Německo na barikádách
Blouznění extrémní pravice o deportacích osob cizineckého původu mobilizovalo znavený střed politického spektra v zemi
Pro Eliase Steinhilpera, který se v rámci Německého centra pro výzkum integrace a migrace zabývá zkoumáním příčin vzniku protestních hnutí, nepředstavovaly demonstrace, jež minulý týden otřásly celou zemí, žádné velké překvapení. Jak řekl v rozhovoru pro list Die Zeit, představovaly návrhy extrémní pravice na masové vyhošťování cizinců pro mnohé Němce „morální šok“. Tyto „intenzivní emocionální podněty“podle něj přiměly lidi vyjít protestovat do ulic.
Bylo jeho kolegům z výzkumné platformy Correctiv hned zřejmé, že tyto návrhy vyvolají emocionální šok, o němž se v rozhovoru zmiňuje? Desátého ledna zveřejnila Correctiv zprávu o setkání politiků Alternativy pro Německo (AfD) za účasti pravicových extremistů a příslušníků ultrakonzervativní Unie hodnot, konaném v Postupimi.
Prominentní rakouský pravicový radikál na schůzce předložil cosi, co by se dalo nazvat „generálním plánem“na vyhnání a deportaci milionů lidí z přistěhovaleckých kruhů, mezi nimi i těch, kteří již mají německé občanství, jsou však extremisty označováni za „nedostatečně asimilované“.
Úplně nová tato myšlenka, po pravdě řečeno, není. Podobné návrhy kolují mezi radikály již delší dobu pod zdánlivě nevinným označením „remigrace“, což je asi stejný eufemismus jako nacisty propagovaný výraz „zvláštní nakládání“(„Sonderbehandlung“), používaný pro vraždy a zplynování Židů. Jak to již před několika roky formuloval vůdce extrémně pravicového křídla AfD Björn Höcke, „bez politiky náležitě vyvážené krutosti se nelze obejít“.
Riskantní opatření
Zpráva, kterou sestavila platforma Correctiv, měla však nečekaný dopad. Na první demonstrace, jež byly hned nato svolány levicovými a liberálními iniciativami a Zelenými, přišlo mnohem více lidí, než jejich pořadatelé očekávali. V Mnichově a Hamburku to byly desetitisíce osob, přišlo dokonce tolik lidí, že protestní akce musely být z bezpečnostních důvodů přerušeny.
Zemi následně zachvátila vlna demonstrací s více než milionovou účastí. A jejich konec je v nedohlednu. Od Aachenu po Zeitz vyšli do ulic muži
i ženy ze všech společenských vrstev zastávající různé politické názory, mladí i staří, dokonce i takoví, kteří se protestních akcí už dlouho neúčastnili nebo na nějaké demonstraci byli poprvé. Všechny spojoval morální šok, zděšení z toho, co se dozvěděli, pocit, že demokracie se ocitne v bezprostředním ohrožení, pokud do ulic nevyjdou.
A nejpozoruhodnější je, že do ulic vyšli protestovat proti AfD a jejím pravicově extremistickým strukturám také lidé v malých a středně velkých městech na východě Německa, od Prenzlau po Freiberg. Právě tam, kde se tato strana po dlouhou řadu let snaží veřejnost zastrašovat a vyvolávat dojem, že zde ulice patří jen jí a ona reprezentuje většinu zdejší populace, tam, kde každý zná každého a vystoupení na veřejnosti nejsou bez rizika. Právě tam si dnes znovu lidé troufají zaujmout politické stanovisko a bránit demokracii, kterou se druzí snaží hanět a znevažovat.
Spolkovou vládu, zastoupenou osobou kancléře Olafa Scholze, nenapadalo zpočátku nic jiného než se obrátit s výzvami na justici a Úřad na ochranu ústavy. Znovu, a tentokrát veřejně a nahlas, se uvažuje, jak se AfD dostat na kobylku s použitím prostředků právního státu. Návrh na zákaz činnosti strany podaný u Spolkového soudu na ochranu ústavy je odborníky pokládán za příliš riskantní, protože případný neúspěch takové iniciativy by mohl mít opačný účinek a znamenat pro AfD zisk cenných politických bodů. Další politici navrhují zbavit vůdce pravicových extremistů v lůně strany, Björna Höckeho, části jeho základních občanských práv, aby nemohl být opětovně zvolen do veřejné funkce.
I tento krok představuje z právního hlediska procházku minovým polem, na které se dosud nikdo neodvážil vstoupit. Soudci Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe nicméně tento měsíc naznačili jinou cestu, jež se před námi otevírá: znemožnit, aby nástupnická formace dnes politicky bezvýznamné Národnědemokratické strany Německa (NPD) byla financována ze státního rozpočtu.
