Balónek je lék na samotu
Naivní divadlo v Liberci uvedlo Červený balónek podle filmu Alberta Lamorisse z roku 1956. Je pod ním podepsaná autorsko-režijní dvojice Vít Peřina a Michaela Homolová a výtvarnice Berta Doubková. Ti všichni vtiskli čtyřicetiminutové inscenaci vlastní poe
Stařičký film Alberta Lamorisse, v němž hlavní roli chlapečka, který běhá s červeným balónkem po pařížských ulicích, hrál jeho tehdy asi šestiletý syn, je k vidění na internetu a je třeba říct, že neztratil nic ze svého kouzla. Přinášel poezii všedního života a obyčejných věcí, které ožívají a vstupují do lidského světa. Vlna této nové invence a hravosti na přelomu 50. a 60. let zasáhla i české umění a poprvé po roce 1948 bylo možné věnovat se i něčemu veselejšímu. Za tři roky po filmu vyšla ve Státním nakladatelství dětské knihy stejnojmenná knížka a na internetu lze na toto téma najít spoustu zjihlých vzpomínek pamětníků, které film i knížka zasáhly v dětském věku a nezapomněli.
Ale zpět k libereckému Červenému balónku, který je určený dětem od tří let, a navazuje tak na úspěšné inscenace O beránkovi, který spadl z nebe a Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! , které také vznikly pro studiový prostor. Berta Doubková vytvořila rafinovanou prostorovou skládačku, kterou tvoří jednak kubusy
s namalovanými obydlími a stejně tak i domečky různých tvarů i rozměrů se šikmými střechami. Všechno vybavení se dá na točně rychle seskládat tak, aby vznikla nejenom kompaktní hmota města, ale i ulice, bloky, podjezd, náměstí nebo i okružní silnice, po které jede starý autobus s hrdinou, a balónek vlaje za ním. Město je laděné do šedých a hnědých barev a výtvarnice nezapomněla ani na vtipné detaily, které se hlásí ke konkrétní době, třeba na obchod Řempo. A aby to nebylo všechno, některé domečky jde efektně otevřít a rázem se dostat do interiéru. Doubkové výprava funguje perfektně a také přináší nejrůznější překvapení. Navenek to vyhlíží tak, že posunování a skládání dílů je jen volná a hravá improvizace, ale je jasné, že vše má pevný řád a rychlé změny vyžadují sofistikovanou metodu. Kubusy i domečky mají malá okénka , která se v závěru rozsvítí, a město zahalené tmou dýchá jako nějaký přívětivý živočich a nad ním se vznášejí barevné balónky.
Citoslovce úplně stačí
Tvůrci se soustředili na motiv osamělosti malého chlapce, který žije s maminkou a hledá kamaráda, což se mu nedaří. Mamince domů přivede psa, papouška i kočku, ale pokaždé to nedopadne, s kočkou to vypadá nadějně, ale ta nakonec způsobí úplnou kalamitu a mamince zboří kamna, které předtím pracně skládala podle návodu. Sled takových vtipně vypointovaných mini situací se skládá v příběh, který má své napětí a překvapivé zvraty. Mnoho se tu nemluví, jen pár slov o to víc vzrušených citoslovcí, které zprostředkovávají emoce a podporují akčnost dění. Brzo se objeví balónek a stane se chlapcovým kamarádem; letí za ním po ulici, veze se s ním autobusem a dovede ho za kamarádkou, která má balónek zelený a bydlí ve vysokém věžáku, ovšem, než se na ni dozvoní, vyběhne na něj několik nepříjemných nájemníků. Nechybí ani dramatická zápletka s partou mladých zlotřilců, kteří jezdí na něčem, co vypadá jako motorka se sajdkárou, a provádějí neplechy, klidně zničí i semafor, aby se autíčka pomlátila. Konec je smutný i nadějný, zkrátka takový, jak se patří.
Čtveřice herců Veronika Khomová, Jakub Müller, Petr Štěpánek a Pavel Pfeifer vstupuje s vervou do chlapcova světa a také bravurně vodí loutky a opět prokazuje jedinečnou sehranost, protože udržet napětí situací a zároveň „přestavovat“město a vytvářet nové hrací plochy vyžaduje značnou energii. Loutky chlapce s balónkem a jeho kamarádky jsou nenápadně stylizované do retro pojetí a třeba autíčka nebo autobus (silueta chlapcovy hlavy v okénku je zvlášť půvabná) připomínají kresby ilustrátora dětských knížek Miloše Nolla ze 60. let. Zvířecí loutky jsou komicky akční, třeba kočka, která se změní v šílenou šelmu, jiného rodu je sudovitý strážník, jehož ruka zákona se dokáže úchvatně natáhnout, kam potřebuje, a velká hlava zase klidně spolkne i balónek. Červený balónek v Liberci má v sobě nostalgii minulých časů, ale její výraz a energie jsou ryze současné. A je to také inscenace univerzální, která děti vtáhne a dospělé rozněžní.
Albert Lamorisse
– Vít Peřina a kol.: Červený balónek
Režie: Michaela Homolová
Výprava: Berta Doubková
Hudba: Filip Homola
Naivní divadlo Liberec, prem. 3. 2.