Mezi pokořiteli Alsteruferu
Dne 27. prosince 1943 byl zařazen jako první telegrafista v letounu H/311, který byl vyslán s rozkazem útočit na nepřátelskou obchodní loď, pokoušející se proraziti spojeneckou blokádu. Útok byl úspěšně proveden. Četař aspirant Ludikar splnil za podmínek nebezpečných a obtížných a za palby kulometů nepřátelské lodi svoje povinnosti s naprostou přesností. Svou přesnou prací a neohrožeností přispěl vydatnou měrou k provedení úkolu celé posádky a k úspěchu akce celkové.“
KALENDÁŘ HRDINŮ
Tak zněla citace k udělení Československého válečného kříže 1939 pro teprve třiadvacetiletého příslušníka 311. československé bombardovací perutě britského Královského letectva Marcela Ludikara, od jehož narození v uplynulých dnech uběhlo 104 let. Ten se na konci roku 1943 v osádce Oldřicha Doležala podílel na potopení německého plavidla Alsterufer, převážejícího několik stovek tun vážící náklad wolframu, cínu a kaučuku, surovin důležitých pro říšské zbrojovky. Tento čin představoval jeden z největších úspěchů československých odbojářů za druhé světové války.
Marcel Ludikar se narodil 28. ledna 1920 v Paříži, kde jeho rodiče dlouhodobě pobývali. Otec se živil jako obchodník a během Velké války finančně vypomáhal československé zahraniční akci. Nelze se tedy divit, že se jeho syn o více než 20 let později nesmířil s nacistickou okupací a rozhodl se proti ní aktivně bojovat.
Definitivním podnětem se mu v roce 1939 stalo osobní svědectví o útlaku židovských obyvatel v Praze, kde prožil celé mládí. Ve skupině studentů vycestoval v červenci téhož roku do Bulharska, odtud chtěl pokračovat do Polska, ale vypuknutí války tuto možnost překazilo. Proto odjel ze Sofie do Bělehradu, poté do Bejrútu a dále do Libanonu, odkud odplul do rodné Francie. Tam byl odveden do československé branné moci, ale kvůli rychlému postupu německé armády v květnu a červnu 1940 do frontových bojů nezasáhl. S částmi československých útvarů byl evakuován do Velké
Británie. Tam v rámci Československé smíšené brigády absolvoval na začátku roku 1941 jako jeden z prvních školu pro důstojníky v záloze. V září byl přemístěn do řad Royal Air Force a prošel výcvikem pro radiotelegrafisty a střelce. První operační let u 311. čs. bombardovací perutě podnikl 4. ledna 1943 ještě na stroji Wellington. U jednotky setrval, až na časově krátké úseky ve zdokonalovacích kurzech, do května 1945 a vykonal více než 40 bojových operací.
Po skončení války zůstal u letectva a působil v nižších velitelských funkcích. Tři dny před únorovým převratem v roce 1948 na vlastní kůži okusil, jak bude později vypadat život protikomunisticky smýšlejících osob v zemi.
Během tuhého výslechu příslušníky Obranného zpravodajství mu Bedřich Reicin řekl: „Pro takové chlapy, jako jsi ty, máme šibenice.“Dlouho se proto nerozmýšlel a začátkem března přejel na lyžích hranici do Bavorska. Z Německa odjel do Velké Británie, kde znovu vstoupil do RAF, kde sloužil až do roku 1975. Aktivně působil ve spolcích sdružujících válečné veterány, zvláště v Československé obci legionářské. Po roce 1989 byl postupně povýšen do hodnosti generálmajora a prezident Václav Havel mu udělil medaili Za hrdinství. Zemřel 31. října 2003 ve Velké Británii.