Stát cenu za pumpy neutají

Podle Transparency International nelze označovat hodnotu nákupu 75 stanic Robin Oil státním Čeprem za obchodní tajemství

Současných 210 stanic EuroOil státního distributora paliv Čepro se rozrostlo o 75 pump Robin Oil podnikatele Jiřího Zoubka. Za podmínek a za cenu, již obě strany tají. Ukazuje se však, že argument zachování obchodního tajemství nemusí obstát.

Kupujícím a investorem je ministerstvem financí plně ovládaná akciovka, která vedle toho, že ze svého zisku přispívá do státního rozpočtu, využívá i státních dotací. Podle institucí, jež vyhodnocují transparentní chování státu, je tedy nepřijatelné cenu tajit. Zvlášť v situaci, kdy se zřejmě jedná o několikanásobně vyšší částku, než před časem odhadovali odborníci z petrolejářského oboru.

Deník E15 už na základě zdrojů blízkých této pumpařské transakci uvedl, že cena nejspíš dosáhla 4,5 miliardy korun. Pokud státní petrolejářská firma cenu nakonec sama nezveřejní, dostane se ven dřív nebo později i tak. Například v příštím roce z účetní uzávěrky, kterou firmy povinně za předchozí rok zveřejňují v obchodním rejstříku.

Pumpy nejsou žádná tajnost

Utajování ceny akvizice lze podle člena právního týmu Transparency International Kryštofa Doležala obhájit například v případě zajišťování bezpečnosti či obranyschopnosti státu. Obhajovat nákup veřejné sítě čerpacích stanic veřejným zájmem lze ale podle Doležala jen obtížně, a to zejména za současného stavu veřejných rozpočtů.

„Klíčový je aspekt strategického významu věci, o kterém lze v případě nákupu sítě čerpacích stanic státem vlastněnou akciovou společností důvodně pochybovat,“uvedl Doležal.

Čepro se odvolává na obchodní tajemství. Na koordinaci akvizice si najalo poradenskou společnost KPMG, jež nezveřejnění ceny, dohodnuté dle informací LN na základě požadavku prodávajícího podnikatele Zoubka, označila za možné.

Čepro transakci považuje za konkurenčně významnou skutečnost, která bezprostředně souvisí s jednou z klíčových podnikatelských aktivit firmy – provozováníM čerpacích stanic. „Domníváme se, že v tomto kontextu kupní cena nepochybně naplňuje znaky obchodního tajemství. Z tohoto důvodu se společnost Čepro ke kupní ceně i nadále nevyjadřuje a po dohodě s prodávajícím činí veškeré kroky k jejímu utajení,“řekl mluvčí Čepra Marek Roll. S podobnou argumentací odmítl sdělit nákupní cenu i akcionář společnosti, ministerstvo financí.

Pokud se Čepro odvolává na obchodní tajemství, činí tak podle Doležala nesprávným způsobem. „Je totiž jeho úkolem, aby posoudilo, zda-li se o obchodní tajemství jedná, přičemž pouhá dohoda kupujícího s prodávajícím o utajení kupní ceny za obchodní tajemství v kontextu práva na informace označena být nemůže. To už ostatně konstatovaly i správní soudy v případě dřívějších sporů o poskytování informací ze strany společnosti Čepro,“vysvětluje člen právního týmu Transparency International.

Podle Michala Bláhy, provozovatele registru smluv na webu Hlídač státu, je irelevantní, že obě strany transakce označily cenu za obchodní tajemství. „Takové ujednání platí mezi soukromými firmami, ale u státu platí zákon.

Zveřejnění ceny je důležité z principu transparentnosti, aby bylo naprosto zřejmé, že k obchodu došlo za cenu, která odpovídá, a že tam nedošlo k žádným machinacím nebo nekalým skutkům. Jde o veřejné peníze, i když si je Čepro vydělalo samo,“uvedl Bláha.

Do hlasité kritiky tajností kolem ceny za státní nákup skoro 80 pump se už mezitím pustila i řada ekonomů a politiků. A poprask, jenž kolem toho vznikl, zřejmě ministerstvo, Čepro ani podnikatel Zoubek neočekávali. Nejedná se sice přímo o výdaj státu, Čepro akvizici hradí ze svého, ale vyplácí ze svého zisku státu štědré dividendy (za posledních deset let osm miliard korun). A výdaje za nákup pump budou mít vliv na snížení toho příspěvku firmy do státního rozpočtu.

Že by špatná komunikace?

„Bezpečně víme, že na nákupu stanic Robin Oil vydělal pan Zoubek. Zda přitom neprodělal kalhoty český stát, to bezpečně nevíme, tomu můžeme jen věřit. A moc nám to nejde,“reagoval na sociální síti X někdejší ministr financí Miroslav Kalousek.

Nad prezentací celého obchodu krčí rameny i odborníci, kteří na podobné transakce dohlížejí a smluvní strany si je k tomu najímají. „Může se samozřejmě stát, že někdo něco přeplatil, nevím. Ale je brzo už teď to zpochybňovat. Problém je ale ta nekomunikace. Stát má vždycky včas říct, proč něco kupuje, že to má i třeba jiné důvody, že cena je přiměřená, že měli takový a takový posudek,“vyjádřil se pro LN zástupce jedné z poradenských firem, jenž si s ohledem na konkurenční společnost, která tyto služby poskytuje Čepru, přál zůstat v anonymitě.