Co získal Orbán?

Proč unijní podpora Ukrajině prošla tak hladce

Kdo sledoval summit EU ve zprávách agentur, musel být překvapen. V 11.30 ČTK hlásí, že začala sešlost řešící finanční pomoc Ukrajině. Pomoc, kterou v prosinci Orbánovo Maďarsko zablokovalo. Jinými slovy: bude to perný den. Ale už v 11.39 ČTK hlásí, že prezidenti a premiéři pomoc jednomyslně schválili. Vsadili byste na to?

Řekněme rovnou, že je to dobře. Dva roky po ruském útoku se rozkližuje dosud pevná pozice EU i Západu jako takového. Právě Maďarsko má pochopení pro ruské argumenty i historické sentimenty (Trianon vnímá podobně jako Putin rozpad Sovětského svazu). Právě Maďarsko se odmítá podílet na vojenské podpoře Ukrajiny. V prosinci odmítlo schválit i unijní balík pomoci finanční. Proč tedy včera prošel tak rychle a hladce? Proč se na webech rojily titulky Orbán kapituloval?

Přesně se to asi nedozvíme. Rozhodnutí padlo na ranním jednání Orbána s Michelem, von der Leyenovou, Scholzem, Meloniovou či Tuskem, bez české účasti. Nabízejí se tak různá, více či méně spekulativní vysvětlení. Za prvé. Byla to vůbec kapitulace? Či obchod „něco za něco“, do jehož útrob plně nevidíme? Je-li jen částečně pravda to, co v lednu psaly Financial Times, může to být tak, že Maďarsko kapitulovalo před hrozbou EU: kdyby pomoc opět zablokovalo, státy EU by ho začaly očerňovat na světových finančních trzích a sabotovat jeho ekonomiku.

Nebo to může být jinak. Viktor Orbán přijel do Bruselu už ve středu, ale místo aby šel na společnou večeři, diskutoval s protestujícími sedláky. A říkal to, na co neslyší lídři EU, ale evropští voliči jistě: potřebujeme nový Evropský parlament, nové lídry, kteří budou skutečně zastupovat lidi. Že by Orbán zlomil hůl nad Ukrajinou a raději je v roli toho, kdo chce uchovat EU, ale s jinou reprezentací a vedením? Dosud byl řazen mezi „postkomunistické populisty“. V době, kdy se evropské kyvadlo dává do pohybu opačným směrem, může mít ambice i na západě Evropy. Uvidíme časem.