Procházka po Plečnikově Lublani
Slavný architekt pracoval také jako urbanista a výrazně zasáhl do struktury slovinské metropole
A jsme opět v Lublani! V předposledním díle našeho miniseriálu po stopách architekta Jožeho Plečnika ve slovinském hlavním městě se podíváme na jeho urbanistické plány s touto metropolí.
Dnešní, v pořadí už sedmý text věnovaný moderní architektuře slovinské Lublaně a také pátý, který je zasvěcený tamnímu architektovi Jožemu Plečnikovi (1872–1957), pojmu poněkud netradičně formou vycházky po městě. Pro slovinského architekta byly totiž významné nejen projekty budov, ale také urbanistické studie, úpravy parků a náměstí i kompozice jednotlivých objektů v rámci města, jak uvidíme. Ostatně, tím jen navázal na učení svého profesora z vídeňské umělecké akademie Otto Wagnera, podobně jako jeho spolužák
Jan Kotěra, který se třeba po léta věnoval urbanismu univerzitního kampusu v Praze.
Naši dnešní procházku zahájíme v prostoru Kongresového náměstí (Kongresni trg) nedaleko od historického centra Lublaně. Tento prostor slovinský architekt „přeřešil“, když nechal vykácet staré stromy a nahradil je platany, rozesazenými v pravidelném rastru. Mezi nimi najdeme drobné objekty, jako jsou kašny nebo památníky. Plečnik rovněž upravil nástupní partii u hlavní dominanty náměstí, jímž je kostel Nejsvětější Trojice.
Napoleon v Lublani
Na jižní straně náměstí u budovy lublaňské univerzity pak ústí nenápadná Vegova ulice. Tu z jedné strany lemuje alej s podobiznami významných osobností na hranolových sloupech. Pro nás je zajímavé, že mezi nimi najdeme také portrét zakladatele lublaňské konzervatoře, jímž nebyl nikdo jiný než český hudební skladatel Anton Foerster (strýc Josefa Bohuslava Foerstera).
Na konci této ulice pak stojí jedna z nejvýznamnějších Plečnikových staveb ve městě: Univerzitní knihovna, vybudovaná v letech 1935–1941. Monumentální objekt na čtvercovém půdorysu s vnitřním dvorem má průčelí z kamenných a cihelných partií, jež jsou komponované v pásech tak, jako by byla fasáda utkána z látky. Některé kameny pocházejí z antických vykopávek z éry, kdy zde stával římský tábor Emona. Zajímavý je také tvar oken knihovny, výrazná korunní římsa nebo mohutný sloup s kovovou jónskou hlavicí v ose velkého okna do knihovního sálu.
Vstoupíme-li dovnitř, ocitneme se na monumentálním schodišti se sloupy z tmavého kamene. Prostor působí přísně a tone v přítmí. Proto působí kontrastně velký knihovní sál s bílou omítkou, zaplavený denním světlem.
Je ale čas pokračovat. Jdeme-li Vegovou ulicí dál, brzy dorazíme na malé náměstí Francouzské revoluce, jemuž dominuje vysoký kamenný sloup s pozlacenou podobiznou Napoleona Bonaparta. Na špici sloupu je starý znak Slovinska: půlměsíc s trojicí hvězd. Napoleonův památník ve Slovinsku nikoho nepřekvapí, je zde považován za osvoboditele. Za budovou knihovny je také kamenný baldachýn s pomníkem básníka Simona Gregorčiče, na jižní straně se pak rozkládá areál někdejšího křižovnického kláštera Križanke z 18. století, který dnes patří studentům. Plečnik upravil i klášterní nádvoří, kde je dnes příjemný prostor pro různé aktivity s ochozem, a také vstup do populární studentské restaurace. Úpravy patří k posledním architektovým návrhům, pocházejí až z 50. let 20. století.
Jako v Praze
Projdeme-li klášterním areálem, dostaneme se na příčnou Zoisovu ulici. Tady Plečnik svým charakteristickým způsobem akcentoval místo, kde se osa trasy láme v pravém úhlu směrem na východ – umístil sem pyramidu velmi podobnou té, kterou známe ze zahrady Na Valech Pražského hradu. Jen materiál je jiný – místo opuky vápenec. Na protější straně ulice pak Plečnik vytvořil portikus na budově lublaňské fakulty architektury, kde působil. Pokračujeme-li dál po starém mostě, vedoucím přes řeku Lublaňku, vstoupíme na malé náměstí před barokním kostelem sv. Jakuba. Uprostřed navrhl slovinský architekt mohutný sloup, na němž je umístěna socha Panny Marie. A tady naše putování končí.
Přesuneme se ale nyní na opačný konec městského centra, abychom si mohli prohlédnout ještě jednu významnou Plečnikovu stavbu. Tou je budova pojišťovny Vzajemna z roku 1928, která se nachází na nároží třídy Trg Osvobodilne fronte a Miklošičevovy ulice naproti areálu lublaňského nádraží. Nad parterem obloženým kamennými deskami je cihelná partie s mohutnými sloupy, zakončená výraznou korunní římsou se sochařskou dekorací Ivana Pengova ve stylu staveb Otto Wagnera anebo rané Plečnikovy budovy Zacherlova paláce ve Vídni. Sloupy se směrem vzhůru mírně rozšiřují, takže se při pohledu z horizontu chodce nesbíhají. I zde najdeme paralely s Plečnikovými pražskými realizacemi, jsou to např. dřevěné balustrády na schodišti, které upomínají na obdobný motiv na Vázovém schodišti Pražského hradu.
A příště se podíváme do Lublaně naposledy. Naše putování za Plečnikem zakončíme ve hřbitovním areálu v Žale.
Plečnik akcentoval místo, kde se osa trasy láme v pravém úhlu směrem na východ – umístil sem pyramidu velmi podobnou té, kterou známe ze zahrady Pražského hradu