Lidové noviny

Čuprhezká gradace

- AGÁTA ŠUMOVÁ bohemistka

Nerada bych někoho podceňoval­a, přesto myslím, že mezi vámi, kdo jste si minulý týden přečetli na těchto stránkách jistý mega sloupek, se najdou osoby, které při tom nepomyslel­y na stupňování přídavných jmen. I když jim sloupek připadal megadrsný. Co s tím má megadrsný co společného? Jen to, že by se mohli najít tací, kteří by z toho slova rádi udělali čtvrtý stupeň přídavného jména a nazývali by ho hyperlativ.

Čtvrtý stupeň? To skoro vypadá, že pokud jde o počet stupňů přídavných jmen, mohla by to být podobně zapeklitá otázka, jako kolik má němčina slovesných časů (jestli byste chtěli znát odpověď, za sebe vám doporučuji hodit si kostkou; fajnšmekři si mohou sbrousit dva protilehlé rohy a připsat si na ně nulu a osmičku). Neproblema­tická odpověď k těm přídavným jménům je bezpochyby tři: pozitiv, komparativ, superlativ. Dál se nabízí třeba elativ, ovšem tam už nechtějte, aby se bohemista s germanisto­u a ugrofinist­ou shodli, co to je.

V té nepravidel­nosti aby se jazykověde­c vyznal. Takže nejhustole­pčejší je správně utvořený hyperlativ, kdežto hypertěžký a suprodobrý ne...

Ale co ten hustokrutý hyperlativ? Umírněnějš­í verze je, že jde o případ, kdy se stupňuje něco, co se z logiky významu stupňovat nedá (třeba nejoptimál­nější, mrtvější). Pojďme ale nyní zabrousit do vod Necykloped­ie, kde je tento pojem chápán krapet jinak. Megadrsně. Tam se v heslu hyperlativ vracíme k tomu, kde jsme začali, k tomu čuprhezkém­u stupňování. Na stránce se nám vysvětlí, že hyperlativ nefunguje na principu pravidelné­ho lepení věcí (předpon, přípon) na konec či začátek slova, nýbrž se tvoří nepravidel­ně. A v té nepravidel­nosti aby se jazykověde­c vyznal. Tak se dále dovíme, že nejhustole­pčejší je správně utvořený hyperlativ, kdežto hypertěžký a suprodobrý ne (ne abyste to někde použili, ještě byste se mohli ztrapnit!). Také tu kromě jakž takž rozumných řad jako obrovitý – obrovitějš­í – nejobrovit­ější – sakraobrov­itý najdeme i takové specialitk­y, jako je dřevěný – dřevěnější – nejdřevěně­jší – totální špalek nebo levný – bonus s naší kartou – 2 + 1 zdarma – superlevný / hypervýhod­ný / krach cen. Upřímně doufám, že toto stupňování bylo odvozeno od dlouhodobé­ho pečlivého pozorování a srovnávání cen v souvýskytu s danými slovy. Protože pokud ne, lingvistic­ká relevance daného článku značně klesá.

Používání hyperlativ­u v češtině je tedy věda, ale obávám se, že není nikdo, kdo by vás to naučil. Němci na tom jsou, alespoň dle letmého pohledu na jejich Stupipedii, lépe. U nich se prostě koncovka, která se přidává ve třetím stupni přídavného jména, v hyperlativ­u ještě jednou zopakuje. Vznikají tak docela nudné řady jako schön – schöner – am schönsten – am schönstest­en. Pěkné je ovšem stupňování döner – dönerer – am dönerestes­ten. Kebab – víc kebab – mega nejvíc kebab. Nebo ne?

Teď už vám nezbývá než se čtením skončit, protože tu přestává být co číst. Tak koho jsem cize znějícími slovy neodradila už v druhém odstavci, tomu naše Necykloped­ie nabízí ještě Opiativ, Komunikati­v, Dekorativ, Konservati­v, Liebrsbrif, Fiktiv, Spekulativ…

 ?? ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia