El loco proti koloběhu dějin
Pro nikoho už neplač, Argentino, já mám řešení, říká nový prezident této jihoamerické země. Podaří se mu liberální šok?
ekonom přezdívaný El Loco, Blázen. Plány, jak zkrotit ohromnou inflaci, má velké: zrušení argentinského pesa a zavedení dolaru, deregulaci cen, rušení ministerstev. Může uspět? Zatím se zdá, že ano.
Znašich končin dobře víme, jak ekonomiku dokáže zpustošit marxistické centrální plánování. Dějiny Argentiny však ukazují ještě jinou, nemarxistickou cestu k chudobě. Zahrnuje rozvrat veřejných financí, zběsile špatnou měnovou politiku plus šílené množství ekonomicky nesmyslných regulací. Toto vše dnes hrozí do jisté míry i bohatým zemím prvního světa. Především třetí bod, státní regulační orgie, se v posledních letech stávají potenciální hrozbou pro vyspělý Západ.
A argentinský prezident Javier Milei před tím se zkušenostmi ze své země varuje. Třeba na Světovém ekonomickém fóru v Davosu prohlásil: „Přišel jsem vám říci, že západní svět je v nebezpečí.
Je ohrožen, protože ti, kteří mají hájit hodnoty Západu, jsou ovládáni vizí světa, která neodvratně vede k socialismu a tím k chudobě.“
Milei nekritizuje Západ proto, že by byl jeho nepřítelem, jak se u jihoamerických vůdců občas stává. Jeho kritika je motivována přesně opačným důvodem. O Putinovi se vyjádřil jako o autokratovi a stáhl argentinskou přihlášku k členství v uskupení BRICS, protože nechce vidět svou zemi ve společnosti Ruska, Číny nebo Íránu. Je tato kritika oprávněná, anebo liberál Milei vidí socialistu za každým rohem?
Klíčové je maso. To hovězí
Analýza úspěchů a neúspěchů Argentiny nemůže začít jinak než tím, co je pro ekonomiku (a vlastně i pro kulturu) této země nejdůležitější: hovězím. Je to tak, ekonomika této země se kdysi přiblížila světové špičce právě díky masu. Grilování je nejdůležitější národní zábavou, přímo společenským obřadem. A ceny masa jsou pro široké vrstvy primárním ukazatelem inflace; oficiální index spotřebitelských cen je brán jako doplňkový a ne vždy důvěryhodný indikátor.
Úředně oznámená inflace za prosinec 2023 (25,5 procenta meziměsíčně, 211,4 procenta meziročně) vypadá jako velké číslo. Nicméně Institut pro propagaci argentinského hovězího masa (Instituto Argentino de Promoción de la Carne Vacuna Argentina neboli IPCVA) zaznamenal v prosinci 2023 v řeznictvích a supermarketech ve městě Buenos Aires a v provinciích průměrný nárůst dokonce o 40,9 procenta oproti listopadovým hodnotám a 307,3 procenta za celý loňský rok. Hlavní nárůst vykázaly steak z roštěné (51 procent), asado (45 procent) a matambre (43 procent). Speciální postavení v tomto žebříčku má asado: je to vykostěné žebírkové maso, asi nejrozšířenější lidová pochoutka. Právě grilování asada je součástí argentinské národní kultury. Jeho cena se v prosinci 2023 pohybovala v rozmezí 8000 až 10 000 pesos za kilogram (zhruba 220 až 280 Kč). Ale pozor, nyní přijde překvapení: během ledna 2024 asado pokleslo na 6600 (tedy 180 Kč), a podle některých zdrojů dokonce až na 5500 pesos za kilogram (150 Kč).
Co vězí za touto významnou a národem vítanou změnou? Ano, je za ní radikální změna hospodářské politiky, již zavedl nový prezident Javier Milei. Než ale začneme analyzovat Mileiovu politiku, je nutné si povědět něco o historii této výjimečné latinskoamerické země a o jejích ekonomických experimentech z doby nedávné i starší.
Ekonomická historie Argentiny od roku 1890 je totiž fascinujícím příběhem plným vzestupů a pádů.
Malý exkurz do argentinských dějin
Musíme ale začít od začátku. Ještě před sto lety byla Argentina jednou z nejbohatších zemí světa. Jejímu rychlému hospodářskému růstu pomohla institucionální modernizace po vyhlášení ústavy v roce 1853, kdy se země stala liberálním kapitalistickým státem otevřeným podnikání a zaručujícím stabilitu.
Toto období bylo charakterizováno masivním přílivem imigrantů, především z Evropy, a rozvojem zemědělství, zejména exportu hovězího masa a obilí. Argentinská ekonomika rostla raketovým tempem, a to díky bohatým přírodním zdrojům, zahraničním investicím a rozvoji železnice. V roce 1930 byla tato země v přepočtu na hlavu o 40 procent bohatší než tehdejší Československo! Jak se tedy stalo, že v roce 2018 bylo Česko i Slovensko v průměru o 60 procent bohatší než Argentina?
Navzdory tomuto slibnému začátku totiž Argentina zaznamenala pokles z úrovně švýcarské ekonomiky na současný status země se středními příjmy. Tento pokles se často připisuje zhoršení institucionálního rámce země, který místo k trvalému růstu stát směroval ke stagnaci. Hospodářská
politika zvýhodňující dominantní zájmové skupiny měla velmi neblahé důsledky, to byl ale jen začátek. K ní se přidaly vnější vlivy, jako byly obě světové války a velká hospodářská krize, jež podstatně narušily argentinský export a zahraniční investice. A aby toho nebylo málo, Argentině nepomohly ani vnitřní politické změny. Po nástupu Juana Peróna přišla sociálně orientovaná politika, jež měla zásadní dopad na ekonomiku země.
V období vlády Juana Peróna – počínaje rokem 1946 – totiž došlo k zásadnímu rozšíření státního vlivu v ekonomice. Perónův režim byl charakteristický silnou centrální vládou, která tvrdila, že zájmy celku nadřazuje nad zájmy jednotlivce. Byl to zkrátka takový mix nacionalismu a populismu s prvky převzatými z italského korporativismu. Perónismus měl za cíl sociální zabezpečení a snažil se také zajistit Argentině dominantní postavení v Jižní Americe.
Perónova ideologie přinesla zvýšení státních výdajů, zavedení sociálních programů a důraz na industrializaci, ochranu práv odborů, zaručenou minimální mzdu a zachování státního vlastnictví podniků veřejných služeb, v mezinárodních otázkách se perónismus stavěl proti Británii a USA. Ačkoli tato opatření krátkodobě skutečně zvýšila životní úroveň nižších a středních tříd – a vedla k velké oblibě Peróna a jeho ženy Evy, přezdívané láskyplně Evita, tedy Evička –, dlouhodobě byla neudržitelná a vedla k rozpočtovým problémům a k inflaci.
Grilování je nejdůležitější národní zábavou, obřadem. A ceny masa jsou pro široké vrstvy primárním ukazatelem inflace; oficiální index je brán jen jako doplňkový.