Dva kroky od cesty do propasti
Válka s Íránem by zasáhla celý svět
Velkou válku na Blízkém východě si žádný důležitý hráč nepřeje. Tím méně USA a Írán, mezi kterými hrozí vypuknout. Konflikt by měl totiž negativní důsledky pro všechny. Jenže to, že si válku nikdo nepřeje, ještě neznamená, že nebude. Obě strany jsou směrem k válce taženy politickou logikou i silami, které zcela nekontrolují.
Washington se snaží vyhnout konfliktu, co to jde. Americké síly na Blízkém východě se staly od minulého října cílem více než 160 útoků či pokusů o útok, většinou od skupin spojených s Íránem. Američané na to přitom donedávna většinou nijak tvrdě nereagovali. Odvetné útoky na Irák a Jemen nebyly příliš masivní. Washington se totiž snažil nezasáhnout íránské instruktory a nerozpoutat válku s Íránem. Ostatně z Teheránu se opakovaně ozývá, že si nepřeje velkou válku na Blízkém východě. Přesto nedávno přituhlo.
Na konci ledna dron jedné z proíránských skupin z Iráku zabil tři americké vojáky na základně v Jordánsku a několik desítek jich zranil. Na to už musel americký prezident Joe Biden reagovat a v pátek zahájil rozsáhlé údery na proíránské skupiny v Sýrii, v Jemenu a v Iráku. Američané si přitom s odvetou dali na čas, aby Íránci mohli stáhnout své instruktory a neútočili na íránské území.
Má to svoji logiku. Útok v Jordánsku patrně také nebyl plánován v Teheránu a nejspíš ani sami útočníci nepočítali s takovým úspěchem a tím méně s vyvoláním americké odvety. Ukazuje to ale také, že Teherán nekontroluje své spojence a situace na Blízkém východě je výbušnější, než se zdá.
Mimo jiné proto, že část proíránských skupin má zájem zatáhnout Spojené státy americké do války a doufají, že se pak americké jednotky stáhnou z některých zemí. Minimálně z Iráku. Přitom tyto, zejména irácké skupiny sice využívají podpory Teheránu, ale nemají s ním shodné zájmy.
Jenže pokud by tyto skupiny znovu zaútočily na Američany a zůstal by za nimi velký počet obětí, prezident Biden bude muset reagovat tvrději než nyní. Zejména pokud půjde o útok zbraněmi, drony či raketami dodanými z Íránu. V takové situaci zesílí hlasy opozičních republikánů, že je třeba mířit přímo na Teherán, a mohou to požadovat i další američtí spojenci. Navíc pokud dojde i „jen“ke krvavému útoku na íránské spojence a zemřou přitom íránští technici či instruktoři, nebudou ani Íránci moci jen tak přihlížet. Ztratili by v regionu důvěryhodnost a vliv. V určitém okamžiku by mohli být nuceni svým spojencům otevřeně pomoci proti Američanům. Pak už Joe Biden prostě bude nucen zaútočit přímo na Írán či alespoň na jeho pobřežní zařízení nebo loďstvo.
Cesta k válce je otevřena. Dělí nás od ní jeden či dva větší útoky na americké cíle, případně jedna špatně mířená americká raketa, která zabije pár íránských revolučních gardistů pomáhajících protiamerickým ozbrojencům. Následná válka by ochromila dopravu ropy z Blízkého východu i přepravu zboží Suezským průplavem, zpomalila globální ekonomiku a možná by přišly i atentáty provedené členy proíránských milicí či íránských tajných služeb na Západě. Doufejme, že Írán své spojence zkrotí, Američané budou mířit dobře a k tomu černému scénáři nakonec nedojde.
Část proíránských skupin má zájem zatáhnout USA do války a doufají, že se pak americké jednotky stáhnou minimálně z Iráku. Přitom tyto, zejména irácké skupiny sice využívají podpory Teheránu, ale nemají s ním shodné zájmy.