobně vyšší než u vozu se spalovacím motorem.

Řidiči musejí být ostražití

Zákaznické karty automobilek sice otevírají stovky tisíc nabíjecích míst napříč Evropou, ale řidič musí být stále ve střehu. Většinou (hlavně na Západě) se platí přiměřené ceny, tedy prakticky stejné či jen o málo vyšší, než na jaké by šlo dosáhnout přímo přes poskytovatele konkrétní stanice. Výhodou je jedna faktura a samozřejmě i méně starostí.

Jsou ovšem i místa, kde tato logika neplatí a kde mohou být ceny i násobně vyšší, než je v oblasti obvyklé. Částky za nabití pak mohou dosahovat závratných hodnot.

Dalším příkladem je stanice v Karlových Varech, kde se s kartou společnosti DCS – kterou dostávají například zákazníci Hyundai, Kia, Mercedes, BMW nebo Toyoty – platí u základního tarifu 1711 korun za hodinu. Stanice je spíše pomalejší a nabití elektrického SUV jako Škoda Enyaq by tam mohlo trvat až tři hodiny.

Prodražit se může i výlet do Vídně, kde jsou na parkovištích na severu města nabíječky téměř všude. Některé mohou nabíjet do 50 centů za kilowatthodinu, ale jinde se platí až závratných 40,60 eura za hodinu (nad rámec parkovného), což u vozidel s nejpomalejší palubní nabíječkou může znamenat přes deset eur za každou kWh. Kdo pak stráví pár hodin ve městě, zaplatí za nabíjení tisíce korun a přitom se může vrátit k nenabitému autu.

Evropská unie se tuto situaci snaží řešit, od loňského října platí nařízení, jež by mělo ceny krotit. „To uživatelům elektromobilů umožní snadno nabíjet na každém nabíjecím místě v EU za jasně sdělenou a rozumnou cenu,“říká mluvčí Evropské komise Václav Lebeda.

Jenže unijní směrnice pouze stanoví, že cena nabíjení má být „přiměřená“– ale už neurčuje, co to je. Také vyžaduje, aby si řidič mohl cenu zjistit na internetu, což ne každý před nabíjením udělá.

„Bohužel existuje i pár provozovatelů sítí, kteří účtují nabíjení pro cizí zákazníky, které jsou mnohonásobně vyšší než pro jejich přímé zákazníky,“konstatuje mluvčí českého zastoupení BMW David Haidinger. Mluvčí Mercedesu Josef Hlávka doplnil, že vozy jejich značky umí na cenu nabíjení na nejbližším stojanu upozornit.

Pro automobilky jde o určitý kompromis. „Celoevropští poskytovatelé mají tu výhodu, že sdružují tisíce lokálních nabíjecích poskytovatelů z různých koutů Evropy, ale bohužel narážejí na nevýhodu, když někteří lokání partneři neumí nabídnout dostatečně konkurenční ceny za dobíjení,“říká mluvčí Toyoty Jitka Jechová.

„V nouzových případech je lepší zaplatit cenu za dobíjení vyšší, a nabídnout tak možnost nabíjení v dané lokalitě, než s daným poskytovatelem nespolupracovat vůbec,“vysvětluje Jechová.

Příplatek za slevu i čekání

Pokud lidé na nějaké nabíječky jezdí často, zpravidla si vyřídí možnost nabíjet právě na nich za co nejnižší cenu. Zákaznická karta automobilky se jim ovšem hodí například při cestě na dovolenou nebo mimo běžné trasy, na ceny na konkrétních stanicích si pak musejí dávat pozor. Zpravidla přitom platí, že čím dražší předplatné si pořídíte, tím méně platíte za dobíjení. I zde ovšem panují velké rozdíly.

Připlácet si za lepší ceny se totiž nevyplatí každému. Řada lidí má možnost nabíjet doma i v práci, takže placenou nabíječku potřebují jen sporadicky. Karta automobilky je pro ně jistotou, že se o nabíjení, poskytovatele a různé aplikace vůbec nemusejí starat. Pak ovšem mohou u některých stanic narazit na zmíněné extrémní ceny.

Některé automobilky, například koncern Volkswagen včetně Škody Auto, nabízejí pevné ceny pro všechny stanice v zemi podle zvoleného tarifu. Rozdíly mezi stojany v jedné ulici tak neexistují.

Ke konečné ceně za nabití elektrovozu je třeba někdy připočítat ještě jeden poplatek navíc – za blokování nabíjecí stanice. Ten se účtuje po uplynutí určité doby nabíjení, a to i po minutách. I tato položka bývá stojan od stojanu a karta od karty jiná a dokáže výrazně ovlivnit konečné náklady na cestu elektromobilem.