Promarněná důvěra
To, že zavedené demokratické strany pošilhávají po ústavním soudu, je ovšem důkazem jejich bezradnosti, jak
se vypořádat s extrémní pravicí. Koalice, tvořená SPD, liberály a Zelenými, se pokouší vzít radikálům vítr z plachet a popřít to, co vnímá většina populace, totiž že ztratila kontrolu nad migrací a teď se na ni snaží zareagovat tvrdými zákonnými opatřeními. Konzervativní křesťanští demokraté (CDU) si přitom pospíšili s komentářem, že tato opatření nepomáhají či nestačí, aby byl daný problém vyřešen.
To, zda je možné tímto způsobem zaujmout voliče a sympatizanty AfD, je pochybné. Spolková koaliční vláda promrhala důvěru, kterou do ní před dvěma lety voliči vložili, a to nejen v ohledu na technickou stránku sestavování státního rozpočtu. Neexistuje prakticky nic, co by tato vláda prosadila, aniž by to nevzbuzovalo nevoli, ačkoliv se vše snaží prezentovat jako svůj úspěch. Týká se to především liberálů, kteří si chtějí zajistit politické přežití tím, že se v rámci vlády ustavičně stavějí do role opozice. To se jim už jednou nevyplatilo, a sice když byli juniorním koaličním partnerem druhé vlády kancléřky Angely Merkelové, a ani tentokrát tento postoj nevěstí nic dobrého. V posledních průzkumech popularity politických stran se strana ocitla pod hranicí pěti procent.
Rozhodující je, že vládě se dále nedaří vysvětlit veřejnosti, proč by kroky, k nimž se chystá a které jsou experty pokládány za správné, měly německé populaci přinést prospěch. Bylo tomu tak u zákona o zákazu starých kotlů, který brzy vyhnal lidi na barikády, a naposledy i v případě krácení státních subvencí pro zemědělce, oznámeném prakticky přes noc. Farmáři zareagovali tím, že vyjeli protestovat do ulic a jako argument použili mnohatunové kolosy, které používají na polích.
AfD zpočátku odpověděla tak, jak to činí vždy, když se cítí být zahnána do úzkých. Stylizovala se do role oběti. Strana i šéfka její frakce ve Spolkovém sněmu Alice Weidelová rozhořčeně hovořily o „kampani levicových extremistů“. Spolupředseda AfD Tino Chrupalla dokonce přirovnal kritiku na adresu radikálů k metodám východoněmecké komunistické Státní bezpečnosti (Stasi).
Weidelová ale na druhé straně vyhodila svého osobního referenta a poradce, když zjistila, že se zúčastnil schůzky v Postupimi, což jí vyneslo ostrou kritiku extrémně pravicového křídla AfD. Několik dní pak v AfD panoval relativní klid. Posléze Weidelová oznámila, že od 10. ledna zaznamenala její politická formace přes tisíc nových žádostí o členství ve straně.
Je možné, že v AfD byl nyní spuštěn proces ujasňování postojů: stoupenci radikálů se skutečně extrémně pravicovými názory se ke straně přiklánějí, protože cítí, že teď nastal ten správný okamžik své postoje projevit. A ti, kteří chtěli vládní koalici jen varovat, že ji v příštích volbách nemusejí volit, si nyní vše znovu od základu promýšlejí.
Hovoří pro to skutečnost, že AfD v posledních průzkumech poprvé po mnoha měsících lehce ztratila na popularitě. I nadále je však se zhruba 20 procenty voličské podpory druhou nejsilnější politickou formací v zemi a tam, kde se letos bude volit do zemských sněmů, tedy v Braniborsku, Durynsku a Sasku, ji chce hlas dát dokonce 30 i víc procent respondentů.
Bylo by velmi žádoucí, aby vlna protestů proti extrémní pravici nalila těžce zkoušeným stranám nalevo a napravo od politického středu novou krev do žil. Vzhledem k všeobecné averzi vůči zavedeným strukturám a organizacím je to však málo pravděpodobné. Navíc se na politickém kolbišti objevila nová formace, Spojenectví Sara Wagenknechtová, která se programově (stop migraci a konec dodávek zbraní Ukrajině) zčásti kryje s AfD.
V Německu, trvale rozhádaném a unaveném ustavičnými změnami, je tak výsledek politického klání díky letošním volbám do Evropského parlamentu, několika zemským a místním volbám, zcela otevřený.
V Německu je výsledek politického klání díky volbám zemským a místním i do Evropského parlamentu zcela otevřený