Simpatico – divákům na dosah
Na představení spolku Kašpar si diváci zvykli chodit především do Divadla v Celetné. Po celá léta existence ovšem jeho principál Jakub Špalek vyhledává ještě nějaký další, komorní prostor, v němž natěsno, na dosah divákům nabízí emocionálně poutavé dramatické příběhy. Takový zážitek blízkosti má něco do sebe, a i když se do prostoru vejde jen pár desítek židlí, bývá tu plno.
Nejnověji se v Klubovně Kašpar v Jindřišské ulici představila hra amerického dramatika Sama Sheparda Simpatico, která měla světovou premiéru v roce 1994 v Joseph Papp Public Theater v New Yorku. O pět let později byla hra zfilmována. K nám se poprvé dostala v roce 2001 (Divadlo v Řeznické) a od poslední inscenace v Chebu uplynulo dvacet let (!).
Přesné vystižení ducha Shepardových příběhů
Sam Shepard (1943–2017) patřil mezi nejznámější a nejplodnější americké dramatiky (má na kontě padesátku her). Když odmyslíme jeho slávu coby filmového herce, který jako by vypadl z reklamy na Marlboro, jako dramatik době konvenoval patrně nejvíc tím, že zpracovával vztahové propletence téměř detektivním způsobem. Ani na konci příběhu divák nikdy nemá pocit, že přesně ví, o co tady jde/šlo. Nejinak je to v případě hry Simpatico, která působí zároveň starosvětsky i nadčasově. Témat, která nabízí, je spousta –
bratrství, krize identity, úpadek, podivná hnutí mysli a fatální pocit viny, který dokáže člověka poznamenat navždy. Pokud ovšem na mžik oka při představení nedáváte pozor, unikne vám i vysvětlení názvu a jeho symbolika. Simpatico je kůň, jako symbol spáchaného hříchu – podvodu, ale i vzpomínka na cosi krásného a nedosažitelného.
V komorním obsazení dominuje dvojice kamarádů z dětství – Carter a Vinnie, kteří před lety společně spáchali podvod (výměna koní při závodě), který, jak se domnívají, fatálně zničil jednoho člověka. Jak se zamotané klubko postupně rozvíjí, zjistíme, že vše je velmi rafinovaně zauzlované. Zatímco z Cartera se stal bohatý
muž, Vinnie žije úmyslně na okraji společnosti z jeho pravidelně dodávaných peněz. Jejich oběť Simms, rovněž placený Carterem, se na celou záležitost rozhodl zapomenout, neboť se mu s finančním příspěvkem Cartera podařilo zařídit si novou živnost a žije se mu celkem slušně. Vinnie, notorický lhář, se ovšem stále pokouší Cartera vydírat hrozbou o zveřejnění kompromitujících porno snímků Simmse. A zatímco se touhle intrikou baví, Carter se zvolna propadá až do úplného zoufalství. Typická situace – pokud nic nemáš, nemáš co ztratit. A Carter má – z hlediska diváka nesmyslný – pocit, že by ho tohle mohlo zničit. V celé záležitosti totiž figuruje jeho žena Rosie, bejvalka Vinnieho.
Světlý okamžik, krásu a tajemnost do celého případu vnáší Cecílie, osamělá mladá žena, jejímž největším snem je vidět někdy naživo derby.
Inscenace tohoto komorního příběhu, v němž fiktivně cestujeme po nejrůznějších částech Spojených států, aniž bychom opustili prostor 2 × 5 m, na němž kromě stolu a poličky není vůbec nic, tedy plně leží na dovednosti herců. Ti ukázkově budují napětí a nesou příběh dál. Jednotlivé střípky příběhů si předávají sem a tam jako štafetu, či spíše jako horký brambor. Ději dominuje Štěpán Coufal jako Carter, který se před očima diváků ze zdánlivě sebejistého, elegantního businessmana v obleku postupně mění v žalostnou trosku zmoženou alkoholem, ale především strachem. Jeho partner, někdejší kamarád a spolupachatel Vinnie Jana Jankovského si doslova libuje v pozici váguse. Jako by odčerpával z Cartera energii a před našima očima rozkvétal. Ten třetí, Simms Marka Pospíchala, působí na první pohled vyrovnaně, ale postupně vyhřezne na povrch, jak usilovně zavírá dveře před minulostí, která se mu sem tam připomíná.
Dvě ženy, Cecílie Elišky Bašusové a Rosie Iris Kristekové, jsou dvě tváře femme fatale. Obě v sobě nesou ambivalenci, tajemství, nedořečenost příběhů, jichž byly svědky či účastníky. Příběh samotný, v němž pod povrchem bublají emoce, skrytá či zjevná hysterie, se rozvíjí zvolna a chvílemi možná až příliš klikatě. Nicméně hereckému týmu se daří vtáhnout diváky, kteří jsou nadosah, do prostoru svého příběhu. Můžeme se tedy připadat jako voyeuři, sledující z bezprostřední blízkosti cosi, co nemůžeme ani ovlivnit, ani zcela pochopit. Ducha Shepardových příběhů tento pocit vystihuje přesně. A správně naladění diváci mohou po sestupu po strmých schodech do podzemní Klubovny vychutnat výjimečnou atmosféru příběhu, který proudí od minulosti k současnosti a zpět.
Sam Shepard: Simpatico
Překlad: Dana Hábová
Režie: Jakub Špalek
Scéna: Karel Čapek
Divadlo v Celetné, Spolek Kašpar – Klubovna, premiéra 7. 1.