Ohrožený život
Už dříve jsem se tu zmínil, že podle mnoha kritérií je dno oceánů Země méně známé než povrch Marsu, nehledě na povrch Měsíce. Jaksi automaticky se předpokládá, že nehostinné, dokonale temné hlubiny jsou snad s výjimkou mikrobů bez života a nic nám nebrání dívat se na ně jako na technicky náročný, ale jinak otevřený zdroj surovin.
Největším dosud rozpoznaným nerostným bohatstvím oceánského dna jsou zpravidla několik centimetrů až decimetrů velké hlízky, kterým se obecně říká manganové konkrece. Kromě manganu ale obsahují také železo, nikl, měď a kobalt. Zdá se, že jejich dnešní hojnost v oceánech je v geologickém časovém měřítku spíše jednorázovou událostí: v horninách na mnoha místech světa a nejrůznějšího stáří nacházíme podobné útvary, ale mohou být třeba vápencové, železité, křemité nebo fosforové.
V uplynulých týdnech se však na geologických webech objevily překvapivé zprávy: konkrece mají své živočišné obyvatele. Našla je bioložka Diaz-Recio Lorenzová z Univerzity v Utrechtu v rozsáhlé oblasti Tichého oceánu, v hloubce čtyři až pět tisíc metrů. Zjistila, že v konkrecích se obvykle vyskytuje deset až patnáct, ale někdy i více než dvě stě hlístic, klanonožců a dalších, nám suchozemcům pramálo známých živočichů. I když jsou si navenek velmi podobní, z různých částí širého oceánského dna pocházejí populace s tak odlišným genetickým záznamem, že je nutné je pokládat za samostatné druhy – druhy zatím vědě neznámé, tedy nepojmenované.
Každý druh živočicha nebo rostliny je jistě hodnotou. Lze ale srovnat potenciální vyhubení několika druhů hlístic třeba s vyhubením velryb?
A máme problém. Snad i řadu problémů. Tvrzení biologů je jasné: „Tento výzkum ukazuje, že bychom měli být extrémně opatrní, než povolíme komerční hlubokomořskou těžbu minerálů. Námi objevené jedinečné druhy nesou vysoké riziko vyhynutí.“
Samozřejmě souhlasím s tím, že každý druh živočicha nebo rostliny (o bakteriích bych cudně pomlčel, ale mnohé z nich nutně potřebujeme) je hodnotou. Lze ale srovnat potenciální vyhubení několika druhů hlístic třeba s hubením velryb? Vždyť při jakémkoli větším zásahu do celistvosti krajiny se ocitají četné dávno známé druhy v podmínkách, které nemůžou dlouhodobě přežít. Kolik druhů hmyzu je takzvaně nezvěstných? Ani to přesně nevíme, protože ad absurdum dotažené úmluvy o ochraně přírody v podstatě zakázaly základní průzkum. Pokud jde o savce, podle některých studií jsou více než 90 % z nich domácí zvířata a sami lidé. Tomu se mi mimochodem nechce věřit – kdo a jak počítal potkany, myši a gigantické netopýří kolonie? Uvěřitelnější je číslo získané pro ptáky. Ti jsou, navzdory obrovským hnízdištím na skalnatých březích moří, z 70 % v halách pěstovaná drůbež, hlavně kuřata. Za mého mládí bylo nadívané kuře nedělním obědem – dnes je to nejlevnější maso. O něco příznivější čísla vycházejí pro rostliny – tam se obvykle počítá hmotnost biomasy včetně dřeva na straně přírody a srovnává se s úrodou na polích.
Nemohu si pomoci, úbytku hlístic v manganových konkrecích se nijak zvlášť neobávám.