Rezignovat? Odvolat? Zrušit!
Není zbytí, ale události se valí tak naléhavě, že mě nutí obrátit se tentokrát přímo k jejich aktérům, což tímto činím. Prvním z nich je jistý Cermat, který vznikl přesně před čtvrtstoletím za účelem reformování maturit. Od té doby se ovšem plete studentům i jejich rodičům do cesty, kde to jde, od přijímacích zkoušek až k maturitě. Když říkám plete, tak to je eufemismus. Cermat rok co rok nastavuje uživatelům školského systému nohu, aby, pokud možno, spadli na hubu. Nevím už, kdy jsem o něm psal poprvé, ale když se ohlížím jen v rámci Posledního slova, je to každoroční a výživné jarní téma.
V květnu 2021 jsem se v textu „Cermatův trychtýř“věnovat souboru jeho testů, které prosluly svou formálností, nesmyslností a sem tam chybou. V květnu 2022 se text jmenoval „Cermatová sezona“a pojednával nejen o další porci otázek, na které se kromě lidí z Cermatu studentů už nikdy v životě nikdo nezeptá, protože k tomu nebude sebemenší důvod, a zas o těch chybách, taky o vyhazování peněz, pročež byla vyhozena i ředitelka. Titulek v květnu 2023 se ptal „Pro koho je ta zem?“a kromě Cermatu a setrvalé situace, kdy správné odpovědi na jeho záludné otázky zůstávají nadále středobodem zdejšího vzdělání, se věnoval tomu, že našim politikům někdo zatajil patnáct let starý baby boom, takže chyběly školy. Možnost, že by o tom věděli, avšak předpokládali pruský nárůst dětské úmrtnosti, jsem si nepřipustil.
Jenže letos si Cermat pospíšil, nečekal až na květen a přitvrdil už před Hromnicemi. S pompou ohlašovaný digitální přihlašovací systém DiPSy na střední školy neprošel vlastními testy fungování jen pár hodin před slibovaným spuštěním! Protože zákon naštěstí nezakázal podat přihlášku po staru a na papíře, dovedu si jen stěží představit uchazeče o studium, který svěří svou přihlášku sebelépe záplatovanému DiPSu – papír je jistota.
Předseda sněmovního školského výboru nevolá po rezignaci ministra školství a ten zas nehodlá odvolat ředitele Cermatu. Ani já to nepovažuju za řešení. Milá vládo, nejlepší by bylo v rámci oslav čtvrtstoletí existence Cermat prostě zrušit! Už teď se jím dají strašit malé děti stejně dobře jako třeba Trautenbergem.
To druhé, oč mi jde, jsou poněkud nešťastné besídky ministra Rakušana „bez cenzury“. Když jsem sledoval debatu o jeho cenotvorném uřeknutí (nebo vychloubání?), vzpomněl jsem si na kartičky, které nechal vytisknout, myslím, první šéfredaktor obnovených Lidovek Jiří Ruml snad hned v prosinci 1989 a posílali jsme je místo PF. Byla na nich kresba Vladimíra Jiránka – dva jeho chlápci se loučí a pod tím text „Sbohem, autocenzuro. Někdy mi budeš chybět“. Autocenzura je doslova sebekontrola. Myslím, že něco takového panu ministrovi občas chybí.
Nevím, pane ministře, jestli Poslední slovo čtete, ale pár těch kartiček mám ještě doma, takže vám jednu můžu poslat, abyste si ji dal někam, kde na ni uvidíte.