Jak je v kraji zvykem
Naprosto a bezvýhradně a do posledního puntíku souhlasím s Posledním slovem kolegy a přítele Jaroslava Veise, který na tomto místě ve víkendovém vydání Lidovek opakoval svoji výzvu zrušit Cermat. Tato organizace při ministerstvu školství s rozpočtem čtvrt miliardy korun (údaj z roku 2020) je produkt sociálního inženýrství posedlého myšlenkou „jednotnosti“. Od roku 2006 se tak podařilo rozvrátit i poslední zbytky systému maturitních zkoušek a k tomu přibylo dříve neexistující martyrium s přijímačkami na střední školy. Má generace (přítel Jaroslav Veis k ní patří) netušila, že by s maturitou měl být nějaký problém, poslední ročník gymplu byl věnován opakování předem známých maturitních otázek z maturitních předmětů, v den D jsme vytáhli otázky z pytlíčku a s větším či menším úspěchem odrecitovali (já z povinné maturitní ruštiny dostal – nikdy nezapomenu – „budování Sibiře v sovětské literatuře“a nevzpomněl jsem si na jiné dílo než Solženicynův Jeden den Ivana Děnisoviče) a bylo hotovo. O generaci později maturovaly mé děti, aniž jsem tušil, že by to mělo být drama. Před vnučkou maturita teprve leží, zato přijímačky made by Cermat byl horor včetně nezbytného (a nákladného) samostudia látky, která se ve škole neprobírala. Ve finále bylo dílo korunováno hrozbou pumového útoku a zásahem policie. Drama sice v režii Cermatu nebylo, ale stylově to sem patří. Takže, vládo, chceš-li šetřit, Cermat zruš, všem se uleví. Nicméně přece jen Jaroslavovu úvahu v něčem doplním.
Pozornost médií a tím i veřejnosti vzbudilo fiasko s elektronickým systémem přihlášek. Ten příběh by mohl reinkarnovaný Ladislav Stroupežnický zpracovat do podoby divadelní komedie. Poměry v našem blbákově jsou v něm v kostce obsaženy.
Cermat dostal za úkol zajistit digitální přihlášky na střední školy. Jak je v kraji zvykem (jistě zákonem předepsáno), vypsal soutěž, přihlásili se zájemci. Vybrán vítěz, jak je v kraji zvykem, poražený podal námitku (z toho, co se dostalo do médií, celkem pochopitelně odůvodněnou, že vítěz nabízel třikrát vyšší cenu) a případem, jak je v kraji zvykem, se měl zabývat strážce hospodářské soutěže. Čas běžel, takže, jak je v kraji zvykem, situaci zachránili obětavci. Oficiálně se moc neví, ale zdá se, že ředitel Cermatu Miroslav
Krejčí dal dohromady tým dobrovolníků. V krátké době dokázali nemožné, systém byl hotov. Nastal obvyklý skandál. Chyba byla rychle odstraněna a systém teď běží, a o tom se už nepíše. Jak je v kraji zvykem. Na potrestání za iniciativu se čeká, podle zvyklostí kraje je nevyhnutelné.
Což všechno dohromady neznamená, že by cermatí přijímací zkoušky nebyly šílené. Můžete se o tom přesvědčit, Lidovky zveřejnily testy. Pokud je chcete zkusit, zapomeňte na suchej únor, nalejte si k nim panáka, předejdete nervové újmě.