Krátkonohá kampaň

Vít Rakušan zve do STANu marketingového cirkusu. Hroutí se svorné panování vlády?

Předseda hnutí STAN a ministr vnitra Vít Rakušan provozuje svéráznou show. Objíždí problematické regiony, konkrétně zatím zavítal do Karviné a Sokolova, a často bouřlivě diskutuje s občany. Dle jeho vlastního reklamního sloganu „bez cenzury“. O Rakušanově turné s oblibou referují média čili marketingově se projekt patrně, alespoň v první fázi takříkajíc chytil.

Nicméně navzdory verbálnímu ujišťování hlavního aktéra o opaku hrozí, že se hromy a blesky z debat přenesou i na úroveň dosud relativně poklidných vztahů vládní pětikoalice. Rakušan totiž nejen hájí některá vládní opatření, ale vládu též, přímo či nepřímo kritizuje za liknavost nebo polovičatost a prezentuje sebe sama jako nositele svěžích rázných řešení. Již původní promo video situované do sportovní šatny výmluvně naznačilo, proti komu je celý cirkus vlastně primárně zaměřen: proti premiéru Petru Fialovi.

A byť se „zvací video“tvářilo, že na Debaty bez cenzury láká hlavně nespokojené voliče vládních stran, potažmo celou veřejnost, publikum se zatím skládalo převážně z lidí, kteří evidentně hlasují pro opozici, tedy pokud vůbec k volbách přijdou. Neboli z velmi specifického vzorku, jejž příznivci vládní koalice často titulují hanlivým výrazem „dezoláti“.

Proč předseda hnutí STAN nezavítal mezi studenty, živnostníky, lékaře či jako ministr vnitra mezi policisty a hasiče? Respektive proč místo konání debaty nesituoval někam, kde lze očekávat sociální vzorek přece jen bližší elektorátu jeho strany? V plánu má ještě Most, Českou Lípu, Vyškov, Přerov, Ústí nad Labem a Havířov, tudíž převážně různé variace na dosavadní Karvinou a Sokolov.

Pečlivě vybrané scény

Avšak odpověď na ono zdánlivě iracionální mysterium zní docela prostě: poněvadž celé je to jen obyčejná marketingová kampaň. Pravé adresáty politického varieté Víta Rakušana netvoří „dezoláti“z vyloučených lokalit či jinak problematických oblastí v sále. Ministr vnitra totiž dobře ví, že podobné lidi k hlasování pro STAN nepřesvědčí, určitě nikoliv v nějak masových počtech. Kampaň pochopitelně, byť oklikou cílí na reálné nebo potenciální voliče stran vládní koalice, jimž se Vít Rakušan hodlá předvést jako odvážný ostrý hoch, jenž se nebojí vstoupit do ringu či přímo do jámy lvové – na rozdíl od mdlého akademika Fialy. Přičemž široké veřejnosti se předvádí v pečlivě vybraných scénách prezentovaných na sociálních sítích v podobě krátkých videí.

Zatím se mu nesporně podařilo zamávat akciemi ČEZ, když v Sokolově nadhodil plné znárodnění mamutí polostátní energetické firmy, což by mělo vést ke snížení cen za energie. Avizoval tudíž řešení, s nímž již dlouho šermuje Tomio Okamura a jeho ekipa a které vláda, kde Rakušan zasedá, dosud označovala za problematické, ne-li přímo za populismus. Mimochodem plné postátnění zmíněné energetické společnosti možná nastane v souvislosti s tendrem na výstavbu nových bloků jaderných elektráren – ovšem v této konkrétní linii Rakušan v Sokolově nehovořil. A tak jako tak, podobnou věc je přece nutné nejprve probrat interně, dosáhnout konsensu v rámci celé vládní koalice a teprve pak opatrně pustit na veřejnost. Zbrklé výroky na lidových shromážděních mohou ČEZ jenom poškodit.

Celá Rakušanova kampaň je tudíž projevem svérázného populismu. Leč snadno jí může dojít dech. Koncept „statečně se přu s dezinformovaným davem“má totiž docela krátké nohy a po čase snadno omrzí. A pokud chce Vít Rakušan skutečně prosadit nějaká lepší a ráznější opatření, paradoxně nemá jinou šanci než učinit tak v rámci stávající vládní koalice. Úmorně je tedy projednat s partnery – a samozřejmě že za cenu mnohých kompromisů! Poněkud nekolegiální kampaní si k nim však spíše zavírá cestu.

Pokud chce ministr Rakušan skutečně prosadit nějaká lepší a ráznější opatření, musí je úmorně projednat s partnery. Poněkud nekolegiální kampaní si k nim však spíše zavírá cestu.

Opozice v rámci koalice

STAN si nyní každopádně říká o roli opozice v rámci koalice, jakou u nás v minulosti sehrávali hlavně lidovci. Leč ti se teď topí v krizi a jejich předseda Marian Jurečka musel nedávno vynaložit plno energie, aby se vůbec udržel ve funkci. Dočasně zvítězil, uhájil konání stranického sjezdu až v podzimním termínu, tedy až po evropských, senátních a krajských volbách. Sám však musel bez okolků slíbit, že pokud v nich jeho strana neuspěje, její čelo opustí. Part, s jehož pomocí by mohl nabrat nějaká procenta, mu ale před nosem vyfoukl koaliční kolega.

Paradigma svorného panování Fialova kabinetu, kdy se případné spory řešily v zákulisí, se patrně začíná hroutit. První dva roky vlády si ho přitom skoro všichni pochvalovali včetně úlohy premiéra jako mediátora a záštity konsenzu. Vláda se však netěší přízni ani mnohých vlastních voličů. Což je fakt bez ohledu na skutečnost, že působí v obtížných podmínkách. Na povrch se tak logicky začíná drát pud sebezáchovy jednotlivých článků dosud harmonického řetězu. Pud sám ovšem žádnou záchranu nezaručuje – a někdy vyvolá paniku, v níž se všichni navzájem ušlapou.